Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2008 > Číslo 4 > Václav Jamek: Anebo tak

Václav Jamek

Anebo tak

Vybavuje se mi poslední dobou s jistou naléhavostí scéna z jednoho francouzského filmu. Jsme na dvoře krále Ludvíka XVI. krátce před revolucí. Zem zápolí s vážnými problémy, jež by přitom „pokrok řemesel“ už mnohdy dokázal řešit, ale tohle tu nikoho nezajímá. Tihle aristokraté se zanášejí tříbením nelítostné duchaplnosti; jen na ní závisí jejich postavení u dvora – neboli takříkajíc jejich váha ve státě – a nejhůř se trestá výpadek umu či vtipu, který vás zesměšní a tím i vyobcuje z výlučného společenství pravých dvořanů. Někdy však zlomí vaz i přemíra duchaplnosti (nechat se unést vlastním cynismem je neodpustitelná logická chyba), a přesně to se stane úspěšnému mondénnímu knězi. Před králem a shromážděným panstvem přednese kázání, ve kterém s oslnivou přesvědčivostí dokáže existenci Boží; skončí, publikum obdivně zírá, tu ho napadne stvrdit svůj triumf a obrátí se ke králi s těmito slovy: „Dnes večer jsem tu dokázal existenci Boží, leč – mohl bych stejně dobře dokázat i opak, kdyby se Jeho Veličenstvu zlíbilo.“ Král pobouřen odchází, z lepší společnosti se ke knězi už nikdy nikdo nezná.

Cháska, kterou jsme povolali k nejvyšším úřadům Republiky, duchaplností ovšem nehřeší. Je však v té filmové epizodě něco příznačného i pro způsob, jak dnešní moc pojímá své konání, svůj vztah k světu, ke skutečnosti neboli také k nám. Příběh kněze světáka mi totiž vytanul v souvislosti s tím zatroleným americkým radarem. Z vůle občanů se to nechystá, alespoň podle průzkumů veřejného mínění, vláda se tedy snaží na tuto vůli působit a lépe ji připodobit své vůli vlastní. Budiž. A jak to dělá? Chce prý občany přesvědčovat – ale ne sama, důmyslným vyzařováním své politické osvícenosti: na to je snad příliš pitomá nebo příliš zaneprázdněná soukromým podnikáním, kdoví. Takže se v novinách dočítáme, že si na nás – mimo­chodem za naše peníze – najala „PR agen­turu“ a té úkol přesvědčit nás svěřila – přesněji: zadala. „PR agentura“ ať se činí a vláda bude mít zase klid na práci či na co. Není nutné hned mluvit o postindustriální nirváně, jako Někdo.

Jsem možná jediný, ko­mu to vadí, ale státní moc, která na dialog s občany zjednává „PR agentury“, podle mého názoru občany pohrdá a z demokracie si dělá dobrý den. Občané by měli trvat na svém už jen proto, že se na ně jde takhle – a to bych sám byl původně spíš pro radar. Při takovém postupu přece meritum věci ztrácí význam, záleží jen na způsobu podání: rétorika přebíjí podstatu. Svěřit argumentaci k nějaké věci „PR agentuře“ je totiž stejné jako ji svěřit onomu knězi z filmu. Co je to „PR agentura“? Obchodní společnost „ovlivňování v každém směru“: když si to vrchnost objedná, bude všechny co nejpůsobivěji přesvědčovat, že platí A, ale když se Veličenstvu zlíbí, vynasnaží se dokázat stejně působivě, metodami s ověřenou psychologickou účinností, že jedině non-A je to pravé. (Radar je dobrý. – Jasná věc. – Vlastně ne, radar je špatný. – Anebo tak. Náš zákazník, náš pán.) Tito agenti samozřejmě vědí, že nemůže platit zároveň A i non-A, ale to není jejich starost; kdyby se měli zatěžovat tím, co skutečně platí, nemohli by svou práci vůbec dělat. V důsledku to znamená, že jakákoli „PR agentura“ je ze své podstaty absolutně nedůvěryhodná, takže jisté je jen to, že od ní nelze jako věrohodné přijmout důkazy pro A ani pro non-A. Platí-li případně cokoli, neplatí ve skutečnosti nic. Zdálo by se tedy s podivem, že nějaké „PR agentury“ ještě existují – ale zbořit Hollywood se také ještě nikdo nepokusil.

Agentury pro styk s veřejností (takový je snad banální význam toho kvokavého „píár“) vskutku vznikly ze stej♥né potřeby jako v antické době rétorika: protože se pořád ukazuje, že přesvědčit lidi je něco jiného než ukázat jim pravdu; totiž že ukázat pravdu nestačí. Jde tedy o to vypracovat soubor komunikačních – v první řadě jazykových – postupů, jež učiní pravdu také působivou, přitažlivou, přesvědčivou. Pravdu – ale bohužel i cokoli jiného, protože způsob sdělení je na pravdě nezávislý (i když jen do jisté míry, a samy metody rétoriky nám často umožní také rozpoznat, jak prolhaný jazyk usvědčuje sám sebe). Rétorika může nanejvýš slíbit, že podřídí svůj patos svému étosu – ale slib nemusí splnit. Ponechaná sama sobě je rétorika nihilistická. Kněz, který může podle zadání dokázat existenci i neexistenci Boží, prozrazuje tím něco důležitého sám o sobě: totiž že v Boha nevěří; čili ať dokazuje to či ono (od Kanta ostatně víme, že dokázat nelze jedno ani druhé), sám stojí na straně neexistence. „PR agentury“ kotví v nicotě. Proto mohou být skromnými technickými poradci, ale ne přímo komunikátory. Ludvík XVI. nemusí být bůhvíjak horlivý věřící, politicky však nemůže dopustit, aby Bůh podléhal rétorice. O tom, co nesmí podléhat rétorice, má leckdo nějakou představu: jednou je to Bůh, jindy Lenin, tržní hospodářství, bezpodmínečná nutnost jakýchsi reforem, americká ústava. V každém případě za to, co nechce vydat rétorice napospas, musí si každý pálit prsty sám.

Není-li to našim vládcům libo, pak sami kotví v nicotě.

Václav Jamek

Obsah Listů 4/2008
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.