Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2008 > Číslo 4 > Eva Klimentová: Básně a překlady

Eva Klimentová

Básně a překlady

giardino giusti

labyrint není bludiště:
má jasný cíl
a střed
bludištěm bloudíš nejistě
i když znáš cestu nazpaměť

bomarzo VII

deméter má
na hlavě mísu
na tváři stín
má prázdné ruce
kamenný klín
mísa je plná ovoce
hroznů
a granátových jablek
čas teče dole v potoce
hluboká propast
rok od roku dělí
deméter čeká
na další návrat
unesené dcery

isola bella

nádherný ostrov
po jezeře se plaví
a přísné sochy střeží
vše
co vědí bílí pávi

nádherný ostrov
po jezeře pluje
a veze náklad
pyramid a slují

svou moudrost tají
stovky let:
když promluví páv
je to skřek

giverny

svět odrazů a zrcadlení
záblesků
snů
a tichých chvění
svět dohadů a nejistot
nejasných břehů
tichých vod
kde leknín
luna s dvojí tváří
naoko na cestu ti září
a přitom do tmy vtahuje

záchranná lana starých vrb
proradnou pomoc nabízejí
nepoznáš

kde je líc a rub
a kde se navždy ztratíš
v beznaději

/*/

na jaře
našla jsem v kapse
kaštan
svraštělý mozek
chladnými prsty hmatám
ten komu patřil
už táhne novou mízu
a rozsvěcuje svíce
v sedmiprstých dlaních
na podzim
bude čerstvý rozum na nich

Když se zamyslím nad vlastním psaním poezie, je to až do poslední chvíle proces spíš neverbální, podobá se vyvolávání v temné komoře: ze tmy, z jakési jedinečné chemické sloučeniny se vynořuje mlhavý obraz, postupně se zostřuje a v jediný okamžik je zřetelně jasný. Když včas nevezmu tužku a papír, za chvíli se „převyvolá“ a zase zčerná. Po vyvolání nedělám žádné zásadní změny, jen drobné retuše.

Při překládání poezie mám před sebou stejný obraz, který však v onom svém jedinečném okamžiku zachytil někdo jiný. První verze překladu, raději psaná rukou, ne na počítači, mi připomíná psaní vlastní básně: intuitivní zachycení rytmu, zvukomalby, nasazení kostry opěrných rýmů, klíčových slov. Výjimečně se stává, že se takto „osvíceně“ podaří přeložit báseň na první pokus, z jedné vody načisto. Většinou je to však jen první fáze. Tady podobnost s psaním poezie končí a je potřeba „přepnout“.

Přichází na řadu nekonečné vyvolávání ostřejších kopií, úplně jiná práce: dohledávání přesných významů ve slovníku, ověřování případných reálií a autorových zdrojů, počítání slabik, přízvuků, rozkrývání formální struktury básně, slovní rošády, kombinatorika, ladění, cizelování… zkrátka překládání.

Emily Dickinsonová

301

Říkám si, jsme tu krátce –
a muka nepomíjí
a spousta křivd –
a co má být?

Říkám si, smrt nás čeká –
žádná chuť do života
rozkladu neodolá,
a co má být?

Říkám si, možná v ráji
věci se vyrovnají
a nově poskládají –
a co má být?

862

Světlo si samo vystačí –
kdo je chce uvidět,
spatří ho na okenním skle
v některých chvílích dne.

Nic za to ale nechce –
svým svitem zalévá
veverky v Himálaji
stejně tak jako vás.

Raymond Carver

Dva světy

Ve vzduchu ztěžklém
vůní ocúnů,

smyslnou vůní ocúnů,
sleduji, jak mizí citronové slunce,

jak se moře mění z modré
na olivově černou.
Sleduji, jak z Asie přeskočí blesk,
když se má láska

zavrtí ze spaní, povzdechne a
zase spí dál,

tak trochu v tomhle světě, a přesto
tak trochu někde jinde.

Niyi Osundare

Třídní kniha

Vlny si vyhrnují nohavice
a ženou se k pláži
jako školáci o polední přestávce

V uniformě
z napěněné běloby
na zčeřené modři

Krabi se drápou v osleplém běsu
čmárají kostrbaté klikyháky
čerstvou křídou na písečné tabuli

Racek
si smočí pírko
v příboji
Jenž sepisuje báchorky z ozvěn
Vzdouvá se od pobřeží k pobřeží
Rozhazuje stěhovavou abecedu dalekých plachet

Slunce
sálá blaho
z objímky oblohy

Jsem zde jen dočasně
a to vše čtu
v modré třídnici moře.

Patrick McGuinness

Ultrazvuk

I

Bezhlesné víry černých mlh.
Pak záblesk, bílý zvěrokruh.

Je jako jitro:
tělesno, tělo svitlo;

kostra – stříbrné vlákno žhnoucí,
tělo – žárovka v pokoji plném noci.

II

Velký vůz vláčí černé lány, zorané
brázdy oseté; země tam pukla
kde hvězdné dítě se obrací a dme.

Tak první stránka spouští kotvu do inkoustu.

Sylvia Plathová

Zimní krajina s vranami

Voda pode mlýnem, ze strmého splavu
se střemhlav noří do černé hloubky.
Přízračně, před zimou v ní pluje sama labuť,
cudná jak sníh, rozdráždí šílencovy choutky:
chce stáhnout její odraz ke dnu za bílou hlavu.

Teď strohé slunce nad mokřady shlíží
jak oranžové Kyklopovo oko, nechce už déle
zírat na tyhle roztrpčené kraje;
v pochmurném peří úvah jak vrána kráčím osaměle,
hloubám, když zimní noc se blíží.

Traviny loňského léta jsou v ledu obtištěny
jako tvá podoba v mém oku; holomráz halí
okno mé rány; jaké utěšení
vykřesat ze žuly, aby se znovu zelenaly
úhory srdce? Co pohledávat tam, kde radost není?

Eva Klimentová se dlouhodobě věnuje překládání poezie Emily Dickinsonové, překládá i další angloamerické básnířky (Sylvia Plathová, Tess Gallagherová, Anne Waldmanová, Margaret Atwoodová) a básníky (Raymond Carver) i současnou britskou a irskou poezii (Zoe Skouldingová, Moya Cannonová, Ron Butlin, Fred Johnston, Gearóid McLochlainn, Patrick McGuinness aj.). Vlastní poezii dosud nepublikovala.

Obsah Listů 4/2008
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.