Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2008 > Číslo 5 > Josef Smolík: Národní strana v médiích a volbách

Josef Smolík

Národní strana v médiích a volbách

V poslední parlamentních volbách získala Národní strana (NS) pouze 9341 hlasů, 0,17 % všech odevzdaných platných hlasů. Je však možný růst podpory českých krajně pravicových politických stran či jejich úspěch ve volbách? Často je německá krajní pravice srovnávána se současnou krajní pravicí v ČR, nedávno při volebních ziscích NPD v Sasku. Strategie krajně pravicových politických stran i občanských sdružení bývají rozličné, většinou se však pohybují na kontinuu „vstup do politiky“ – „osvětová činnost“. Jaká jsou témata a strategie NS? A čím poutá pozornost?

NS je jedním z nejmladších subjektů české stranicko-politické scény. Ministerstvo vnitra ji zaregistrovalo 31. října 2002 na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2002. Podle P. Černého (autora knihy Právní ochrana před extremismem, C. H. Beck, Praha 2008) Nejvyšší soud v roce 2002 řešil případ odmítnutí registrace Národní strany ministerstvem vnitra odůvodněný poukazem na programové cíle politické strany, které předpokládaly jejich naplnění prostřednictvím vůle národa, což bylo dle ministerstva v rozporu s principy rovnosti a vyloučení diskriminace dle čl. 1, čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 2 odst. 1 Vyhlášky ministra zahraničních věcí o Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech č. 120/1976 Sb. a čl. 2 Všeobecné deklarace lidských práv. Ministerstvo vnitra odmítlo registraci mimo jiné proto, že se ve stanovách Národní strana odvolávala na národ a přímou demokracii. Nejvyšší soud uznal argumentaci přípravného výboru, že pojem národ lze interpretovat ve smyslu Josepha Sieyése, tedy ve francouzské koncepci, jako statut příslušnosti ke státu. Především však Nejvyšší soud rozhodnutí ministerstva zrušil pro jeho nedostatečnou odůvodněnost a uvedl, že: „Odmítnutí registrace politické strany nelze odůvodnit jen všeobecným poukazem na rozpor jejích programových cílů, jež předpokládají, mimo jiné, jejich naplnění prostřednictvím uplatnění vůle národa, s principy rovnosti a vyloučení diskriminace (srov. např. čl. 1 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), když z konkrétního vymezení způsobů a prostředků k dosažení těchto programových cílů ve stanovách politické strany nevyplývá nic, co by odůvodňovalo závěr o existenci takového rozporu.“

Snahy o registraci NS sahaly však až do roku 1996. Strana získala pozornost nejenom médií, ale i bezpečnostních složek, o čemž svědčí i to, že byla uvedena ve vládní Zprávě o problematice extremismu na území ČR v roce 2000. K Národní straně se často vyjadřovali a vyjadřují ministři vnitra. Je spojována s extremisty, vystupuje však jak proti komunismu, tak i fašismu a neonacismu (viz např. článek Je něco odpornějšího než Národní odpor? na webu NS). Sama sebe vnímá jako stranu vlasteneckou se smyslem pro konzervativní hodnoty a národní tradice. Vychází z tzv. integrálního (obranného) tradicionalismu. Český obranný nacionalismus chce NS přizpůsobit pro soudobou generaci; má být založen na řádu, autoritě, disciplíně, loajalitě, povinnosti a odpovědnosti. NS nevychází z žádného fundamentalistického náboženského konceptu. Jako nebezpečí označuje neoliberalismus, EU, komunismus a také islamismus. V programatice se objevuje i požadavek na vystoupení z NATO.

Národní stranu nelze zařadit do kategorie pravicového extremismu: dodržuje ústavně konformní postoje s představou ústavních změn ve smyslu autoritativního národního státu; tj. autoritářské omezení zastupitelského parlamentarismu současným zrušením Senátu a nastolením silného prezidentského režimu, využívajícího institutu přímé demokracie. NS se tedy pohybuje v oblasti politického radikalismu, který bývá mnohými politology užíván jako mezistupeň mezi de­mokracií a extremismem. Radikálové nezavrhují demokracii jako takovou, ale kritizují pouze některé její výstupy, procesy, představitele či jednotlivé politiky, například sociální.

I pro Národní stranu platí „existovat znamená být viděn“. I proto jsou její akce často nadmíru medializovány; téměř s jistotu lze tvrdit, že strana má v poměru k počtu svých členů (odhady počtu členů se rozcházejí od 60 do přibližně 300) největší podíl na mediálním prostoru. Kromě zpráv z médií mimo její okruh se lze o jejích akcích i názorech dozvědět prostřednictvím médií spjatých přímo s ní. Demonstrace a pietní akty jsou pro novináře vděčným tématem. Prozatím nejmedializovanější vystoupení se uskutečnila v roce 2006 v Letech u Písku. Národní strana od samého počátku navázala na strategii Strany pro re­publiku – Republikánské strany Československa, strategii přímého kontaktu s potenciálním voličem, resp. zprostředkovaného kontaktu přes obrazovku. V tomto smyslu úspěšnou akcí NS byla demonstrace proti Severoatlantické alianci v listopadu 2002 v době pražského summitu NATO. Další bylo spolupořádání „eurokritického“ kongresu v únoru 2003 s následnou kampaní o „EU-thanásii národních států“. Zcela nej­medializovanější akce se však odehrála v Letech u Písku 21. ledna 2006: svérázný pietní akt, při kterém měl být odhalen památník obětem druhé světové války na místě protektorátního sběrného tábora. NS se pokusila instalovat žulový památník. Proti tomu vystoupila řada aktivistů i politiků (např. Č. Růžička, M. Pape, S. Karásek). Akce v Letech byla vděčným tématem pro televizní kanály (ČT, Novu), ale i pro celorepubliková tištěná média. Kauza byla probírána i v diskusních televizních pořadech, např. v Otázkách Václava Moravce. Do diskuse o „památníku“ byli vtaženi i F. Bublan a I. Langer. Dalším z medializovaných excesů byla 28. října 2006 akce k výročí vzniku Československa. Tam byla zatčena předsedkyně P. Edelmannová a další tři členové NS. Ve stejném roce strana na protest proti případnému navrácení majetku sudetským Němcům navezla německý černý odpad před pražskou kancelář Sudetoněmeckého krajanského sdružení a jeho část „předala“ i velvyslanectví SRN. Další akce se konala 15. března 2007 u příležitosti výročí nacistické okupace, kdy se protestovalo proti umístění protiraketové základy USA. Na Svátek práce přichystali členové NS „uličku hanby“ v Praze před Výstavištěm, kde probíhaly oslavy parlamentní KSČM.

Strategicky působivým počinem, který byl medializován a probrán mnohými politiky (F.  Bublanem, I. Langerem), bylo založení tzv. Národní gardy (NG). Založením byl pověřen M. Kubík při příležitosti oslav 28. října 2007, NG zahájila činnost v lednu 2008. V dubnu pak nabídla vedení terezínského památníku, že bude památník střežit poté, co byly ukradeny bronzové destičky z náhrobků. Tuto ochranu vedení památníku rázně odmítlo. Během letošního června členové NG hlídkovali před karlovarskou školou J. A. Komenského; měli tak bránit dalším incidentům vyvolaným romskými dětmi. Samozřejmě i to bylo mediálně zajímavé. Provokativní a mediálně vděčná byla demonstrace proti pozitivní diskriminaci minorit před Domem národnostních menšin. V neposlední řadě na sebe NS upozornila tím, že se rozhodla uvést sporný film nizozemského poslance Geerta Wilderse Fitna. Místopředseda NS pro Moravu a Slezsko M. Ševčík se vyjádřil kriticky o pochodu sexuálních menšin v Brně s názvem Duhová vlna. Jeho názor byl přejat tištěnými médii nejenom brněnskými. Když se v Brně průvod uskutečnil, prezentovala se tam i NS informačním happeningem, jenž se týkal především zamítavého postoje k adopcím dětí homosexuálními páry. I v důsledku medializace, ke které přispělo napadání průvodu ze strany pravicových extremistů z Národního odporu, den poté ministr vnitra I. Langer v pořadu Otázky Václava Moravce uvažoval o zákazu Národní strany.

Z výše uvedené knihy P. Černého vyplývá, že antidemokratické strany mohou být v ČR zakázány (rozpuštěny) nebo může být jejich registrace odmítnuta Nejvyšším správním so dem (dle § 94 a násl. Soudního řádu správního zák. č. 150/2002 Sb.), zejména z těchto důvodů: 1. porušují ústavu a zákony nebo je jejich cílem odstranění demokratických základů státu, 2. nemají demokratické stanovy nebo nemají demokraticky ustanovené orgány, 3. směřují k uchopení a držení moci způsobem zamezujícím druhým stranám a hnutím ucházet se ústavními prostředky o moc nebo směřují k potlačení rovnoprávnosti občanů, 4. jejich program nebo činnost ohrožují mravnost, veřejný pořádek nebo práva a svobodu občanů, 5. snaží se vykonávat funkci státních orgánů, nahrazovat je či řídit, 6. chtěly by ukládat povinnosti osobám, jež nejsou jejich členy, 7. zřizují ozbrojené složky nebo jsou ozbrojeny, 8. organizují se jinak než na územním principu, 9. organizují svoji činnost nebo se zakládají na pracovištích nebo na místech, kde je to zakázáno zákonem.

NS bývá prezentována jako radikálnější partner parlamentních stran, který má potenciál oslovit nespokojené voliče z pravé části spektra, získávat protestní hlasy konzervativců, euroskeptiků a prvovoličů. Propaganda a sebereflexe české nacionální politiky z pozice NS je prezentována na internetových stránkách NS, kde je zveřejňováno velké množství komentářů, umístěn zde byl i snímek Fitna Geerda Wilderse, v minulosti bylo využito k propagaci strany také internetové rádio Vlast. NS vydává tiskoviny – Národní politiku (přispěvateli jsou Petra Edelmannová, Lenka Ungermannová, Martin Verner, Pavel Cincibuch, Jan Kopal, Dušan Kučera, Michal Kubík, Michal Ševčík ad.), letáky, samolepky apod. Náklad předvolebního čísla Národní politiky před volbami v roce 2006 se údajně pohyboval kolem padesáti tisíc. Byla založena edice Národní politika, kde postupně vyšly knihy P. Sedláčka Nic Než Národ a Petra Edelmannová – žít pro blaho vlasti. Dalším artiklem je streetwearové oblečení značky Bohemia. Témata prezentovaná NS jsou de facto pro krajně pravicové strany „klasická“ a NS je možné považovat za jakýsi indikátor ožehavých témat. Na webových stránkách NS bývají přetiskovány komentáře a mediální vystoupení členů strany v jiných médiích.

Krajní pravice v České republice by měla potenciál pro vzestup, vstup do Poslanecké sněmovny, za předpokladu, že by se konfliktním a nepříjemným tématům vyhýbaly budoucí politické reprezentace. Za ožehavá témata, využitelná k vymezení vůči jiným stranám, platí např. kriminální činnost cizinců, imigrantů a menšin. Poměrně novým tématem je tzv. islamismus, který je považován Národní stranou – společně s komunismem a nacismem – za totalitní ideologii. NS ožehavá témata vnáší do diskuse ostatních politických stran a veřejnosti. Tím se někdy stává potenciálním politickým partnerem pro představitele parlamentních stran či pro uskupení v komunální politice. Další strategií, jak se dostat do většího povědomí, je konání schůzek s představiteli parlamentní stran (v minulosti například zástupci NS jednali s M. Topolánkem, F. Bublanem), tak i se zahraničními partnery.

Volební pokusy v evropských (v koalici s Českou stranou národně sociální), krajských a senátních volbách skončily neúspěchem. Zanedbatelné byly i výsledky v komunálních volbách v roce 2006. Již dříve strana uveřejnila, že v podzimních krajských volbách bude kandidovat pouze ve Středočeském a Moravskoslezském kraji. Ve volbách do krajských zastupitelstvech v roce 2004 získala (společně s Dělnickou stranou) pouze 0,11 % hlasů ve Středočeském kraji (v jiných krajích nekandidovala). Národní stranu lze vidět jako reprezentantku současné české krajní pravice. Uskupení bývá ovšem často, především médii, nepřesně označováno jako extremistické. Přestože se profiluje jako strana xenofobní, nelze ji automaticky spojovat s extremismem, případně nacismem (proti kterému vystupuje). Má bezpochyby propracovanou mediální prezentaci. Bylo by chybné ji unáhleně rozpouštět. Radikál zkrátka není extremista. A extremista nepotřebuje nutně politickou stranu.

A jsou volební výsledky pro NS tak podstatné?

Josef Smolík (1976) je politolog, přednáší na Fakultě sociálních studií MU v Brně.

Obsah Listů 5/2008
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.