Jiří Vančura

Agenti

Nic se nenaučili a nic nezapomněli – chtělo by se říci s Napoleonovým ministrem Talleyrandem. Režii tzv. Kubiceho zprávy, která jednou bude připomenuta v análech o Lesku a bídě politické kultury, inscenoval v zájmu ODS její poslanec, předseda sněmovního výboru pro obranu Jan Vidím. Celkem úspěšně. Šlo sice o pouhou snůšku nezávazných řečí a drbů, z nichž se nic neprokázalo ani neprokazovalo, ale svůj účel to splnilo. Pár dní před volbami byla pomluvena tehdejší vládnoucí strana, část občanů zastrašena propojením veřejné moci s podsvětím. Takový úspěch je škoda zapomenout, jak ho však před novými volbami zopakovat? Vhodili sousto, jehož očichávání odvedlo pozornost médií od nepříjemných afér a otázek. Pustili do veřejnosti několik měsíců starou zprávu o sovětských tajných službách, které mezi našimi občany šíří odpor k umístění amerického radaru.

O podstatě věci, vážné i komické zároveň, bylo již napsáno mnoho vět. Nesporný byl jistý úspěch. Noviny různého stupně bulvárnosti se námětu ujaly, a když zájem utichal, poznatky BIS ruče přiživila obdobným zjištěním i vojenská rozvědka. Osvědčený režisér ODS Jan Vidím, jistě ve vzpomínce na užitek Kubiceho zprávy, řekl, že záležitost bude 1. října projednávat sněmovní výbor. Nakonec však jako bytostný demokrat ustoupil vážným námitkám: „Odmítám jakoukoli politizaci otázek národní bezpečnosti a jejich spojování s krajskými volbami“ a přeložil schůzi na listopad. Jedno je jisté: žádné senzace se veřejnost nedočká. I kdyby mohly tajné služby něco konkrétně doložit, zákon jim to zapovídá. Ostatně účelu už bylo dosaženo. A možnost, že by se mluvilo také o zahraničních službách, které u nás pro americkou radarovou stanici naopak vytvářejí vhodné prostředí, je samozřejmě absurdní.

Jiří Vančura

Obsah Listů 5/2008
Archiv Listů
Autoři Listů