Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2009 > Číslo 2 > A, J. Liehm: LN

A, J. Liehm

LN

Je to šedesát let – zase jubileum –, co zakázali Lidové noviny a Kulturní politiku. Místo nich dostal Svaz čs. spisovatelů týdeník, který se jmenoval po sovětském vzoru Literární noviny. Byly jako všechno, v druhé polovině 50. let pomalu začínaly dýchat (z pravidelné rubriky Před 50 lety se to dnes v Literárkách nepozná, kdokoli ty staré texty vybírá, dbá pečlivě o to, aby se nepoznalo, že se cosi dělo) a postupně se tam odkládali lidé, kteří uměli číst a psát, ale byli trochu nepředvídatelní. Když se na začátku 60. let právě oni zmocnili vlastně jediného kulturního týdeníku, nemohli si nepoložit otázku, zda titul cosi příliš nepřipomíná. A tak výtvarný redaktor Jiříček Schmidt vymyslel novou hlavičku, logo LN, z něhož se, jak šly dějiny, stalo v osmašedesátém LL, po srpnu už jenom L, a nakonec trochu i římské a dnešní LISTY. Ve světě ty noviny sice číst neuměli, ale logo znali až do Ameriky.

Když se po Listopadu týdeník obnovil, nevrátil se k staré známé značce, ale k původním Literárním novinám, které si předsevzaly být skutečně literární nebo kulturní a do politiky se neplést. Nebo nanejvýš tvrdit její muziku. Čtenářů a peněz bylo málo, koho, prosím vás, zajímá kultura, literatura? Předmětem širšího zájmu se už nikdy nestaly, ani když se o ně staral-nestaral Vaculík, ani když jeho dědic Patočka do nich nalil hodně zelené krve. A tak zázrakem přežily o žebrácké holi na svém malém hřišti dodneška.

Vlastně do včerejška. V únoru našly konečně vydavatele, kterého ovšem zajímá politika, ekonomie atd. daleko víc než kultura a literatura. Jenže pod titulem LN došlo kdysi k pozoruhodnému spojení, přes kulturu o politice a naopak. S růzností žánrů a kvalitou nejen žurnalistiky, ale i psaní. Kundera říká, že holt ty noviny psali z velké části spisovatelé. To by snad v nové situaci bylo znovu možné, a tak si myslím, že návrat k logu LN by byl na místě (s podtitulem Literární noviny, nebo bez něj).

Hlavní však je, co pod tou hlavičkou bude. K tomu je třeba novinářů, kteří takové noviny budou chtít a umět dělat (nejen psát), samozřejmě na plný úvazek, s platem, který jim to umožní (i když se nevyrovná tomu, co berou novináři v denících, ale tak to bylo i v předválečných Lidovkách). Ti pak zase budou shánět kvalitní autory pro témata, žánry a tak vůbec, texty pečlivě redigovat a s autory pracovat. Budou jim ovšem muset nabídnout odpovídající honorář, ať už jsou spisovatelé, ekonomové, politikové. Lidé, kteří umějí psát a mají co říct té části veřejnosti, k níž se noviny budou obracet, z téhle své kvality musí žít a zadarmo to dělat nebudou (kolik dobrých autorů píše do novin zadarmo nebo za symbolický honorář?). To platí i o autorech z ciziny a překladatelích. Na to musí vydavatel myslet, jinak by neměl smysl.

A až tohle všechno bude, půjde o to, jaké bude místo staronového týdeníku v dnešní společnosti. Nový vydavatel bude něco chtít za svou investici, a ať už jeho představitelé uvažují jakkoli, tlak bude obrovský. Stačí vzpomenout na jistě nesrovnatelně menší tlak Svazu spisovatelů na někdejší LN. Ty se mu ubránily, a jen proto mohly být tím, čím byly. Zda se ubrání nová redakce Literárek, je velká otázka. V případě, že odpověď na ni bude kladná, je samozřejmě v Čechách a na Moravě vedle Respektu a firmy Putna-Havel obrovské prázdné místo, které by měl staronový týdeník zaplnit a kam by za ním ráda přišla spousta čtenářů. Hodně bude ovšem záležet na kvalitě, tedy nejen na tom co, ale jak. Nezbývá než doufat, držet palce a především čekat, zda se redakci podaří přitáhnout nejen hledající a často zbytečně rozptýlené čtenáře, ale i autory. Nebude to snadné a bude to velká práce vzkřísit k životu českou inteligenci jako politickou sílu. Politickou v tom smyslu, že ji bude třeba brát vážně, ať už si myslí a říká to či ono. Jako se to kdysi podařilo LN.

A. J. Liehm

Obsah Listů 2/2009
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.