Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2009 > Číslo 3 > Zbigniew Herbert: Holy Iona aneb Pohlednice z cest

Zbigniew Herbert

Holy Iona aneb Pohlednice z cest

Nevím proč, ale už několik let ke mně přichází obraz ostrova. Ostrovy nepatří do krajiny mého dětství. Narodil jsem se ve střední Evropě, napůl cesty mezi Baltským a Černým mořem. Krajina mého mládí je krajinou kolem Lvova: hluboká údolí a mírné pahorky, na kterých roste borovice, na níž nejkrásněji rozkvétá první sypký sníh. Tam bylo moře nepředstavitelné a ostrovy měly nenáležitou pohádkovou příchuť.

Byl pozdní podzim, když jsem se v malém skotském přístavu Oban rozhodl plout na jeden z těch ostrovů, které tvoří Hebridy. Cíl cesty: Holy Iona. Přídavné jméno, které ve jménu ostrova figuruje, znamená „svatá“, protože sv. Kolumbán od tohoto kousku země začal obracet Kelty. Podle věrohodných svědectví se vylodil na písčité pláži v doprovodu několika řádových bratří. Byla to jedna z nejmírovějších náboženských misií, nebyla tak zbarvená ohněm a krví jako křížové výpravy, o to byla duchovnější. Legendy se zmiňují o dlouhých nočních rozhovorech sv. Kolumbána s keltskými druidy.

Pouze díky výjimečné laskavosti skotských rybářů (protože hodina byla pokročilá a pravidelná lodní přeprava nefungovala již několik týdnů) jsem se dostal na ostrov Mull. Prázdný autobus mne dovezl na jeho druhý konec, do malé rybářské osady (jestli se hodí, abych osadou nazval pár roztroušených domů), která se nachází přímo naproti Holly Ioně. Zde majitelka domu, u které jsem se ubytoval, v temné noci svolávala rybáře, kteří by byli ochotni se mnou plout.

Chladný, vlhký, šedivý úsvit. Stojím nedaleko jetty, což je spíše betonová cestička, která vede do moře. Oceán je rozbouřený, vysoké vlny se rozbíjejí o strmý skalní břeh. Najednou se z mlhy vynořuje malý rybářský člun, který pluje ke mně. Bylo to jako kdybych si podal ruku se svým snem.

Na Holy Ioně je klášter a kostel – jeden z nejkrásnějších románských komplexů Severu. Od západu ho chrání kopce, které ho obepínají ze všech stran. Přesto je plný slané brízy, širší než delší, postavený z pískovce rezavého odstínu. Zdi jsou silné. Celek zaráží svým jednotným stylem, působí jako pevnost, kterou postavili proti větrům. Můj zrak si musí přivyknout, aby mohl v temném interiéru kostela rozpoznat krásně vyřezávané hlavice sloupů a architektonické detaily, které mají bledou zelenkavou barvu a setřelou kresbu, jako by je někdo vytáhl z mořského dna.

Ve středu klášterních budov nacházím chiostro. Italské chiostro je vždy ráj, který uzavřeli do architektury, ráj s fontánou, plný barevných květů a keřů. Tady mají jen šťavnatou trávu a uprostřed velmi moderní sochu, která i přesto nenarušuje atmosféru. Znázorňuje Madonu. Aby to bylo ještě divnější, je na ní nápis ve francouzštině.

Ten nápis zni: „Leo Lipschitz, Žid věrný vyznání svých předků, vytesal tuto Madonu, aby si lidé porozuměli a aby duch zavládl na této zemi.“

Tehdy jsem si uvědomil, že cestuji po Evropě proto, abych vyzískal z dlouhé a dramatické historie lidstva stopy a náznaky ztraceného společenství. Proto románský sloup z Tyńce u Krakova, tympanon z kostela sv. Petronily u Vídně a reliéfy v katedrále sv. Trofima v Arles pro mne nebyly jen zdrojem estetických prožitků. Ale uvědomil jsem si, že existuje vlast země. A jsem vděčný židovskému umělci, že ačkoliv měl po ruce tolik slov nenávisti, sáhl po slovech smíření. A tak se mi zdá, že tato malá pohlednice z cest je pohlednicí s ponaučením.

K přístavu, kde na mne čekal trpělivý rybář, se jde přes hřbitov. V narezlé trávě leží náhrobní desky skotských šlechticů. Skrze tlející listí a slanou vodu plují na svou dalekou věčnost rytíři, uvěznění ve skořápce z brnění. Jejich rysy jsou nečitelné. Ploché, navzájem si podobné tváře hmyzu. Vrátil jsem se na ostrov Mull. Paní domu mne po večeři poprosila, abych postavil malou lampičku do okna, které vede na Holy Ionu. To je takový zvyk. V noci si světla na obou ostrovech spolu povídají.

Nevíme, co přinese budoucnost a jak dlouho bude svět roztržen. Ale dokud prý se světla té země aspoň jednu noc v roce budou zdravit, naděje asi není úplně pohřbena.

Zbigniew Herbert: Holy Iona, czyli Kartka z podróży, Mistrz z Delft i inne utwory odnalezione, Zeszyty Literackie, Varšava 2008; Zbigniew Herbert (1924–1998) Holy Ionu navštívil na podzim 1963, avšak tento esej byl poprvé publikován až v roce 2002 (pozn. překl.).

Loni, v Roce Zbigniewa Herberta, vyhlášeném polským Sejmem, jsme vyhlásili soutěž pro překladatele esejistiky velkého autora, známého především básnickou tvorbou. Za zdařilý překlad jednoho z Herbertových esejů jsme udělili druhou cenu Ludmile Lambeinové z Českých Budějovic, posluchačce historie a polonistiky FF UP v Olomouci. Další ceny uděleny nebyly. Oceněné blahopřejeme, za spolupráci děkujeme Jerzymu Kronholdovi, polskému generálnímu konzulovi v Ostravě, za velkorysost paní Katarzyně Herbertové a paní Halině Herbertové-Żebrowské.

Obsah Listů 3/2009
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.