Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2009 > Číslo 3 > Jan Novotný: Podivuhodný kouzelník

Jan Novotný

Podivuhodný kouzelník

Stálí čtenáři Listů znají mou obsesi „uvádění na pravou míru“, která mě dnes nutí opravit detail z článku Antonína Raška v prvním letošním čísle: kouzlo ruských písní, jejich zvláštních tonik nenajdeme u Jaroslava Seiferta, ale u Vítězslava Nezvala. Pamatuji si to z čítanky, ale neměl bych si přečíst celý Historický obraz? v antikvariátu v Lužinách mají ze starší české poezie skoro všechno a navíc na internetu nabízejí přehledný seznam. Zaslání knihy nezvykle vázne, snad proto, aby mohla přijít ve stejný den, kdy mě Václav Burian upomíná o fejeton. Je to jedna z oněch „shod“, které (jak ví čtenář Ulice Gît-le-Coeur) Nezvala tak vzrušovaly. O námětu je tím rozhodnuto.

Zásilka z Lužin mi především potvrzuje, že Nezval prostě „uměl“ jako u nás nikdo před ním ani po něm. U koho jiného bychom našli stovky trojverší se zdvojenými rýmy, které jsou zároveň neotřelé i přirozené? Báseň je ale také výmluvná jako dokument. Zvláště působivě evokuje děs z náhlého pádu všech nadějí, příchodu noci, v které ďábel hraje na varhany. Ale ovšem i dobové iluze a resentimenty, které povedou k dalším tragédiím. Je možná škoda, že tato dimenze se z poezie skoro úplně vytratila.

Během letošního jara jsem si ledacos z Nezvala zopakoval a doplnil. Vzpomínal jsem, jak jsem byl v mládí natolik okouzlen Edisonem, že jeden z mých prvních výletů na začátku brněnských studií vedl do Biskoupek a Dalešic. Když jsem se za tmy vracel, noc se chvěla jako prerie pod údery hvězdné artilerie. Pokud si správně pamatuji, dobové hodnocení vidělo v Edisonovi příklon k životnímu kladu v jakémsi kontrastu k morbidnosti, které údajně propadal Halas (také Kunštát jsem tenkrát navštívil). Mně však už tehdy připadalo, že Absolutní hrobař napsaný po Edisonovi je mnohem morbidnější než Staré ženy. Nevane z něho smutek a úzkost, ale spíš vášeň nalézat poezii všude. Snad je klíčem k Nezvalovi pasáž v Pražském chodci věnovaná Vltavě: Napájíš se nejčistšími praménky, zurčícími s nebe, a nejhorší špínou mrchovišť, jsi jako básník. Ale byl to Nezval, kdo obdivoval a miloval André Bretona pro jeho čistotu.

Každý dnes asi řekne, že se jí nejvíce vzdálil Stalinem a Zpěvem míru, které těžko číst jinak než jako oslavu tyrana a tyranie. Někdy se říká, že je psal, aby si vykoupil právo psát jinde podle svého (zmínkou, že i Stalin jednou usedne u řeky Styxu, se prý však nezavděčil).

Mně ale připadá, že jako všechno ostatní, i toto Nezval psal rád. Buď jak buď, jinde si dovoloval věci, které by jinému neprošly, tak ve Velikém orloji vášnivě antiprudérní hold Ženě s níž potkal jsem se na ulici či antibudovatelské Ta moucha není užitečná Ani já ne a nikdo snad. Ostatně si vzpomínám, jak ještě v druhé půli padesátých let vzbudilo pohoršení moře – hoře v  Chrpách a městech. V téže sbírce mě až dnes zamrazilo při četbě básně o katu Mydláři, jemuž se při popravách začíná kalit zrak a končí tím, že Trest smrti ledakoho zkrotí, však přesto, věřte, já jsem proti. Mohl Nezval při psaní básně nepomyslet na Záviše Kalandru?

Co mě v pozdním Nezvalovi dojímá, je konflikt touhy po idylickém vyústění (Až bude život žírná stáj, až nebude proč vésti válku v Křídlech) a stupňujícího se pocitu marnosti tváří tvář blížící se smrti. … a noc je zlá zní poslední verš poslední, už posmrtně vydané sbírky Nedokončená. Už ve Velikém orloji je cosi jako epitaf:

Vy lidé zdejší a odevšud
Vy lidé jež trápí zlé svědomí hoře stud
Vy lidé vy ptáci vy kočky vy psové z bud
Zapomenout a být zapomenut

Jan Novotný

Obsah Listů 3/2009
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.