Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2009 > Číslo 3 > Knihy

Knihy: 3/2009

Teorie nevzdělanosti

– Jak konstatuje rakouský filozof a esejista v předmluvě, vědění je sice v módě, ale „flexibilní člověk, který je ochoten se celoživotně vzdělávat a své kognitivní schopnosti dává k dispozici rychle se proměňujícím trhům, už není ani karikaturou humanistického vzdělance“. Požadovaná vzdělanost se zaměřuje na úspěšné zdolání testů, úspěchy ve vědomostních soutěžích a kladné výsledky různých evaluací, vymizel z ní však jakýkoliv jednotící ideál. Čím je to způsobeno a k čemu to povede? Autor podává tvrdou, zásadní a vtipnou kritiku současných trendů. Nešetří nic ze současných model: kredity, kompetence, vědomostní testy, boloňský proces. Pranýřuje posedlost nekonečnými reformami, zplošťování jazyka, ztrátu schopnosti reflexe a odstupu. Jeho závěr je chmurný: „Společnost, která ve jménu domnělé efektivity a oslněná představou, že vše může podřídit kontrole ekonomického pohledu, osekává svobodu myšlení, a tím se připravuje o možnost rozpoznat iluze jako iluze, se upsala nevzdělanosti, ať ve svých databázích shromáždila jakoukoliv sumu vědění.“

Konrad Paul Liessmann: Teorie nevzdělanosti. Omyly společnosti vědění, Academia, Praha 2008, 127 s., 202 Kč. -jn-

Romantizmus v globalizme

– Rudolf Chmel (1939), vedecký pracovník Ústavu slovenskej literatúry SAV, literárny publicista (v rokoch 1989–1990 veľvyslanec ČSFR v Maďarsku, v rokoch 2002–2005 minister kultúry SR), v súčasnosti riaditeľ Ústavu slavistických a východoeurópskych štúdií FFUK v Prahe, zhmotňuje kultúrnohistorické a zahraničnopolitické aspekty svojho uvažovania v publikácii, ktorou voľne nadväzuje najmä na knihy Moja maďarská otázka a Moje slovenské pochybnosti. Tento presvedčením Stredoeurópan znovu kladie znepokojujúce otázky, na ktoré nie sú jednoduché či dokonca jednoznačné odpovede. A znovu to robí tak, ako sme si už uňho „zvykli“: s trochou skepsy i romantizmu, vždy s veľkým zaujatím, a pritom akoby nenútene a s noblesou. Ponúka kritické, intelektuálne state o slovenskej postati, ale ukotvuje ich, pochopiteľne, v iných i príbuzných kultúrnych, spoločenských a politických reáliách. Hovorí predovšetkým o našom nedostatku kritickosti, fatalizme, absolutizovaní vonkajších príčin, o našom tradičnom myslení a sklone mýtizovať. O strate kultúrneho povedomia Slovákov, o absencii ich historickej sebareflexie a o chabej historickej pamäti, a teda o jalovom vzťahu k vlastným dejinám a historickým osobnostiam: „Sme národ fragmentov, improvizácií, diskontinuity, nie syntéz, celistvosti, nadväznosti. Nemáme skutočné kontinuálne symboly, ani osobnostné,“ píše autor v úvode, aby na strane 322 doplňujúco skonštatoval, že základným problémom slovenskej identity zostáva „absencia stabilnej konsenzuálnej etickej základne. Bez etických hodnôt sa totiž každá demokracia končí v diktatúre, v autoritárskom režime.“ Chmelovo kultivujúce a problematizujúce uvažovanie o nás je – či oveľa presnejšie – malo by byť ďalšou ponukou k diskurzu, ktorý na Slovensku tak žalostne chýba. Akoby stále platilo Alexandrom Matuškom dávno vyslovené: „Nechceme nič rúcať, pretože nechceme nič stavať.“

Rudolf Chmel: Romantizmus v globalizme, Kalligram, Bratislava 2009, 624 s., cena a náklad neuvedené. -mah-

Fyzika v potížích

– 20. století začalo velkolepým nástupem fyziky, tu však v jeho poslední čtvrti postihla dlouhodobá krize, stagnace a frustrace. Není to tím, že by se nedostávalo problémů, naopak experimentální objevy vyhrotily staré otázky a nastolily nové. Autor shrnuje problémy do pěti ústředních otázek a konstatuje, že většina z nich zůstává stranou pozornosti hlavního proudu fyziky. Příčiny spatřuje především v jednostranném vývoji, který zatlačil na okraj vizionáře a filozofy, jako byl například Einstein, a také v úpadku kritičnosti, který ilustruje konkrétními příklady. Kniha je zároveň přehledem vývoje fyziky ve 20. století, zamyšlením nad fungováním vědy i připomenutím jedinců, kteří zůstali věrni svým vizím a nepodlehli „skupinovému myšlení“. Současný stav je neradostný: „Bylo by pouhou řečnickou otázkou ptát se v roce 2005, zdali by dnes zaměstnali mladého Einsteina na univerzitě. Odpověď je jednoznačná: ne.“ Autor přesto není pesimista a končí návrhy na posílení svobody bádání a obnovení etických standardů ve vědě.

Lee Smolin: Fyzika v potížích. Vzestup teorie strun, úpadek vědecké metody a co bude dál, Argo/Dokořán, Praha 2009, 384 s., 423 Kč. -jn-

Filosofie čísla

– Tato kniha, mohutná rozsahem i myšlenkovým záběrem, není učebnicí ani populárním výkladem. Autor vidí její hlavní smysl v zamyšlení nad tím, „co jsou, k čemu jsou a jak jsou nám dána čísla“, přičemž zdůrazňuje roli, kterou má při kladení a zodpovídání takových otázek logika. Centrem jeho zájmu nejsou čísla přirozená či racionální, ale reálná. Ta vytvářejí most od počítání k měření a především na nich jsou založeny úspěchy přírodních věd, zároveň však otvírají nejhlubší otázky o povaze nekonečna, které je s nimi spojeno způsobem přesahujícím bezprostřední intuici. Od potenciálního čtenáře autor neočekává velké předběžné znalosti, ale zato trpělivé spolupracující studium. Odměnou mu bude seznámení s krajními možnostmi lidského myšlení a s dílem jeho průkopníků Cantora, Fregeho, Hilberta, Brouwera, Wittgensteina, Russella či Gödela, ale také získání kritické nedůvěry k rozšířeným filozofickým pověrám.

Vojtěch Kolman: Filosofie čísla. Základy logiky a matematiky v zrcadle analytické filosofie, Filosofia, Praha 2008, 672 s., 450 Kč. -jn-

Theater an der Wien

– Theater an der Wien, čiže Divadlo nad Viedenkou (myslí sa riečka, ktorá tečie pod divadlom) je scéna s bohatou históriou. Písať ju začal Emanuel Schikaneder, Mozartov libretista, ale i prvý Papageno z Čarovnej flauty. V roku 1796 dostal licenciu na stavbu divadla vo Viedni. Dostavali ho v roku 1801. Svetovú premiéru tu mala Beethovenova opera Fidelio, ale i opereta Netopier J. Straussa ml. Divadlo žilo spočiatku dielami J. N. Nestroya, má za sebou zlatý vek operety s J. Straussom ml. A K. Millöckerom i strieborný vek tejto ľahšej múzy – s F. Lehárom. Po 2. svetovej vojne sa stalo náhradnou scénou zbombardovanej Viedenskej štátnej opery, na isté obdobie ho zatvorili. V rokoch 1965–2005 mu kraľoval muzikál: Evita, Jesus Christ Superstar, Hallo Dolly!, My Fair Lady, Fantóm opery, Mozart, Jekyll & Hyde, Elisabeth... A najmä Cats s 2020 predstaveniami, ktoré videlo 2,2 miliónov návštevníkov. V súčasnosti je toto empírové divadlo (s kapacitou viac ako 1000 miest, s Papagenovou bránou či pamätnou tabuľou pripomínajúcou Beethovenovo dielo i jeho pobyt) treťou a najmladšou opernou scénou Viedne. Dramaturg, režisér Peter Back-Vega napísal knihu ako poctu divadlu, jeho aktérom a Franzovi Häußlerovi, ktorý mu šéfoval takmer 40 rokov. Publikácia okrem fundovaného sprievodcu históriou obsahuje desiatky čiernobielych a farebných fotografií a podistým nielen pre milovníkov muzikálu sa stane poučným čítaním.

Peter Back-Vega: Theater an der Wien, 40 Jahre Musical, Amalthea Signum Verlag, Viedeň 2008, 175 strán, -mah-

Církevní dějiny

– Podtitul mladého zajímavého časopisu (Osobnosti, události, struktury, mentality) je ambiciózní, mohl by svědčit o programové bezbřehosti, a přece má čtenář prvních tří čísel pocit, že něco velmi hlubokého drží texty pohromadě: erudice historická či teologická, pohled hluboko do minulosti a zároveň starost o místo katolické církve a křesťanství v dnešním světě. Pro ty, kteří se (jako, bohužel, pisatel těchto řádků) nedovedou ponořit do teologie příliš hluboko, budou zajímavé třeba reflektované vzpomínky Jana Konzala na tu značně konspirativní část církve, jíž se říká „podzemní“ či „skrytá“. Nejenže autor zprostředkovává málo známá či neznámá fakta, ale také pomáhá přiblížit se pochopení svébytné mentality pozoruhodného předlistopadového (s obměnami i polistopadového) prostředí.

Církevní dějiny, č. 3, roč. 2, jaro 2009, CDK Brno, cena 129 Kč. -vb-

Český politický katolicismus 1848–2005

– Této knihy si lze cenit nejen pro to, jak velmi podrobně popisuje ústřední téma, ale i pro to, jak výmluvnou je ilustrací moderních dějin českých a do značné míry i československých. Málokteré téma tak zajímavě ilustruje rozdíly česko-moravské, ale také česko-slovenské; vždyť ani politický katolicismus nebýval, z důvodů, jichž je mnoho, a všechny pozoruhodné, důležitým pojítkem mezi Čechy a Slováky. Poutavá četba i pro toho, kdo odhaduje dnešní vyhlídky lidovců (či křesťanských demokratů) u nás.

Petr Fiala, Jiří Foral, Karel Konečný, Pavel Marek, Michal Pehr, Miloš Trapl: Český politický katolicismus 1848–2005, CDK, Brno 2008, 536 s., doporučená cena 498 Kč. -vb-

Strategické volby pro českou společnost.

– Přemýšlet o budoucnosti nás obvykle donutí až krize. Hledáme-li inspiraci, nabízí se v této publikaci. Autoři identifikují výzvy, před kterými česká společnost stojí. Zabývají se globalizací jako aktuálním procesem rekonfigurace trhu, státu a občanského sektoru, následuje analýza evropské integrace; identifikace rolí vědy, technologií a inovací; konečně i role národního státu v globalizaci. Druhý oddíl je věnován hlavním faktorům a aktérům vývoje společnosti. Dočteme se o zdrojích a kapitálech, sociálních a kulturních faktorech a o vztazích veřejnosti a elit. Třetí oddíl se zaměřuje na politické ideologie, klíčové orientace, kvalitu a udržitelnost života; logicky vyúsťuje v otázky strategického vládnutí. Poslední oddíl nabízí souhrnný pohled na přítomné a nadcházející možnosti i omezení, obtíže i příležitosti budoucího. Publikace vznikla z potřeby opřít souhrnné prognózy o solidní teoretické základy. Je určena nejen vědeckovýzkumným pracovníkům a studentům, ale i pracovníkům strategických a koncepčních útvarů veřejné správy, podniků i občanského sektoru. Pohrdnout by jí neměli ani novináři.

Martin Potůček, Jiří Musil a Miroslava Mašková (eds.): Strategické volby pro českou společnost. Teoretická východiska, Sociologické nakladatelství, Praha 2008, 376 s., doporučená cena 299 Kč. -rš-

Moje první sebevražda

– Hluboké otázky existenciální, komické příhody, láska, sex, polští evangelíci od Těšína, originální, hluboko v domácí i světové literární tradici zasazený styl – taková je jedna z hvězd posledního polského literárního dvacetiletí i v této knize, cyklu povídek, propojených tématy, motivy, postavami. Čtenář již druhé do češtiny přeložené Pilchovy knihy se asi nebude divit, řekneme-li dnes už s jistotou, že autor patří také mezi největší polské fejetonisty posledního století; a je to žánr v oné zemi velice silný. Oba dosavadní knižní překlady (první byl román U strážnýho anděla v převodu Barbory Gregorové, Agite/Fra, Praha 2007) ukazují, jak těžká jsou rozhodnutí, po které jazykové vrstvě češtiny sáhnout u autora, jehož jazyk je i drsný a současný, i velebný a archaizující, láskyplný i jedovatě ironický. Oba překlady stojí za hlubší pozornost; u tohoto řekněme prozatím, že překladatelka vybrala opci vznešenější. Kniha ovšem také připomíná, jak důležitá je redakce; evidentních přehlédnutí, někdy zavádějících, je mnoho, s některými reáliemi měla překladatelka potíže.

Jerzy Pilch: Moje první sebevražda, přeložila Nina Vrbovcová, Kniha Zlín, Zlín 2009, 288 s.-vb-

Reportérem na třech kontinentech

– Zdálo by se, že v době internetu už tak podrobných reportáží ani není zapotřebí. Ale začteme-li se, uvědomíme si, jak málo o světě víme a že mnohé přece jen mohou zprostředkovat jen a jen slova – a to ještě slova psaná ve vlastním jazyce, a že není nedůležité, kdo a pro koho píše. Zde tedy: česká slova J. Boučka (1923–2001) o vzdáleném světě pro českého čtenáře. Psaná reportáž, nejen cestopisná, je jedním z těch mnoha novinářských žánrů, jimž poválečná doba přála jen málokdy; a po roce 1989 už se taky z nějakých důvodů v našem prostředí vysoko nedostala. Přes všechna dobová politická a ideologická omezení kniha, s tolika hrdiny, tolika konkrétními pozorováními, takový povzdech vyvolává.

Jaroslav Bouček: Reportérem na třech kontinentech. Střední východ, Afrika, Latinská Amerika, Nakladatelství Epocha, Praha 2008, 288 s. -vb-

Prověřená fakulta

– Dosti podrobná zpráva o dvaceti normalizačních letech na pražské Filozofické fakultě budila jisté obavy, pochopitelné, ještě než vyšla – z kádrování či laciného ostouzení. Ohlasy budou zajímavé; nabídněme názor, že soubor studií i pramenů k době je solidním uvedením do tématu. Pokud bychom tuto dobu a v tak významné instituci chtěli popsat, aniž bychom se dotkli kohokoliv, popsat bychom ji prostě nemohli. Samozřejmě je to přehlídka trapností, sebeponížení i ponižování druhých, těžko vyvratitelný doklad, že školství bylo jedním z hlavních nástrojů komunistické represe; ale je možný i jiný pohled, jenž se s prvním zcela nevylučuje: dost vzdělanců se po r. 1968 zachovalo i pod nátlakem slušně, mnozí i statečně. Sama hlavní hrdinka, totiž normalizovaná KSČ, se jeví spíše jako konformistická, těžce byrokratická struktura, obelhávající nejen okolí, ale – a snad především – i samu sebe. To na druhé straně znamená, že skutečného fanatismu bylo málo, chuť ubližovat nebyla častá. Nejen kvůli směšnosti stojí za to citovat z jednoho vnitrostranického dokumentu stížnost, že fakulta je nucena přijímat protekční studenty, kteří pak „zatěžují organizaci SSM dalším počtem pasivních členů, jelikož nestačí plnit ani své základní studijní povinnosti, a navíc zneužívají svého postavení protekčních studentů, kteří za všech okolností dostudují. Dochází k rozkladu kritérií, neboť není v naší moci, abychom ukončili jejich studium.“ Psáno roku 1980!

Katka Volná, Jakub Jareš, Matěj Spurný, Klára Pinerová: Prověřená fakulta. KSČ na Filozofické fakultě UK v letech 1969–1989, ÚSD AV ČR, Praha 2009, 310 s. -vb-

Můj Hostýn je prázdný

– Hlavní hrdina je člověk slušný, nebojovný, pracovitý, vzdělaný, skromný i ambiciózní. Na obálce se o tlusté knize, bezpochyby románu (v dopisech, dení­kovému), dočítáme: „Vychází z listinné pozůstalosti brněnského profesora chemie a je beletristicky zpracovaným svědectvím o střetu individuálních osudů s pohnutými dějinami českého státu ve 20. století.“ Zajisté zejména Brňan z podobného prostředí se neubrání snaze o odlišování pravdy a básně; každý si nejspíš vzpomene na Čapkův Obyčejný život: některé vedlejší postavy působí poměrně jednoznačně, hrdinsky, nebo naopak zbaběle, neuroticky, pozérsky, po povaze hlavního hrdiny se budeme ptát celou dobu, a on se bude ptát vlastně také. Viny budou vyvstávat a budou potlačovány. Jedny zásluhy nebudou zásluhami v době jiné. V knize je i značný kus velkých dějin, od první světové války po počínající normalizaci, jimiž prochází jeden konkrétní život. Další přednost: sestavovatelka (ale přece jen hlavně dobrá autorka) má cit pro to, jak se lidské motivace vrství: touha pracovat pro druhé s marnivou ctižádostí, příklon ke komunismu z pohnutek ideových i kariérních, křesťanství tradiční, téměř jen zvykové, a křesťanství upřímně prožívané, to vše může být v jednom člověku a v jedné chvíli!

Barbora A. Hřebíčková: Můj Hostýn je prázdný, B4U Publishing, Brno 2008, 488 s. -vb-

Knihy

Obsah Listů 3/2009
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.