Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2009 > Číslo 4 > Petr Hrubý: Chartisté hýbají i Čínou

Petr Hrubý

Chartisté hýbají i Čínou

Loni 10. prosince se nejprve na tři sta, poté přes osm tisíc pět set známých čínských disidentů a prominentních intelektuálů, ale i vládních představitelů a venkovských reprezentantů moci přihlásilo k Chartě 08. Zdůraznili, ze chtějí, aby sloužila jako návod k základním politickým změnám pro další roky. „Zvolili desátý prosinec, výročí Všeobecné deklarace lidských práv, jako den vhodný pro své politické ideje a vizi ustavní a demokratické Číny.“ (New York Review of Books) Iniciátoři začali Chartu 08 plánovat a stylizovat začátkem jara 2008 v obdivu k československé Chartě 77, jak říkají úvodem. Chartu 08 podepsalo též víc než 160 Číňanů žijících dočasně mimo republiku, mezi nimi významný historik Yu-Ying-shih, astrofyzik Fang Lishi a spisovatelé Ha Jin a Zhenk Yi.

Čínská vláda zjistila existenci připravovaného prohlášení až čtyři dny před zveřejněním. Nejprve policie vyslýchala spisovatele Wen Kejiana. Vyzvala ho, aby podpis odvolal. Odmítl a prohlásil, že považuje Chartu za základní dějinný obrat. V dalších dnech byli zatčeni a vyslýcháni další signatáři: spisovatel Zhang Zuhua, významný literární kritik Liu Xiaobo, právník Pu Zhiqiang a další. Zhang Zuhua byl vyslýchán dvanáct hodin. Nabídli mu vodu, ale žádné jídlo. Když byl propuštěn, zjistil, ze mu policie zabavila čtyři domácí počítače, bankovní konta celé rodiny i s kreditními kartami prarodičů. Když tři týdny nato mluvil o své zkušenosti v jedné kavárně, byl znovu zatčen a bylo mu vyhrožováno, že jeho jednání může mít velmi vážné následky pro rodinu a přátele. Tento bývaly mládežnický vedoucí se však nezalekl. Jeho byt je ve dne v noci střežen dvěma hlídači. Zhang, sotva tuše, jak následuje Václava Havla, jim nosí vodu a časopisy. Řekl: „Vycházíme dobře. Všichni jsme lidé, jen konají svou povinnost. Nechce se mi do vězení, ale nemám volby. Musíme se postavit a bojovat za demokracii.“ (CSMonitor) Jedenáctého prosince policie zatkla novináře Gao Yu a spisovatele Liu Di, dvě v Pekingu velmi známé osobnosti. Den nato začalo zatýkaní mnoha osob v dalších čínských provinciích. (New York Review of Books) Zřejmě šlo o – po celé Číně – velmi dobře připravené a překvapivě dlouho utajované hnutí, obdivuhodné úsilí v zemi s tak policejně ovládanou diktaturou.

Velký znalec Číny Perry Link v komentáři k překladu Charty 08 dodal: „Čínští vládci, zdá se, si nejsou vědomi ironie svých činů. Jejich úsilí rozdrtit Chartu 08 jen potvrzuje, že Čína nerespektuje zásady, které Charta hlásá ... Dvanáctého prosince Dalajláma uveřejnil vlastní dopis na podporu Charty: ,Harmonická společnost může nastat, jen když je mezi lidmi důvěra, žádný strach, svoboda slova, právní stát, spravedlnost a rovnost.‘“

Čínskou vládou řízená perzekuce vyvolala pobouření ve svobodném světě. Na sto padesát nositelů Nobelovy ceny a světoznámých spisovatelů i vědců apelovalo na vládnoucí kastu, aby vězněné chartisty propustila. Ale ještě 20. dubna byl například spisovatel Liu Xiaobo držen ve vězení neznámo kde. Jeho žena Liu Xia dopisem žádala prezidenta Obamu, aby se ho u čínské vlády zastal: „Jeho uvěznění je obrovskou tragédií pro nespočetné lidi v mé zemi, jimž schází možnost ozvat se, ale kteří sdílejí jeho touhu, aby se Čína stala svobodnou a demokratickou zemí.“ (New York Times)

Čínská Charta v preambuli poutavě líčí dějiny domácích snah o změny k lepšímu a hrůzy, které přinesla komunistická strana. Protože celý text vyšel česky v Literárních novinách č. 52/2008, citujme zde z překladu Olgy Lomové jen část:

„Letos si připomínáme, že uplynulo sto let od přijetí první čínské ústavy, šedesát let od zveřejnění Všeobecné deklarace lidských práv, třicet let od Zdi demokracie a deset let od chvíle, kdy čínská vláda podepsala Mezinárodní úmluvu o občanských a politických právech. (...) ,Modernizace‘, která je izolována od těchto univerzálních hodnot a základního rámce politického systému, je zhoubným procesem, který připravuje lidi o jejich práva, otupuje lidskou přirozenost a ničí lidskou důstojnost. Jakým směrem se vydává Čína ve 21. století? Bude pokračovat v ,modernizaci‘ pod autoritářskou vládou, nebo se přihlásí k univerzálním hodnotám, přimkne se k hlavnímu proudu civilizace a vybuduje demokratický politický systém? Jedná se o volbu, jíž se nelze vyhnout. (...) Pouhý import západní materiální kultury a porážka pokusu modernizovat společenský systém vedly Číňany k hledání kořenů problémů ve vlastní kultuře, a tak se r. 1919 zrodilo Májové hnutí za novou kulturu, které vztyčilo prapory vědy a demokracie. V důsledku občanských válek a agresí cizích mocností byl nicméně proces demokratizace čínského politického systému násilně přerušen. Po vítězství ve válce proti japonské okupaci se v Číně obnovila snaha vytvořit skutečný ústavní systém, avšak výsledek obnovené občanské války mezi Kuomintangem a komunistickou stranou zavlekl Čínu do propasti moderního totalitarismu. Nová Čína vytvořená roku 1949 je podle jména lidovou republikou, ve skutečnosti je však říší Strany. Vládnoucí strana monopolizovala veškeré politické, ekonomické a společenské zdroje a postupně způsobila celou řadu katastrof v oblasti lidských práv: Hnutí proti pravici, Velký skok, Kulturní revoluce, Masakr na náměstí Tchien-an-men, útlak lidových náboženských hnutí a potlačování hnutí na obranu čínskou vládou smluvně zaručených práv – to vše v úhrnu přineslo desítky milionů mrtvých, lidé i celá země za to krutě zaplatili.

Politika reforem a uvolňování v posledních třiceti letech umožnila Číně zbavit se všeobecné chudoby a do extrému dovedeného totalitního způsobu vlády, výrazně se zlepšily materiální podmínky a životní úroveň lidí, částečně byly obnoveny individuální ekonomické svobody a společenská práva, začala se rodit občanská společnost a mezi lidmi začalo sílit volání po lidských právech a politických svobodách. Také držitelé moci zároveň s tím, jak provádějí ekonomické reformy směřující k tržnímu hospodářství a privatizaci, mění postoj k principům lidských práv a od počátečního naprostého odmítaní začínají uznávat jejich existenci. V letech 1997 a 1998 čínská vláda podepsala dvě významné mezinárodní úmluvy o lidských právech a Všečínské shromáždění lidových zástupců v r. 2004 schválilo změnu Ústavy, do které byla vtělena formulace o respektování a ochraně lidských práv. Letos dále vláda slíbila, že přijme a bude prosazovat Akční plán prosazování lidských práv. Avšak tento pokrok v čínské politice se až doposud většinou zastavil na papíře...“

Kapitola Naše základní principy vyjmenovává svobodu, lidská práva, rovnost a republikánské zřízení jako „naplnění tradičního čínského ideálu vyjádřeného slovy ,všichni společně se podílejí na správě věcí a žijí spolu v míru‘ a také demokracii a ústavní vládu jako základní princip, který zabezpečuje elementární svobody a práva občanů skrze zákonná ustanovení a za pomoci vlády zákona, vymezuje a jasně stanoví hranice práv a jednání vlády a poskytuje pro to odpovídající systém“.

Poslední, devatenáctá položka třetí kapitoly, nazvané Naše základní návrhy, zdá se byla inspirována příkladem Mandelovy Jižní Afriky: „Je nutné očistit jména všech, kdo utrpěli pronásledováním v minulých politických kampaních, i jména jejich rodinných příslušníků, a dát jim odškodnění. Propusťte všechny politické vězně a vězně svědomí, propusťte všechny, kdo byli odsouzeni kvůli náboženskému přesvědčení. Zřiďte Vyšetřovací komisi s cílem vyšetřit a objasnit skutečnou povahu událostí nedávné minulosti, ať jasně vyjde najevo zodpovědnost a naplní se spravedlnost. Na tomto základě usilujme o společenský soulad.“

Ve srovnání s postupem někdejší KSČ čínská vláda jednala, pokud víme, dosud relativně rozumněji, i když ne vždy. Dlouhé výslechy hlavních autorů Charty 08 se konaly v hotelích, ne ve vězeních. Zato desetitisíce dělníku a rolníků, putujících podle staré tradice do hlavního města předložit ústřední vládě stížnosti na místní stranické diktátory (Economist) trpí za svou odvahu mnohem tvrději. Podle vládních statistik celkem deset milionů petic bylo za posledních pět let takto doručeno. Oficiálně neexistující tajné věznice jsou plný tisíců těchto žadatelů, domáhajících se svých práv. Wi Lijuan z provincie Hubai pomohl zorganizovat pochod na Beijing pro deset tisíc zaměstnanců místních státních bank. Mnozí z nich se stali obětí kriminálníků, kteří za každou zadrženou a ztýranou oběť dostanou až tři sta dolarů.

Objevuji se slibné i zdrcující zprávy. Okresní soud v hlavním městě provincie Hebei poprvé přijal k projednání stížnost občana Pekingu, že jeho dítě bylo mezi víc než třemi sty tisíci dětí, které onemocněly po požití znečištěného mléka; zprávu o možném soudu přinesla i oficiální tisková agentura. (Andrew Jacobs, New York Times) Boj mezi právem a oficiální korupcí v Číně pokračuje, ale zastánci svobody se sdružují. Advokát Huang Qi, který se zastává práv rodičů asi deseti tisíc dětí, jež zahynuly v troskách chatrně postavených škol při zemětřesení v provincii Sečuán (obytným a úředním budovám se téměř nic nestalo) vinou korupce, byl zatčen a bude postaven před soud pro údajné „nezákonné vlastnictví státních tajemství“, totiž seznamů usmrcených dětí. (New York Times)

V důsledku propadu tovární výroby v lednu se muselo čtrnáct milionů propuštěných dělníků vrátit na svá chudá políčka (Harpers), přesto vláda oficiálně udává jen dvacet milionů nezaměstnaných. (New York Times) Vláda je v rozsáhlém plánu na obnovu hospodářství ochotna investovat v přepočtu téměř šest set bilionů amerických dolarů. Skupina starých členů komunistické strany, kteří se už před dvaceti lety pokoušeli o reformy, se v otevřeném dopise prezidentovi a dalším vůdcům obává, že takové pomoci v zemi bez veřejného dohledu tisku a občanů hrozí korupce, obvyklá v systému jedné strany. Člen skupiny stranických veteránů Zhang Sizhi řekl: „Čím větší jsou potíže, tím víc je třeba demokracie.“ (New York Times)

Přední spisovatel Xu Lai, jehož blog, soustavně kritizující vládu, je velmi oblíben mezi studenty, novináři a literáty, byl na záchodě jedné pekingské restaurace pobodán do břicha dvěma muži, kteří mu pohrozili, ž e mu příště useknou ruku, bude-li nadále pobuřovat. (New York Times) Velmi ctěný tibetský láma ve Lhase Phurbu Tsering Rinpoche, u něhož policie „objevila“ zbraně, měl být postaven před soud poté, co se po čtyřdenním výslechu „přiznal“, a hrozilo mu patnáctileté vězení; po mezinárodních protestech byl propuštěn. Mnoho méně známých tibetských mnichů a řeholnic je však vězněno nadále. Jednadvacet advokátů se však snaží je i přes úřední výstrahy hájit, neboť „mají právo na obhajobu podle zákona“. (New York Times) Pětasedmdesátiletý profesor na odpočinku Sun Wenguang, který jako jeden z prvních podepsal Chartu 08, se na tradiční den zesnulých rozhodl na hřbitově uctít památku bývalého ministerského předsedy a generálního tajemníka komunistické strany Zhao Ziyanga (Čao C'-janga), jenž upadl v nemilost před dvaceti lety v souvislosti s demonstracemi na náměstí Nebeského klidu. Na hřbitově byl napaden několika muži. Ti ho zbili tak, že podle hongkongské Společnosti pro lidská práva skončil v nemocnici. Po desetiletém boji proti hnutí Falun Gong, během něhož zahynulo už nejméně dva tisíce lidí, bylo jen loni zatčeno dalších osm tisíc cvičících; nejméně sto bylo usmrceno. Přes milion lidí, kteří letos dokončili univerzitní studia, dosud marně hledá práci. (Atlantic) Loni bylo v Číně popraveno 1718 osob a dalších nejméně dalších 7003 bylo k smrti odsouzeno. (New York Times).

Někteří američtí pozorovatelé význam Charty 08 podceňují. I když internet je velmi v Číně rozšířen, vláda ho cenzuruje, a tak velká většina o Chartě 08 neví. Naši Chartu 77 také mnozí neznali, i když ji museli bez čtení odsoudit, a přece měla velký vliv. Tak odvážná Charta, jako je i ta čínská, teče jako ponorná řeka, než se vynoří.

Zhao Ziyang byl předsedou vlády a generálním tajemníkem v roce 1989, když mnohatisícové davy, především studentů, demonstrovaly v Pekingu. Odmítl podepsat rozhodnuti napadnout je vojensky a dal přednost rozhovoru. Za to byl zbaven funkcí a držen v domácím vězení až do smrti roku 2005. Tam diktoval paměti na staré kazety s dětskými písničkami a operami. Jeho přátelé je propašovali do Hong Kongu, kde letos vyšly čínsky a v anglickém překladu, poté i v USA. Je to velmi zajímavé čtení, líčící rozpory i pogromy v čínské vládní straně. K jakým závěrům komunistický veterán došel?

„Politická reforma je nezbytná: úspěch všech ostatních reforem závisí na reformě politického systému. ... Současná ‚vláda lidí‘ se musí změnit ve vládu zákona. ... Fakticky je to západní parlamentní demokracie, která prokázala největší životnost. V současnosti je to nejlepší existující systém. ... Je nejvhodnější pro moderní civilizaci. ... Je nutno povolit existenci jiných stran a svobodu tisku. ... Je třeba povolit různé názory a různé proudy musí být respektovány. ... Především je nutno reformovat právní systém a nezávislé soudnictví. ... Prospěje to straně, společnosti a lidu. ... Tento směr je nezvratný.“ (Prisoner of the State: The Secret Journal of Premier Zhao Ziyang)

Petr Hrubý (1921) v letech 1945–1948 studoval Filozofickou fakultu UK, v srpnu 1948 odešel do exilu do Ženevy, založil tam časopis Skutečnost; pokračoval ve studiích, pracoval ve Svobodné Evropě, od r. 1964 žil v New Yorku; přednášel v Austrálii, v letech 2001–2007 působil na Karlově univerzitě. Uveřejnil několik knih anglicky a česky.

Obsah Listů 4/2009
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.