Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2009 > Číslo 4 > Stručně: Alena Wagnerová: Opět k Literárním novinám

Alena Wagnerová

Opět k Literárním novinám

Otevřený dopis

Pan
Ing. Jan Mládek
Právo, solidarita, informace, o. s.

Vážený pane Mládku,

jedním z důvodů Vašeho prohlášení Několik vět... ze 17. června, jímž reagujete na různé, mezi nimi i mou pobouřenou reakci na to, co se stalo s Literárními novinami, a v němž se celou záležitost pokoušíte ze svého hlediska vysvětlit, je jistě i to, že celá transakce nedopadla – alespoň dosud, jak píšete – zcela tak, jak jste si Vy a Miroslav Pavel představovali. Nestálo by za to se k této již „odbyté“ záležitosti Literárek vracet, kdyby se tu ve způsobu jednání v čisté formě neprojevil onen technokratický přístup ke světu, který je typický pro většinu politických a ekonomických sil, které dnes vládnou České republice a udávají v ní tón, ať už patří ke kterékoliv části politického spektra. Pro tento technokratický přístup ke světu je charakteristická víra v neomezenou moc peněz, jejichž nasazením je možné získat prakticky všechno a s nimiž se dá vyřešit, „zmáknout“ každá situace či problém, myšlení orientované na rychlý krátkodobý efekt a osobní prospěch bez ohledu na veřejný zájem a obecné blaho. Je to tentýž přístup, jehož výsledkem je i ona, jak píšete, rostoucí duchaprázdnost českého mediálního prostoru, morální nihilismus českých mocenských „elit“ a s tím související duchovní krize, v níž se v posledních letech ocitla česká společnost. Nechci tím říci, že ji necítíte i Vy, je jen otázka, zda nejste příliš spjat s tímto systémem myšlení a jednání na to, abyste tomuto komplexu krize mohl účelně čelit. Lidé kolem Literárních novin reprezentovali postoj právě opačný, který bych označila jako sociálně ekologický, kladoucí důraz na hodnoty nemateriální, duchovní, občanskou společnost a šetrné zacházení s lidskými i přírodními zdroji na základě principu jejich udržitelného rozvoje. Právě tato alternativnost Literárních novin byla pro Vás jedním z důvodů jejich koupě. Tak to bylo v interesované veřejnosti také kolportováno a to také ve svém prohlášení píšete: „Literární noviny skutečně byly a jsou alternativou k českému komerčnímu a čím dál tím duchaprázdnějšímu mediálnímu prostoru. Noviny s velkou minulostí a tradicí, s dobrou značkou, velkým potenciálem, ale poměrně smutnou přítomností.“ To píšete, ale zároveň se ve Vašem dopise nenajde ani slovo uznání pro ty, kteří pro tyto noviny v podstatě bez nároku na odměnu z angažovanosti pro věc léta pracovali a z nich tyto alternativní noviny v tradici starých Literárek udělali. Z práce v těchto novinách nezbohatl nikdo. Podle Vás ale poslední redakce provozovala vydávání novin jako happening, jinak řečeno flákala se a nic nedělala v čele s šéfredaktorem Jakubem Patočkou, který podle Vás postrádá jakoukoliv věrohodnost. Tak kdo ty noviny vlastně dělal, když redakce ani šéfredaktor za nic nestáli? Nějací snaživí skřítci-permoníci? A jak je pak možné, že noviny celých deset let vycházely pravidelně a Vy sám je ve svém prohlášení označujete jako fungující týdeník s dobrou značkou? Zase permoníci?

Vy a později Miroslav Pavel jste si prostě koupili titul. Ten jste si koupit mohli, ale sociální a kulturní kapitál, který tyto noviny představovaly, ke koupi nebyl, protože duchovní hodnoty na prodej nejsou. Ty totiž vytvářejí lidé. V tomto smyslu je případ Literárních novin také exemplárním příkladem toho, kam moc peněz a technokratického postoje ke světu už nesahá. Hodnoty, které list zastupoval, byste byli mohli dál pěstovat, kdybyste si byli uvědomili, že lidé kolem Literárek jsou právě tím kapitálem, o který jde. I Vy píšete, že byste si přál, aby někteří z nich pro Literárky dál psali, a potvrzujete tím jejich novinářské kvality. Jakub Patočka, který novinám v posledních devíti letech vtiskl jejich dnešní podobu, je jistě solitér, člověk který polarizuje, vyvolává nesouhlas a odpor, radikál s určitým sklonem k fundamentalismu, ale v každém případě člověk kreativní, iniciativní a neobyčejně schopný novinář. Byl to mimo jiné právě on, kdo otištěním diskuse Havel-Kundera o českém údělu z předělu roku 1968–1969 vyvolal tu nejproduktivnější, v celé Evropě respektovanou diskusi o smyslu Pražského jara. Tím nechci říci, že po prodeji listu měl bezpodmínečně zůstat šéfredaktorem. Ale můj ty Bože, nemůže česká mediální scéna s těmi desítkami novinářských poštěkávačů, kteří si troufají, jen když jim za to nic nehrozí, unést jednoho takového nepohodlného člověka?

To je také mimochodem na fenoménu Literárních novin zajímavé. Nebylo neoblíbenějších a napadanějších novin než ony, udánlivě je už nikdo nečetl, a vida, v českém mediálním prostoru měly zřejmě přece jen jakousi skrytou autoritu a reputaci. Že by právě pro svou kritičnost a nesmlouvavost? Ta je mimochodem dělala atraktivními i pro Vás a Miroslava Pavla.

V přípravných jednáních koupě na začátku tohoto roku jste stále znovu zdůrazňoval, že Vám, tehdy jako zástupci Masarykovy dělnické akademie, jde o to linii novin zachovat, udržet a dál rozvinout. Pak by ovšem bývalo bylo jen přirozené, kdyby byli v orgánech PSI zastoupeni také lidé, kteří za touto linií novin stáli. Tedy například namátkou Jiří Pehe, Alena Zemančíková, Eva Kantůrková, Jan Šícha, Jaroslav Šabata a další, případně i Jakub Patočka. Tím by se byli přece ani Šabata ani Patočka novin, které prodali, znovu nezmocnili, aby „si v novinách dělali to co před tím“, jak píšete. Co si to tam vlastně dělali? Že by snad byli vytvářeli něco tak strašného, jako jsou jediné alternativní noviny na české mediální scéně, jak Literárky ve svém dopise na jiném místě pozitivně atestujete? A co v nich asi prováděl Jaroslav Šabata kromě toho, že do nich tu a tam psal a přišel s myšlenkou prodeje novin Masarykově dělnické akademii? Oč tedy vlastně šlo – pomineme-li, že slova, která ve svém dopise, používáte, jako „prodat a zároveň vlastnit‘“, „dále řídit“, „kontrolovat“ a „manipulovat“ jako by vypadla z mocenského slovníku technokratického myšlení a jednání, o hnaní mladých lidí, čímž myslíte bývalé redaktory, na barikády a jejich manipulování ani nemluvě? Oč tedy vlastně šlo? O to zachovat linii novin, nebo o to koupit zřejmě zajímavý a perspektivní titul, zbavit se lidí, kteří za jeho linií stáli a pak se o něj rozdělit s Miroslavem Pavlem, který už čekal za bukem? Nebo jestliže Miroslav Pavel už od počátku za bukem nečekal, jste celou koupi a další vydávání listu tak špatně kalkuloval, že Vám za tři měsíce došly peníze a musel jste volat o pomoc dalšího investora?

Spíše pro první verzi mluví to, že novým šéfredaktorem byl jmenován Zbyněk Fiala, který je považován za „Pavlova muže“. Jestliže jste ale linii listu chtěl zachovat, jak o tom byla řeč, pak jste nemohl udělat nic horšího než jako předseda vydavatelství Právo, solidarita, informace, které Literárky koupilo, dosadit na toto, právě pro tradici LtN kulturně i politicky nesmírně citlivé místo člověka, který, ať už jsou jeho žurnalistické schopnosti jakékoliv, s alternativním myšlením nebo občanskou opozicí neměl nikdy nic společného a svou biografií je stejně jako Miroslav Pavel spíš spojen s normalizačním prostředím sedmdesátých a osmdesátých let; jako ekonom se na místo šéfredaktora kulturního týdeníku s opoziční tradicí prostě nehodí a mladé redakci sotva mohl imponovat, nejméně tím, že ji, jak se vyjádřil, hodlal „postavit do latě“.

Tímto opět typicky technokraticky krátkodechým rozhodnutím jste neposloužil ani listu a svým finančním zájmům, ale ani Zbyňku Fialovi, kterému teď připadla trapná a nezasloužená role druhého normalizátora Literárek. A jestliže ve svém dopise redakci vytýkáte, že nakonec vytáhla na Fialu jeho minulost – nedovedete si skutečně představit, že ti mladí lidé, pro které je normalizace dobou nejhlubšího úpadku v moderních českých dějinách, byli poctivě morálně rozhořčeni nad tím, že v čele listu s jeho tradicí ducha odporu stanul člověk, který se v této době – pravděpodobně z pragmatických důvodů – přizpůsobil za přípustnou mez, protože straně a vládě po konci Pražského jara už nikdo věřit nemohl? O svazky bezpečnosti tu nejde, ale o morální postoje. Jenže jak o nich diskutovat bez dokladů?

Jistě, pro technokratický přístup ke světu s jeho egoismem, morálním nihilismem, hlubokou antidemokratičností a hrubým materialismem byla prašivá doba normalizace tou nejlepší školou a přípravou pro onu specifickou formu vulgárního postsocialistického neoliberalismu, kterou nám dnes předvádějí mocenské kádry české politiky ke škodě celé naší společnosti. A je v tom kus ironické zákonitosti, v duchu té nejlepší tradice Literárních novin, že se právě v této politicky jistě marginální kauze přímo v krystalické formě objevil základní konflikt, o který v naší společnosti dnes skutečně jde a který prostupuje všechna u nás existující mocenská seskupení: ne o konflikt mezi levicí a pravicí, jak se nám to namlouvá, ale o konflikt mezi technokratickým a sociálně ekologickým, řekla bych geodemokratickým přístupem ke světu, tím prvním založeným na moci, penězích a násilí a tím druhým založeným na péči o člověka občanské společnosti a starosti o zemi.

S přátelským pozdravem

Saarbrücken – Praha, 12. července 2009

(Redakčně mírně upraveno; k tématu se budeme vracet a k diskusi zveme i další, koho osud jediného českého týdeníku svého druhu zajímá; red.)

Alena Wagnerová

Obsah Listů 4/2009
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.