Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2009 > Číslo 4 > Stručně: Lenka Procházková: Podobizna muže

Lenka Procházková

Podobizna muže

Na počest Věňka Šilhána

Loni v létě jsem se účastnila mezinárodní konference o roce 1968. Objasňovala jsem mladým posluchačům motivy francouzské studentské revolty proti establishmentu v květnu 68, odlišné důvody, které vyvolaly demonstrace mladých Němců v témže roce, a srovnávala je se zcela jinými příčinami, které v naší zemi vedly k obrodnému procesu. Na konci mého vystoupení mi jeden maďarský student položil otázku. „Promiňte,“ řekl rozpačitě, „ale jak vás tak poslouchám, připadá mi, že pořád ještě věříte v socialismus. Nebo se mýlím?“ Řekla jsem mu, že se nemýlí. A že pro mě i dnes zůstává ten socialismus, o jaký usilovali koncem šedesátých let čeští a slovenští intelektuálové a později spolu s nimi velká většina národa, jediným humanitním a inspirativním společenským uspořádáním, které by mohlo člověka dovést k odpovědnosti za svět náš vezdejší. To totiž nedokázala žádná církev, protože vyžadovala psychické podrobení, to nedokázal ani žádný typ kapitalismu, natož ten plagiát, který v současnosti zažíváme, kapitalismus, který svůj kapitál už prošustroval. Omlouvám se, že tak velmi zjednodušuji, ale je málo času.

Opravdu už je málo času, teď to myslím obecně, chcete-li globálně.

Socialismus, který jsme začínali chápat, chtít a skoro i mít, před čtyřiceti lety, trval sotva pár týdnů. Zpětně to působí jako sen. Setrvávat u snu je prý nebezpečné, protože to vede k pohrdání reálným stavem věcí. Myslím ale, že mnohem nebezpečnější je žít vědomě ve lži, protože to vede k přivyknutí reálnému stavu věcí. K čemu je nám proklamovaná svoboda slova, když se bojíme svobodně myslet? Ani pravda o roce 1968 ještě pořád nebyla řečena naplno. Pořád se ještě tvrdí, že tenkrát šlo jen o hádku mezi komunisty. Pořád ještě nebyla vyslovena ta jednoduchá stručná věta, že Kreml musel poslat vojska, protože u nás tehdy došlo k autentické revoluci. A že to byla revoluce ve jménu autentického socialismu. V jednom posrpnovém fejetonu L. Vaculík napsal: „Pro ten socialismus vymyslíme jiné jméno, s tímhle už nemůže mezi slušné lidi.“ A tak vymýšlíme, hledáme to nové náhradní jméno. Místo abychom hledali slušné lidi. Kteří nemají strach snít. Ale i jednat. Mám to veliké štěstí, že pár takových lidí jsem potkala. Jeden se jmenoval Věněk Šilhán.

*

Pokud existuje reinkarnace, je zřejmé, že se už musel narodit mnohokrát.

Dovedu si ho představit jako rozmyslného vůdce kmene, ná­čelníka, který svůj lid vede odněkud někam, a při tom klopotném putování dokáže ještě činit objevy, jak praktické: vynález pazourku, využití ohně, budování pastí na ulovení zvěře, tak i kulturní: uhlové malby na stěnách jeskyně, hnětení hlíny do podoby sošek...

Ve starém Řecku ho vidím jako filozofa, posedlého kladením zásadních otázek, což mu vyneslo obvinění, že kazí mládež. Ale i tu následnou trestnou číši bolehlavu zajisté vypil bez váhání. Nejspíš už se těšil na nové vtělení. Tentokrát do postavy Římana v době republiky, kdy statečnost a čest znamenaly základní kritéria mužova charakteru. Mnoho mincí z té epochy nám dodnes připomíná jeho rysy.

V údolí středověku byl nejspíš představeným cechu. Tam poznal, že zaměření více lidí na tutéž věc vyžaduje strategii společného postupu, ale i vnitřní mravní řád, který motivuje.

V epoše zámořských objevů ho vidím na můstku korábu plujícího oceánem k Nové zemi. Nejel tam kvůli zlatu! Chtěl poznat, kde ta voda končí a jaký je ten břeh a lidé, co tam žijí.

Pochmurnou dobu inkvizice raději přeskočím, neboť je zřejmé, že k němu vlídná nebyla, když hlásal, že knihy nejsou k tomu, aby se bez přečtení pálily, ale naopak aby v lidech cosi roznítily. To býval nebezpečný názor. Ale on si ho podržel i pro svou inkarnaci mnohem pozdější. Pro tu, v které jsme ho poznali i my.

Věřil, že vzdělání a rozhled vedou k odpovědnosti. Věděl ale i to, že výchova není jen záležitostí rodiny a školy, ale celé obce. Že první vzory jednání, které si dítě vtiskne do paměti, ho předurčují na celý život. Když se pak sám, ve svých devětatřiceti letech, stal vzorem cti, odvahy a rozhodnosti, vypadalo to, že už je na vrcholu té stoupající křivky svého života. Ten krátký, a přitom nezapomenutelně dlouhý srpnový týden, na jehož konci se zdecimovaná delegace vrátila z Moskvy a požádala národ, aby už nebyl statečný, ten týden nádherného vzdoru si muž, jehož podobiznu tu slovně kreslím, protáhl na dalších dvacet let.

Nepokořil se, zůstal stát na svém vrcholu, u své potrhané vlajky, spolu s nemnohými statečnými. Zůstali tam proto, aby lidé dole v údolí viděli, že to jde. Aby je denně viděli znovu a znovu. A aby pochopili, že budoucnosti slouží pouze ten, co uskutečňuje přítomnost. S odpovědností, kterou si dal sám. To je ta pravá svoboda. Ne vnější nároky nesvobodných lidí, ale vnitřní chtění člověka, který neopouští svůj sen, ani ho nezmenšuje na míru poměrů. Život každého z nás je totiž tak velký, jak velké jsou naše sny.

(Lidový dům, 2. července 2009)

Lenka Procházková (1951) je spisovatelka.

Obsah Listů 4/2009
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.