Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2009 > Číslo 5 > Łukasz Grzesiczak: Nakladatelé nezapomněli

Łukasz Grzesiczak

Nakladatelé nezapomněli

Letos 10. května jsme si připomněli 20. výročí úmrtí Dominika Tatarky. Nakladatelé využili příležitosti a vrátili se k tvorbě jednoho z největších slovenských spisovatelů.

Autor Proutěných křesel patří v Polsku – můžeme-li stanovit podobnou kategorii – k nejopomíjenějším literátům 20. století. Pro důkazy nemusíme chodit daleko, stačí pohled na polský internet, kde o největším slovenském prozaikovi najdeme jen velmi málo (a většinou velmi pochybných) informací. Jeho postavení v Polsku nejlépe vystihuje název článku v časopise Pan Slawista Zapomenuté dílo zapomenutého spisovatele. Dominik Tatarka, Písačky pre milovanú Lutéciu slavisty Mirosława Śmigielského. Marně bychom také hledali heslo Dominik Tatarka v polské verzi internetové encyklopedie Wikipedia.

Zcela odlišná je situace na sousedním Slovensku. U příležitosti kulatého výročí úmrtí spisovatele vyšlo zvláštní vydání jeho nejslavnějšího románu Proutěná křesla, který je známý i v Polsku, a monografie s bohatým obrazovým doprovodem a fotografiemi Dominika Tatarky, v níž na svého mistra a přítele vzpomínají známí slovenští spisovatelé. Knihu Ešte s Vami pobudnúť původně vydala Nadace Milana Šimečky jako záznam setkání přátel Dominika Tatarky v bratislavském Studiu S u příležitosti pátého výročí jeho smrti.

Tatarka se narodil 14. března 1913 v Drienové na Slovensku v rolnické rodině jako jediný syn ze sedmi dětí. Jeho otec padl v roce 1915 na ruské frontě, a protože se matka již nikdy nevdala, vyrůstal mezi samými ženami. Navštěvoval střední školu v Nitře a Trenčíně. Studoval francouzštinu na Karlově univerzitě v Praze. Před podpisem mnichovské dohody v roce 1938, po němž Hitler získal část Československa, bez jediného výstřelu dobyl československé opevnění a Poláci zabrali Těšínsko, odjel na stipendijní pobyt na pařížskou Sorbonnu, odkud se musel v roce 1939 vrátit do Československa. Za války vyučoval francouzštinu. Vstoupil do komunistické strany. Po válce byl krátce státním úředníkem, poté novinářem, filmovým scénáristou a nakonec spisovatelem, působil ve Svazu československých spisovatelů a po roce 1948 podporoval komunistickou vládu. Během Pražského jara se zasazoval o demokratizaci politického života. Kritizoval vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa a pozdější sovětskou okupaci. Po roce 1968 se stal jedním z hlavních oponentů a kritiků vlády. Vystoupil z komunistické strany, byl vyhozen ze Svazu československých spisovatelů. Publikoval v samizdatu a jako jeden z mála Slováků podepsal Chartu 77.

Debutoval ještě jako středoškolák v časopise Svoje“. Za skutečný debut se ale obecně považuje soubor povídek a literárních kritik z roku 1942. V roce 1948 publikoval první román Farská republika o fašistické Slovenské republice. Mezi jeho neznámější díla patří Proutěná křesla. V nich Tatarka – stejně jako ve svých dalších románech – navazuje na tradici surrealismu a existencialismu. Hlavní hrdina Bartoloměj Slzička vypráví během výletu k polskému Baltu kolegyni Jarmile o svém stipendijním pobytu ve Francii na přelomu let 1938 a 1939. Slovenský spisovatel citlivě popisuje osudy emigranta, Čecha nebo Slováka, který přijíždí do „země nikoho“ – Československa vydaného napospas Hitlerovi. Celý román tone v kafkovské atmosféře nedůvěry, v níž si nejsme jisti, odkud a proč přišlo rozhodnutí o naší vině či nevině. Proutěná křesla jsou ale především románem o lásce, již si, jak píše sám Tatarka, „musíme nejprve zasloužit“.

Dominik Tatarka zemřel v Bratislavě pár měsíců před revolucí a pádem komunismu ve střední Evropě. Stal se symbolem intelektuála hluboce spjatého s osudy své země. Jeho jméno nese jedna z nejdůležitějších literárních cen, udělovaná na Slovensku od roku 1994.

Překlad Lucie Kněžourková

Ešte s Vami pobudnúť. Spomínanie na Dominika Tatarku (kolektív autorov), PT, Bratislava 1994, 2009. Dominik Tatarka: Prútené kreslá, Artforum, Bratislava 2009.

Łukasz Grzesiczak (1981) je bohemista, slovakista, politolog.

Obsah Listů 5/2009
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.