Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2009 > Číslo 5 > Tomáš Tichák: První dny za řekou

Tomáš Tichák

První dny za řekou

Řeklo by se, že elektronicky propojený svět se zestejňuje, ale kdepak. Stačí se přestěhovat o pár kilometrů dál v stejném městě, a můžeme se ocitnout v úplně jiném vesmíru. Obzvlášť je to zjevné v Olomouci, rozpolcené řekou Moravou. Ta už od proslulé pomlčkové války tvoří hranici mezi vyspělou západní civilizací a zaostalými kotáry hrubých mravů, pokračujícími pak už nepřetržitě skrze hunské pusty a drákulovský Balkán až ke křováckým a hotentotským dálavám. Aspoň tak míní česká média, jež vytvářejí i mínění veřejné.

Od poloviny září už tedy nebydlíme v řádném činžovním domě, což mělo své přednosti i zápory. Sousedy přívětivé, jako paní Lídu, ale i zlé, jako Andyho od Borůvků, který mě jednou hryzl a našeho Bredyho dokonce párkrát skoro zakousl. V každém případě to přinášelo více námětů k přemýšlení. Třeba o fotbalistovi odnaproti, spořádaném a uctivém, který však na hřišti sbíral jednou žlutou kartu za druhou a naposled dostal i červenou, takže stál čtyři zápasy. A když už měl konečně nastoupit, zrovna proti Spartě, vidíme jej zase na chodbě běžet do schodů. Podivili jsme se, proč není na stadioně, a on s plachým úsměvem vyhrkl: „Jsem zraněnej.“

V domku na předměstí se potkáváme jen sami se sebou a řadou domácích zvířat, která se ve stěhovacím zmatku nenápadně zmnožila. Také z okna zahlédneme ve dne nanejvýš zajíce na poli a v noci Velkou medvědici. Je tu čistší vzduch a ticho – trochu zlověstné. Úzkostně zkoumám své pocity a bojím se, že začínám den po dni vlčit. Plíživé změny jsou ale těžko pozorovatelné, názornější je pozorovat, jak se – zdánlivě – proměňuje okolní svět. Takovou změnu jsem ke svému zděšení zaznamenal. Přečetl jsem si Úvahy posttelevizní Vladimíra Justa ve 14. čísle Divadelních novin a z autora, jenž mi byl dříve blízký, na mě najednou zavanula hrůza. Vrcholným symbolem „přeběhlictví, chameleónství a drzé prolhanosti“ zákonodárců je podle něj „Olga Zubo(vo)vá“, která klame občany svým příjmením, a oni se pak mylně domnívají, že „její manžel je Čech, nikoli Čechov“. K tomu prý v televizním pořadu Reportéři ČT „drze lže a zdůvodňuje nezdůvodnitelné, totiž svou bezpáteřnost“, spočívající hlavně v tom, že se ještě nedávno „nakrucovala před reportéry“ v „sexy tričku“ s nápisem Ani já nejsem Paroubkův hlas, a nyní za téhož „s drzým úsměvem“ kandiduje. Závěr musím ocitovat celý. Jestliže se tato politička, „dostane do parlamentu (a strana, již stejně jako minulou vládu potopila, nikoli), pak budou mít autoři Reportérů alespoň v jednom podobně dobré svědomí, jako když kdysi demokratičtí Rakušané nosili tašky a trička s obrazem bývalého nacisty, později prezidenta: Já ho nevolil...“ Tupějící hlava nebyla s to přijmout myšlenku, že by nešťastná tmavě-světle zelená poslankyně měla být oním Mefistofelem české politiky. A taky jsem si vzpomněl, kdy jsem naposled četl příjmení v závorkách jako třeba Pavel Tigrid (Schönfeld). Ale to byl jiný režim, proto mě to neudivovalo. A kromě toho jsem ještě bydlel na druhém břehu.

Skoro jediní lidé, kdo nás v novém bydlišti navštěvují, jsou podomní obchodníci anebo jako předevčírem dva pojišťovací agenti. Zatímco první zaplavoval majitelku domu nepřetržitým tokem pojistných nabídek, druhý podrobně zkoumal pojistnou hodnotu věcí v domě. Když narazil na mne, zeptal se, zda jsem náležitě pojištěn a jak mám pojištěné před domem stojící auto. Přijímal jsem to odevzdaně. A začal uvažovat, že si pořídím tričko s nápisem „Také já bydlím za řekou Moravou“.

Ale ještě je tu naděje, dodala mi ji naše babička, která zažila cestou do města tuto příhodu: na autobusové zastávce potřebovala zjistit, kolik je hodin. A nikde samozřejmě ani živáčka. Pak si všimla zde usazeného bezdomovce. Když se zeptala na přesný čas, vytáhl z kapes čtvery náramkové hodinky a z údajů na nich v mžiku vypočítal aritmetický průměr.

Tomáš Tichák

Obsah Listů 5/2009
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.