Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2009 > Číslo 6 > Jiří Hochman: Následky zmatku v kasinu

Jiří Hochman

Následky zmatku v kasinu

Vláda Baracka Obamy a prezident osobně budou muset v příštích týdnech rozhodnout o řešení několika klíčových problémů, před kterými Spojené státy stojí. K těmto problémům patří stále ještě rostoucí nezaměstnanost, plná i částečná, nejméně 17 procent, přičemž významná část této nezaměstnanosti je dlouhodobá; v pokročilém stadiu je návrh reformy amerického systému zdravotní péče, ale pořád ještě není jisté, podaří-li se do něho prosadit tu nejdůležitější složku Obamova návrhu, veřejné pojištění podobné Medicaru, pojištění pro penzisty z roku 1965; je také nutné rozhodnout o nových pravidlech činnosti finančního sektoru USA, jehož nezodpovědná praxe vyvolala nynější světovou finanční a hospodářskou krizi; je nutné dovést ke konci vleklé konzultace, jak dále pokračovat s intervencí v Afganistanu, především strategicky; naléhavě se také dožaduje větší pozornosti rostoucí množství propadu domovních hypoték, což už donutilo víc než čtyři miliony rodin opustit domy, koupené do roku 2007; následkem zmenšujícího se daňového příjmu je řada států Unie v situaci, kdy nemá na poskytování významných veřejných služeb – Kalifornie, Rhode Island, Arizona, New Jersey, Illinois, Florida, Nevada, Wisconsin...

Tyto i další problémy zdědili Demokraté od Bushovy vlády. Obamův „stimulus“ zabránil větší ekonomické katastrofě, než jaká hrozila koncem roku 2008, a zabránil také tomu, aby se v USA zhroutilo veřejné školství. Ale nezabránil pokračujícímu růstu nezaměstnanosti. Navíc nikdo nenavrhuje východisko z této situace, která je ze všech existujících problémů vůbec nejtíživější. Prohlubuje společenskou krizi a bezpochyby bude mít i vážné politické následky, jak už ostatně naznačily nedávné volby guvernérů v New Jersey a ve Virginii.

Prezident v USA nemá mnoho ústavně daných mocí na to, aby řešil problém zaměstnanosti v zemi, kde je prostor pro poskytování práce veřejným sektorem striktně omezený. (Největším veřejným zaměstnavatelem v USA je ministerstvo obrany.) Hospodářská aktivita je doménou svobodného podnikání. Přední ekonom Krugman nedávno napsal, že „když soukromý sektor nemůže zajistit pro lidi práci, pak veřejný sektor musí“. To sice zní hezky, ale předpokládalo by to, že by si výkonná moc přivlastnila pravomoci, které jí ústava nedává, a to nelze ve Spojených státech čekat. Na druhé straně soukromý sektor, svobodné podnikání, nemá v popisu práce poskytovat zaměstnání, pokud to není zapotřebí z hlediska hlavního záměru svobodného podnikání, a tím je dosažení zisku. Naopak v řízení soukromého podniku je vysoká zaměstnanost lidí neekonomická, protože je to nejdražší součást provozu jakéhokoli podniku od výroby po bankovnictví. Odtud úsilí o zvyšování produktivity, o mechanizaci, automatizaci a komputerizaci. Majitelé podniků včetně akciových společností jsou naopak zaměřeni na to, aby počet zaměstnanců omezovali na minimum potřebné k tomu, aby provoz dosahoval takových zisků, které majitelé považují za uspokojující. Pokud není hladina zisků uspokojující pro majitele, začne se nejdřív omezovat zaměstnanost. Taková jsou pravidla svobodného podnikání, a ta nelze lámat přes koleno. To už před válkou mistrně vysvětlil jeden český novinář v knize zvané Botostroj.

Výkonná moc může rozsah zaměstnanosti ovlivňovat různými opatřeními v oblasti měnové a finanční, ale na každý takový krok potřebuje spolupráci obou komor Kongresu. Ve Sněmovně reprezentantů i v Senátu mají sice demokraté většinu, ale na podporu všech demokratů v Kongresu nemůže prezident spoléhat. V obou komorách Kongresu jsou skupiny konzervativních demokratů, kteří tradičně mají velmi přátelské vztahy třeba se soukromými pojišťovnami, s bankami atd. Říkají si „modří psi“ a daří se jim zákony, které by prospěly milionům lidí, aspoň oslabit. To je nyní například problém pro demokratický návrh reformy zdravotnictví, o jejíž obsah probíhá úporný boj zejména v Senátu. Příznivci soukromých pojišťoven urputně bojují proti každé větě či ustanovení budoucího zákona, které by mohly snížit zisky těchto institucí. Je to dosti trapné divadlo.

Zdaleka nejdůležitějším problémem, který vyžaduje řešení, zůstává ale nezaměstnanost. Prezident oznámil, že svolá do Bílého domu konferenci všech hlavních organizací, které mohou situaci na trhu práce ovlivnit. Protože jde o ústřední problém, před kterým dnes Spojené státy stojí, konference se velmi pravděpodobně sejde před koncem roku. Budou tam zastoupeni podnikatelé, bankéři, bohatí investoři, ekonomové, byrokrati i odboráři. Ti budou jednat o tom, jak postupovat v rámci shora zmíněných zákonných mantinelů k překonání problému, jehož tíhu na sobě pociťuje celá společnost a nejbolestněji ti, kteří jsou nezaměstnaností postiženi přímo a nejhůř. Lze zaznamenat, že v této velké zemi přibývá každý rok milion mladých lidí, kteří dokončili vzdělání a přicházejí na trh práce s úmyslem se uplatnit. Loni a letos se to podaří jen asi 15 procentům, přičemž místo svého vzdělání budou schopní uplatnit třeba jen to, že umějí dělat hamburgery!

Ekonomům ovšem neuniká pomyšlení, že tento systém už prostě nemusí být schopný zaměstnat všechny, kteří pracovat chtějí. Je to starý a unavený systém. Někteří ekonomové třeba vědí i o tom, že lavorare meno, lavorare tutti znamená zkrácenou pracovní dobu. Odhadují teď, že tuto současnou nezaměstnanost se nepodaří snížit na údajně „přijatelných“ šest sedm procent dříve než v roce 2015. Toto není krize z nadvýroby, ale krize způsobená zmatkem v kasinu. Finanční sektor se ještě zdaleka nevzpamatoval, letos zatím zkrachovalo 123 malých a středních bank a jediná velká banka, která to přežila a dosahuje zisku – Goldman Sachs – dosahuje tohoto úspěchu tím, že nahromadila nejvíc nejrychlejších počítačů k tomu, aby mohla elektronicky prodávat a kupovat cenné papíry na světových burzách o šest setin vteřiny rychleji než konkurence. Vtipná komentátorka New York Times, Maureen Dowd, citovala nedávno hlavního manažéra této banky Blankfeina, jak si stěžoval na nedostatek své popularity: „Vím, že kdybych se podřezal, tak by lidi jásali...“

Jiří Hochman (1926) je novinář, žije na Floridě.

Obsah Listů 6/2009
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.