Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2009 > Číslo 6 > Tomáš Tichák: Krajina podél cesty

Tomáš Tichák

Krajina podél cesty

Janu Šimsovi k osmdesátým narozeninám

Oslavy listopadových výročí mě nejen utvrdily v tom, že vyrovnání s minulostí není možné, ale začal jsem dokonce pochybovat, zda je vůbec možné její věrné zaznamenání. Co měly všechny ty veselé fronty na banány s onou dobou společného? Co měly obrněné transportéry společného s mrtvolným tichem normalizace? Všechno bylo jinak, každý detail i celek!

Pár dnů po dvacetiletí pádu zdi procházím po Unter den Linden. Smráká se, vánoční osvětlení mění lípy v placaté kulisy. Prodejny suvenýrů na konci ulice nabízejí úlomky zdi v celofánových pytlíčcích a symbol symbolů, „trabi“ ve všech možných měřítcích. A taky plné pulty literatury na nostalgické téma NDR, například tlustou a výpravnou knihu o východoněmeckých hračkách.

Zjevuje se Braniborská brána. Nepůsobí už ponuře. Před čtyřiatřiceti lety jsem tady zastavil, dál už byla válka. Ve vzduchu se vznášel strach. Ten už dnes není ani v úlomcích k dostání. Branou od západu táhne ledový vítr, jak duch procházím zdí k opravenému Reichstagu, táhne se před ním nedozírná fronta turistů. Ne, na banány ne.

Jeli jsme tehdy s kamarádem Evženem na Rujanu. Výlet neskončil slavně, ale nebyla to vina totalitního režimu, spíš našeho nekňubovství, že jsme nesehnali ubytování a vrátili se nevyspaní domů. Přivezli jsme si plno zážitků a kromě toho, že mi při vyklonění z okénka vlaku vítr serval těsně před Rujanou brýle, neutrpěli jsme žádná příkoří. Jen záchvěv berlínské úzkosti zůstal někde v pozadí.

Nedávno jsem dostal legrační otázku, z čeho prý pramenil můj nekompromisní postoj vůči režimu. Namítl jsem, že můj postoj byl velmi kompromisní – kvůli legalizaci naší rockové skupiny jsem vstoupil do SSM, kvůli dokončení vysoké školy skládal úspěšně zkoušky z marxismu-leninismu. A že tento kompromisní postoj pramenil z čirého prospěchářství. Pokud jsem narazil na nějaké problémy, tak jen proto, že ochota ke kompromisům měla jistou – velmi nízkou – mez. Kdo v sobě ale takovou hranici neměl, mohl žít klidným a spokojeným životem.

Pochyby o tom, zda je možné popsat minulost, přerůstají v nejistotu, umím -li vysvětlit, proč ji nelze popsat. Co nám vadí na filmech z nedávné historie? Že jsou barevné, jejich postavy mají nažehlené šaty a mluví současným jazykem. Že se příliš snaží působit dobově a současně pro dnešního diváka přirozeně. Minulost přitom byla vybledlá, umorousaná a hlavně nesnesitelně naivní.

Jenže to je ten klam: ona se tak zpětně jeví. Ve skutečnosti ale, ještě jako přítomnost, září novotou, je plná očekávání i v temných dobách. A takovou ji nelze věrohodně reprodukovat, protože BYLA, a být je možné jen jednou.

Albert Einstein sdílel názor svého kolegy Kurta Gödela, že naše cesta časem je jako putování krajinou, kterou jsme prošli, a ta nezaniká, ale kdesi zůstává. A že tedy nic, ani veškeré děje, ani lidé nepřestanou existovat. To je naděje, samozřejmě chabá. Ale proti nicotě je sebemenší útěcha nekonečně velká.

Ačkoli jsem skládal zkoušky z marxismu, nakonec jsem málem v Brně nedostudoval. některé mé kulturní aktivity a někteří přátelé byli policejně shledáni závadnými. Leč od té chvíle jsem ve škole cítil tichou podporu, a ač jsem rozhodně nebyl výtečný student, najednou šlo vše hladce. Stála za mnou i předsedkyně SSM, možná za odměnu, že jsem jí půjčoval samizdatovou literaturu, nebo činovník Svazu československo-sovětského přátelství, proslulý prohlášením, že budeme-li milovat Sovětský svaz, můžeme jezdit zadarmo do vinného sklípku. Samozřejmě jsem je politicky a morálně odsuzoval, ale jinak jsem je měl rád.

Po Brně, v němž mi kdysi bývalo úzko, se mi dnes často stýská. Mimochodem, Kurt Gödel se v něm narodil.

Tomáš Tichák

Obsah Listů 6/2009
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.