Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2009 > Číslo 6 > Stručně: Adam Szostkiewicz: Stát a náboženství

Adam Szostkiewicz

Stát a náboženství

Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku vydal rozsudek ve prospěch italské občanky, která se dožadovala, aby veřejná škola respektovala její práva jako rodiče a nevěřící osoby. Šlo o kříže visící v každé třídě, znamení privilegovaného postavení katolické víry, k níž se hlásí většina, na úkor jiných věr a hodnotových systémů, jako je humanismus nebo ateismus, k nimž se hlásí menšiny. Rodičům takových žáků záleží na tom, aby škola – a tedy i stát, protože je to škola veřejná, nikoliv soukromá nebo konfesní a navštěvují ji stejně tak věřící, jako nevěřící – respektovala jejich vůli a právo na výchovu vlastních dětí tak, jak to považují za správné a dobré pro ně – tedy světskou. Kříže jim vadí. A přece italská ústava zaručuje světonázorovou neutralitu státu, což snad můžeme chápat tak, že ve veřejné škole není místa ani pro kříž, ani pro náboženské symboly islámu či judaismu. Sedm soudců – většina pochází ze zemí kulturně katolických – ve sporu dalo za pravdu rodičům, a ne státu, vládě a škole. Italce, jejíž protest roky odmítaly všechny stupně justiční mašinérie, přiznali 5 tisíc eur odškodnění za morální újmu. Rozsudek se roznesl po světě. A tady začíná absurdita. Tou ovšem není rozsudek, ale lavina odsouzení, jaká na soudce dopadla v Itálii, ale taky například v Polsku. Mám dojem, že pro kritiky se rozsudek stal záminkou k bitvě kultur, té, která se soustředí na konzervativně katolické pravověří, s liberální kulturou otevřené společnosti a lidských práv. Když poslouchám palbu z nejtěžších zbraní, onen rádobypatos, ve skutečnosti však demagogii, fráze o sebevraždě Evropy, dnu apokalypsy, blížícím se zhroucení Evropské unie (Evropský soud pro lidská práva ostatně není unijní instituce, je nezávislý a střeží evropskou Úmluvu o ochraně lidských práv a občanských svobod), mám silný pocit, že snad nikdo z pobouřených si nepřečetl obsáhlé francouzské znění rozsudku. Soud vydal rozsudek ve věci právní, ne ideologické. Všestranně analyzoval žalobu z hlediska úmluvy o lidských právech a vysvětlil, ve kterých bodech byla konvence narušena. Text rozsudku se soustředí na krucifix, tedy zobrazení Krista na kříži, jak se používá hlavně v katolické církvi (někdy k adoraci, ale také ke strašení dětí), nikoliv na znamení kříže. V polemikách tento odstín nikdo nebere v úvahu. Stále slyšíme o kříži. Krucifix lze stěží považovat za znamení univerzální, historické a kulturní, prosté konkrétního náboženského a konfesního obsahu. Tribunál i připomněl, jak se měnilo místo katolické církve v dějinách italského státu od státního náboženství za krále i za Mussoliniho po nynější „měkkou“ odluku, přijatou ještě za dob Jana Pavla II. Zaznamenává argumenty italského státu i vlády proti žalobě. Odmítá je přesvědčivě a představuje vlastní právní výklad. Dokument lze přímo číst jako malý traktát o důležité právní, ale také kulturní otázce. Jenže při troše intelektuální poctivosti v něm nelze nalézt nějakou protikatolickou nebo protináboženskou fobii. Což právě autorům rozsudku chtějí připsat někteří publicisté, biskupové a učenci. Soudní dvůr nevyhlásil válku křížům ani do ní nemobilizoval. To je mírně řečeno nadsazené. Křížům ve svobodné a demokratické Evropě nic nehrozí. Jsou a zůstanou bezpečné v domácnostech a institucích, chrámech, konfesních školách, muzeích, uměleckých dílech, oprávněně chráněny týmiž lidskými právy, unijními i národními zákony, což hlasití kritikové soudu cynicky zamlčují. Protestující ignorují podstatu věci. Tou je právní obhajoba světonázorové plurality před opěvateli katolického italského – či polského – národa. Skandalista Berlusconi jako obránce krucifixu? Maestro Fellini se v nebi dobře baví.

*

Polští obhájci kříže mlčí jako ryby – o minaretech. Ale vždyť by měli Švýcary za odmítnutí minaretů, jedno z nejhloupějších demokratických rozhodnutí roku 2009, kritizovat. Ovšem, katolíci se ozvali sympaticky: švýcarští biskupové vydali prohlášení, že výsledek referenda může zbořit mezináboženský soulad ve Švýcarsku a „strach je špatný rádce“, postavili se tedy na stranu náboženské svobody (což je samozřejmé, vždyť přece právě tato katolická církev jí využívá). Stojí za připomenutí, že roku 1995 byla v Římě (tedy hlavním městě světového katolicismu) otevřena největší mešita s minaretem v Evropě, financovaná Saudskými Araby. Tehdejší papež Jan Pavel II. to uvítal v krátkém vystoupení v podobném duchu jako švýcarská biskupská konference: muslimové využívají svého práva na svobodu svědomí. A dodal, že v některých islámských zemích bohužel křesťané nemohou náboženskou svobodu využívat podobně. V církevní diplomacie se to jmenuje očekávání ,,vzájemnosti“ či symetrie: ať se křesťané ve světě islámu těší téže svobodě vyznávání své víry jako muslimové na Západě. Nu ano, ale to bylo před válkou s terorismem a švýcarským referendem. – Upřímně řečeno myslím hlavně na polské katolíky, tak angažované při obraně kříže jako náboženského a kulturního znamení. Prozatím mlčí. Jistě, ti naladění konfrontačně jako obvykle toho moc nevědí a nechápou. Po prohlášení švýcarských biskupů mají k rozlousknutí tvrdý oříšek. Ale jak je znám, oni ho spíš zahodí.

(Podle blogu na www.polityka.cz; pro Listy aktualizováno)

Adam Szostkiewicz

Obsah Listů 6/2009
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.