Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2010 > Číslo 1 > Jan Novotný: Co nás čeká a nemine v roce 2012?

Jan Novotný

Co nás čeká a nemine v roce 2012?

V našem paneláku jsem považován za „doktora přes hvězdičky“ a sousedé se mě občas ptají na astronomické záležitosti. Nemohlo mi proto uniknout, že roku 2012 se má na nebesích odehrát cosi úžasného a snad pro pozemšťany osudného. Brzy jsem si na internetu zjistil, že 21. 12. 2012 končí mayský kalendář. To mě příliš nevzrušilo – každý kalendář musí jednou skončit. Později jsem pod titulkem „Rok 2012: Apokalypsa, nebo zbytečná panika?“ objevil následující text z dubnového čísla časopisu „21. století“:

„Astrologové tvrdí, že až 21. prosince roku 2012 vyjde Slunce, po 26 000 letech se opět ocitne v konjunkci průsečnice Mléčné dráhy a roviny ekliptiky. Pozorovatel tak na obloze bude moci zhlédnout gigantický kříž z hvězd a planet. Co to podle Mayů bude znamenat v praxi? Toto postavení vůči srdci galaxie otevře v roce 2012 kanál kosmické energii, která proteče Zemí, očistí ji a společně s ní i všechno, co na ní žije, a vše pozvedne na vyšší úroveň vibrace. Tento proces již měl začít, a změny se údajně neustále urychlují. Nadvláda racionální levé mozkové hemisféry poleví a obě části mozku začnou spolupracovat. Poté začne zcela nová civilizační epocha.“

Pokusme se dešifrovat astronomickou část tohoto sdělení. Nebeskou sféru na mapě hvězdné oblohy půlí dvě kružnice: jednou je ekliptika, dráha, po níž se během roku pohybuje po nebi Slunce a v její blízkosti planety, druhou je galaktický rovník procházející středem Mléčné dráhy. Obě kružnice se protínají ve dvou protilehlých bodech. Jeden leží v souhvězdí Blíženců ve zlaté bráně ekliptiky, jejím nejpůvabnějším místě, bohatém na jasné hvězdy a zajímavá souhvězdí. Druhý je v souhvězdí Střelce, kde se za neprůhlednými mračny skrývá střed naší galaxie. Dvakrát do roka stojí tedy Země, Slunce a střed galaxie v zákrytu. Tento nesamozřejmý stav trvá a bude trvat po miliony let, dokud nás Slunce nepřetáhne s sebou do jiných míst galaxie.

Co tedy může být na roku 2012 a speciálně na jeho 21. prosinci tak zvláštního? Slunce v současné době prochází Mléčnou drahou v blízkosti slunovratů. Protože v době, kdy je Slunce v poledne na obloze nejníže, stoupá ekliptika o půlnoci nejvýš, může být její průsečík s galaktickým rovníkem – ten ve zlaté bráně – nejlépe pozorován o vánočních půlnocích. V cyklu 26 000 let, což je doba, během ní ž zemská osa opíše precesní kužel, proběhne datum průchodu Slunce přes galaktický rovník celý rok a vrátí se zpět ke slunovratu. Možná – to jsem dosud nezjistil – jsou si zimní slunovrat a průchod Slunce přes galaktický rovník časově nejblíže právě 21. 12. 2012.

Co to však „znamená v praxi“? Při průchodu Slunce Mléčnou drahou nemá zvláštní postavení vůči srdci galaxie Země ani Slunce, ale jen jejich spojnice. Proč by to mělo mít nějaký zvláštní význam a proč by mělo být důležité, že se to děje právě o slunovratu? A i kdyby to přece jen z důvodů fyzice neznámých důležité bylo, situace roku 2012 se bude v důsledku pomalosti precese jen nepatrně lišit od situace v letech předcházejících i následujících.

Smí se pozorovatel alespoň těšit na shlédnutí gigantického kříže z hvězd a planet? K tomu by musely nějaké planety o vánocích roku 2012 na půlnočním nebi být. Merkur a Venuše zřejmě nepřicházejí v úvahu a v době informatické revoluce snadno zjistíme, že jediná planeta, kterou bude v té době vidět, je Jupiter. To je na kříž jaksi málo.

Ať už se tedy roku 2012 sběhne cokoliv, předvídatelné astronomické jevy na tom mít podíl nebudou. Z nesmírného množství internetových odkazů na hrozby a naděje roku 2012 na mě přesto padá obava, že nadvláda racionální levé mozkové hemisféry znatelně polevuje.

Jan Novotný

Obsah Listů 1/2010
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.