Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2010 > Číslo 1 > Tomáš Tichák: Nejdůležitější věta

Tomáš Tichák

Nejdůležitější věta

V pátek odpoledne přiběhl nejstarší syn od počítače a radostně vzrušeným hlasem oznámil, že se právě dočetl nejdůležitější větu svého života. Nechápali jsme. Vysvětlil, že obdržel prostřednictvím Facebooku naléhavou výzvu zhruba tohoto znění: Okamžitě uchop nejbližší knihu v dosahu, nalistuj padesátou druhou stranu, pátý řádek. Věta, která tam stojí, zásadně ovlivní tvůj život. Rozešli na dalších deset adres. „Takže jaká věta to byla?“ vyhrkli jsme samozřejmě sborem. On ale hrdě mlčel a nedal se obměkčit.

Pokusil jsem se tu výzvu na internetu najít, abych ji alespoň přesně citoval, ale bezúspěšně, možná jenom probleskla takzvanou sociální sítí, aby osvítila pár šťastlivců, a jako meteor zmizela ve tmě. Dospěl jsem při tom pátrání nicméně k pozoruhodným zjištěním. Například že nejslavnější novodobá věštkyně Bulharka Vangelia Gustherová prorokuje na letošní listopad (přesným datem už se musíme nechat překvapit) třetí světovou válku a ani v následujících letech a staletích nás prý nečeká nic potěšitelného. Nepovažujeme-li ovšem za příjemnou epizodu na cestě k obligátnímu konci světa křížení lidí s roboty, které započne přesně za sto a jeden rok.

Přes termín věštění z křišťálové koule jsem se naštěstí záhy „progoogloval“ na pevnou půdu ekonomie. Překvapilo mě napřed, jak často se ono slovní spojení v souvislosti s tak věcným tématem vyskytuje. Jenže pak mi došlo, že národohospodářství je v jistém smyslu podobné meteorologii – ani o jeho vědeckém základě či aspoň nástrojích, které používá, nelze pochybovat, leč úspěšnost jeho prognóz je často nejasnější než vidění jasnovidky. Alespoň z mého pohledu laika, dávného chvalitebného absolventa jedné zkoušky z ekonomie politické.

Přiznám se, že i v tomto předmětu jsem pociťoval občas rozpory, a pokládal jej tudíž za trochu iracionální, například: jak může trvale vznikat nadhodnota a společnost bohatnout, když z termodynamického principu není možné, jak nás učili ve fyzice, sestrojit perpetuum mobile? Nepolitické a globální ekonomii však dnes rozumím ještě méně. Třeba když jedni ekonomové vysvětlují, že krizi způsobila neviditelná ruka trhu, a druzí stejně přesvědčivě tvrdí, že neviditelná ruka státu. Shodují se v jediném: že z té krize svět může vyvést pouze ruka opačná. Nechceme-li dojít do pekel. Krize je pro ekonomy to, co pro meteorology oteplování.

Nejvíc mně trápí, že zřejmě – na rozdíl od mnoha spoluobčanů a skoro všech novinářů – nejsem důvtipný v makro- ani mikroekonomice domácí. Vlastně z opačného důvodu. Noviny, ba i veřejnoprávní televize vysvětlují dění v parlamentu bezvýhradně jako boj o schodek státního rozpočtu – mezi těmi, kdo jej chtějí snižovat, a těmi, kdo ho hodlají zvýšit (nebo, jak se dnes zasvěceněji říká, navýšit). A teď přemýšlejte, kdo je dobrý hospodář a kdo flamendr! Mé nepochopení v tomto případě plyne z nedůvěry, jestli je to skutečně takto triviální. Ale taky z nedůvěry v upřímnost toho ušlechtilého hospodáře, který v jiných ohledech nepokrytě vyznává a praktikuje pragmatismus a ekonomické sobectví.

Někdo by to měl nám prostým neekonomům vysvětlit, hudruji tiše. A nelze-li to v televizi, tak alespoň na internetu. Jenže v proroctví baby Vangy, jak se bulharské Nostradámě v kyberprostoru podomácku říká, se mezi mnoha všeobecně příšernými předtuchami týká ekonomiky přímo jen tato: „2043 – Světová ekonomika je prosperující.“ A potom už se zase „něco hrozného blíží Zemi z vesmíru“.

Abych nezapomněl, čím jsem začal. Syn se nakonec přesvědčit dal. Dělal drahoty spíš proto, aby si účinek nejdůležitější věty svého života náležitě vychutnal. Zněla takto: „Podobně jako jsou tři čeledi kosticovců, existují tři rody pravých velryb.“

Tomáš Tichák

Obsah Listů 1/2010
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.