Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2010 > Číslo 1 > Vladimír Heger: Titul: malý, ale váš

Vladimír Heger

Titul: malý, ale váš

Nejmenovaná známá politička vystudovala za nejasných okolností během podezřele krátké doby Právnickou fakultu v Plzni a hrozí jí kromě ostudy také ztráta diplomu. Na oné škole vystudovalo za podobných okolností více politiků a podnikatelů různého druhu. Předseda Senátu, shodou okolností ze stejné strany jako ona politička, se k nelichotivé kauze vyjádřil v Lidových novinách: „Ať už studenti udělali jakoukoliv chybu, tak zásadní viník je fakulta, která umožnila, aby se chyby, a možná podvody staly.“ Budiž. Vzápětí ovšem dávný absolvent lékařské fakulty dodává: „Všichni, kdo jsme studovali, si pamatujeme, že jsme chtěli projít.“ To jistě. Ale projít i za cenu podvodu?

Vybavuje se mi jedna historka. Do přijímacího řízení na vysokou školu se přihlásil mladý muž, jehož matka se rozvedla s japonským manželem a vrátila se se synem do rodného Česka. Mladík byl prodchnut soutěživým duchem japonského školství, na vysokou školu byl přijat. Pouze nemohl pochopit, proč si čeští kolegové během přijímacího testu mezi sebou napovídali a vyměňovali si taháky. Nešlo mu na rozum, proč někdo může pomáhat konkurentovi, když se nemusí dostat na studium kvůli tomu, že pomohl třeba sympatické spolužačce ze střední školy. Nehledě na možnost oprávněné sankce, která hrozí při odhalení nápovědy. Tento mladý muž, ztělesňující sílu kulturních rozdílů, nezažil české školství, kde jsou nápověda a opisování běžné a kde se říká, že se učí jenom hlupáci, protože všechno se dá zařídit tahákem, nově i mobilním telefonem. V praktickém životě jsou stejně snaživci se samými jedničkami neupotřebitelní a rozhodují mnohem podstatnější věci než vysvědčení nebo červený diplom. Vše se dá získat vzájemnou výpomocí, rodinnými známostmi nebo drobným úhybným manévrem. Pravidla jsou od toho, aby si je člověk zlidštil. Kampak na nás se školním řádem, dopravními předpisy, výběrovým řízením nebo daňovými zákony. Můžeš podvádět, ale nesmí tě přistihnout. Když tě nikdo nechytí, vlastně jsi ani nepodváděl. Kdo nepodvádí okolí, podvádí rodinu. Říká se tomu šikovnost. A když to úspěšně funguje od základní školy, proč by to nešlo i na škole vysoké. Je-li to zavedené mezi studenty, proč by to nešlo i mezi pedagogy, politiky nebo podnikateli.

Před rokem 1989 získávali lehce akademické tituly straničtí funkcionáři nebo příslušníci profesí preferovaných státem. V době vlády jedné strany to nikoho nepřekvapovalo a v rámci dobových pravidel se to stalo téměř systémovou záležitostí. A v polistopadové době? Už jsme zapomněli na poslance, kteří v roce 1996 odstupovali z funkcí, protože se neoprávněně nechali titulovat jako doktoři práv. Koketování akademické sféry s politiky nepřispívá k rozvoji akademických svobod a může se jevit jako důsledek finanční závislosti vysokých škol na rozhodování vrcholných politických institucí. Občas jako by se udělování titulů honoris causa pletlo s řádným akademickým řízením, kterým musí projít vysokoškolští pedagogové. Potom nepřekvapuje, jak nekonzervativním způsobem získala titul univerzitního profesora třeba hlava našeho státu. Spory docentů a profesorů o původnost vědeckých děl, která publikovali, sleduje jenom pár odborníků, laikové takové debaty považují za pouhý akademický folklór. A pokud poslanec, který získá malý doktorát za nepřiměřeně krátký text, uzná chybu a titul hodlá před komisí odborníků znovu obhájit, považujeme to za nadlidské hrdinství a div ne za osobní oběť. Vadí někomu, že poslanec vykonával několik let funkci předsedy Ústavněprávního výboru a rozhodoval o věcech, které mu předkládali renomovaní právníci s tituly ověřenými akademickou obcí i praxí? A že z pohledu právnické profese obdobný laik stojí také v čele takového výboru v Senátu? Buďto politikům nejde o odbornost v zásadních věcech státu, nebo mezi sebou odborníky nemají. Možná je ani nepotřebují.

Máte-li zájem, můžete si zkusit malý domácí úkol. Prolistujte si pár knih nebo se posaďte k internetu a připravte si tahák s definicemi pojmů právní stát a občanská společnost. Při písemném testu na právnické fakultě se vám to může hodit, ale v praxi jsou taková slova zcela zbytečná a nepoužitelná. Nicméně za splnění domácího úkolu si můžete zkusmo udělit zápočet, při troše odvahy i nějaký akademický titul. Sice malý, ale váš.

Vladimír Heger

Obsah Listů 1/2010
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.