Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2010 > Číslo 2 > Stručně: Marcela Hutarová: Příjmení na ústupu

Marcela Hutarová

Příjmení na ústupu

Příjmení, v soukromí i na veřejnosti, ustupují. Je to snad hlavně důsledek aktuální ochrany osobních dat? Příjmení ovšem až s dalšími personáliemi, jako je datum narození, rodné číslo a bydliště, tvoří citlivé identifikační údaje. Důvodů bude více. Příjmení mizí nejen v internetových debatách, ale i v médiích, kde se jen malá část účastníků soutěží a diskusí hlásí ke svému příjmení. Někteří se dokonce nepředstavují nebo uvádějí jen jméno. Buď se obávají veřejně vyslovit názor, nebo se snaží zůstat v anonymitě před známými a sousedy, vyhnout se posudku nebo odsudku. Mnozí ale jen napodobují zvyklost, moderátory tolerovanou. Dříve byl anonymní dopis s despektem odmítán, dnes jsou esemesky bez podpisu běžně citovány. – Také oslovování zažívá proměny. Ještě i střední generace vzpomíná, že učitelé vyvolávali žáky většinou příjmením; ti je zas používali vůči těm, které mezi sebe nepřijímali. Za první republiky, jak potvrzují dobové filmy, se příjmení užívalo v takovém kolektivu běžně i s tykáním a vylučující funkci nemělo. Na dnešní oslovování mají bezpochyby vliv i jiné kultury, zejména americká, kde se studenti obracejí na učitele třeba jako na Johna... Také u nás se lidé čerstvě představení, zejména na pracovištích, začínají oslovovat pouze jménem, i když si vykají. Přesto má oslovování v české společnosti dosud některé zvláštnosti. Je obvyklé označovat osloveného funkcí, vyplývající z jeho zaměstnání, nebo titulem, a to i když je rodové jméno známo. Za Rakouska-Uherska jsme pochytili titulománii, která zdůrazňovala vážené postavení. – a tak se setkáváme s panem ředitelem nebo paní poslankyní. a vzpomeňme na donedávna oblíbené univerzální „pane vedoucí“. Tento zvyk vynikne ještě víc, když jej srovnáme se sousedním Německem: Tam se třeba při oslovení lékaře „pane doktore“ připojuje i příjmení a učitelům se zásadně říká třeba „Herr Schulz“ nebo „Frau Henke“. – Příjmení začalo být dědičné a závazné za josefínské doby v 18. století. i když dnes dřívější postavení ztrácí, je na rozdíl od jména stále ještě s naší identitou spojeno pevněji. a netoužíme přece po společenství anonymů, kteří nestojí za svou prací a názory!

Marcela Hutarová

Obsah Listů 2/2010
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.