Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2010 > Číslo 3 > Dagmar Vaněčková: Glosárium z Rakouska

Dagmar Vaněčková

Glosárium z Rakouska

(malé sousední země se staršími zkušenostmi s EU)

Fenomén slavné vídeňské kavárny přežívá do našich dnů přes nemalé pohromy v minulosti i přes následky současné krize. Nikoli zásluhou turistů, ale především zvyklostí Vídeňanů zajít si po práci na melange, malou či velkou hnědou, prodlouženou, přečíst si některý ze světových deníků a popovídat s přáteli. Naproti Hofburgu je stylově tradiční, prostorná, zcela nekuřácká: Griensteidl. Kde jinde se zas jednou setkat s dlouholetou mladší přítelkyní? Volna sice moc nemá, ale pro mne si pauzičku najde. Přednáší bohemistiku na univerzitě, překládá hodnotné české knihy do němčiny a občas tlumočí.

Nad šálkem kávy a výtečným dortem si vyměňujeme zážitky z času, nám oběma přespříliš rychle ubíhajícího. a také z cest. Přítelkyně každoročně navštěvuje Izrael, mluví hebrejsky, dokonale česky (starou Prahu miluje), anglicky (byla několikrát v USA), pokud vím i albánsky. Zajímá mne, jak bylo v Izraeli letos na přelomu roku. Prý žádné příznaky krize a nezaměstnanosti. Informace šířené médii nejen v Rakousku jsou podle jejích poznatků hodně zkreslené a tendenční. a co říká rostoucímu vlivu zdejšího pravicového extrémismu? Ryzí rodilá Rakušanka z Lince pohlíží na situaci ve vlasti velmi kriticky, protože je horší, než se veřejně přiznává. Podle ní bují ve skrytu nebezpečné podhoubí.

Lidé nejen v Rakousku, ale i v ČR, Německu, Itálii, Francii či v Rusku, s mezinárodním přehledem a možnostmi srovnávání nikoli jen podle zpravodajství médií a interpretací politiků, mají zřejmě důvod ke znepokojení. Kam už zase Evropa, především část její mladé generace, směřuje?

Rakousko zaujímá plochou i počtem rodilých obyvatel v globálních poměrech pozici malé země.

*

Dřívější jistá nelibost části jeho občanů proti příchozím z okolních zemí se zdá být z dnešního pohledu idylou.Tehdy se jednalo o lidi kulturně a životním stylem přizpůsobivé, přestože si většinou uchovali mateřský jazyk. Byl a je to případ našich přistěhovalců, emigrantů, exulantů. Česká škola Jana Amose Komenského ve třetím vídeňském okrese, dnes se svými asi čtyřmi sty žáky, nespočet krajanských spolků s bohatým programem a noviny s dlouhou tradicí jsou toho důkazem. Češi i Slováci, Poláci či Chorvaté mají své kostely ve Vídni, jejich menšinové rady jsou zastoupeny v orgánu pro menšiny při spolkovém kancléřství. Je na ně pamatováno i finančně ze státního rozpočtu.

Příliv cizinců do Rakouska ve dvou posledních desetiletích až na výjimky – například velký počet Němců – má zcela jiný charakter. Většina z nich přichází za vidinou blahobytného konzumu, mnozí nikoli legálně. v naprosté převaze se nejedná o politické uprchlíky, které se úřady spolu s humanitárními organizacemi snaží integrovat. Lidé s kvalifikací anebo bez zábran vzít jakoukoli práci se uplatní, jiní však o stálou práci nestojí nebo pracují načerno a příležitostně. Spíše se snaží uchytit v kruzích zabydlených imigrantů a jejich prostřednictvím se napojit na různé druhy obchodování, nejednou v příkrém rozporu se zákony. Ve statistikách a zpravodajství vystupují někteří příchozí z Kosova, Čečenska, Gruzie, středoasijských republik a některých afrických států, mezi nimi nemalý počet vyznavačů islámu, potají i militantního. Přesto vražedné násilí dosud nepropuká, efektivně funguje zaběhnutý bezpečnostní dohled.

*

Rakousko ovšem zahraniční pracovní síly potřebuje, protože i zde klesá porodnost a stoupá podíl původního obyvatelstva v neproduktivním věku.

Pokračující hospodářská krize se všemi sociálními a kulturními dopady, na prvním místě nezaměstnaností (asi 400 000 osob, takřka 9 procent možných uchazečů o práci), vede nejen k poklesu obecné morálky, ale i k rostoucí nenávisti proti cizincům. Místy hlasitý, snadno zneužitelný odpor směřuje proti lidem rasově, barvou pleti a životním stylem nápadně odlišným.

S ohledem na nepříliš vzdálenou minulost pamatuje Rakousko na důsledné uplatňování zákona proti oživování (Wiederbetätigung) nacismu, organizovanému sdružování a propagaci jeho ideologie. Proti jedincům a skupinám tohoto charakteru byl v posledních letech veden nejeden soudní proces s nepodmíněnými tresty. Oprávněné kritice většiny médií a představitelů ostatních parlamentních stran bývají podrobeny ostré výroky mluvčího FPÖ (Svobodných) Heinze Christiana Stracheho a nedávno i kandidátky za tuto stranu v prezidentských volbách Barbary Rosenkranzové. v jejich projevech nechybějí, s cílem povzbudit nacionalismus, náznaky sympatií pro „lepší“ stránky „hnědé“ minulosti Rakouska. Strana svobodných se snaží navazovat na duchovní dědictví Jörga Haidera, o něž soupeří i jím založená mírně reformní odnož v podobě nevýznamné strany BZÖ (Spojenectví pro Rakousko).

*

V prezidentských volbách zvítězil podruhé s převahou kandidát sociální demokracie Heinz Fischer, ovšem za nebývalé absence poloviny voličů. v závěru předvolební kampaně kritizoval vydavatele nejrozšířenějšího deníku Die Kronen Zeitung za veřejnou podporu Rosenkranzové, která pak získala 15 procent hlasů. Nepatrný ohlas zde vzbudil Fischerův předvolební dopis zdejšímu sudetoněmeckému sdružení s kritickou zmínkou o Benešových dekretech. o to nápadnější byla místy až hysterická odezva v České republice.

Mnohem významnější budou podzimní zemské volby. Ve Vídni se očekává konec éry dlouholeté absolutní převahy sociální demokracie a zisk krajní pravice, možné je i posílení lidovců a nejasné jsou budoucí výsledky zelených. Obdobná situace se rýsuje i v největší spolkové zemi Štýrsku. Podobně jako ve Velké Británii dochází nejen k demokratickému „střídání stráží“, ale zároveň k bilancování výsledků vládnutí v uplynulých desetiletích, v závěru s nemalými dopady krize. Kromě rámcových opatření zvenčí, tj. z EU, případně Mezinárodního měnového fondu, týkajících se bankovního i burzovního sektoru a jejich kontroly, státního rozpočtu a deficitu, musí výkonná moc rázně usilovat o vytváření nových pracovních míst, ochranu investic, navrhnout parlamentu odkládané bolestivé zásahy v sociálním systému a neustále diskutovanou daňovou reformu.

*

Dosud patří Rakousko v evropském žebříčku k hospodářsky i sociálně vyššímu standardu. Po loňském propadu exportu o 20 procent přišlo nazmar asi 60 000 pracovních míst. Poměrně vysoké mzdy jsou nadále udržitelné jen za předpokladu inovací, vyšší produktivity práce, a tím i konkurenceschopnosti. Celkem známé jevy v kterékoli z evropských zemí. Nevyhnutelná se jeví sociální reforma: 30 procent celkového hospodářského výkonu plyne na sociální výdaje, ve srovnání s jinými členskými státy EU nepoměrně dříve odcházejí do důchodu zaměstnanci, zejména veřejných a státních služeb. z obavy před ztrátou voličských hlasů se žádný z politiků neodvažuje navrhnout výraznou změnu zákona o předčasném odchodu do penze, ačkoli dosavadní praxe znamená miliardové náklady a ztráty vysoce kvalifikovaných, zkušených pracovníků. Lze už skoro stěží rozeznat, která z politických stran je konzervativní a která liberální či socialistická. Každopádně nejúspěšnější se zdá být halasný, lidově srozumitelný populismus.

*

Z Rakouska mají plynout do pomyslného hrnce úvěrů Unie na pomoc Řecku až dvě miliardy eur. Nelze jinak, asi v tomto duchu vyznívají reakce politiků i veřejnosti. Nemají smyslu nekonečné debaty o cizí vině a vlastní rezignaci. v čase požáru sice nutno označit žháře, ale zároveň hasit. v proskleném interiéru na pozadí siluety svatoštěpánské katedrály oslovily televizní diváky prominentní osobnosti různých politických, chcete-li ideových orientací. Vzácně se shodly na nutnosti urychleného překonání krizových příznaků společné měny šestnácti evropských velkých i menších států. Není to první krize v Unii, tentokrát pod vlivem hrozícího státního bankrotu Řecka, a zřejmě ani poslední. Podobné situace vysílají varovné signály, působí jako ozdravný šok a vedou k upevnění Unie, řečeno takřka unisono.

Někdejší kancléř za sociální demokracii a znalec bankovnictví Vranitzky vidí budoucí vývoj optimisticky za předpokladu, že vrcholné unijní orgány a jejich aktéři se naučí předvídat a rychle zvládat kritické situace. Zatímco finanční trhy jednají globálně, politika EU za nimi zaostává. Prezident Hospodářské komory, představitel lidové strany Leitl klade důraz na mnohem těsnější spolupráci sedmadvaceti členských států, na posílení pocitů evropanství ve vztazích k mimoevropským partnerům a překonání nedůvěry občanů v prospěšnost Unie. Bývalý mluvčí strany zelených, univerzitní profesor ekonomie Van der Bellen napadl nesmyslně dlouhé bruselské odklady záchranných opatření a nedostatek solidarity. Aktivistka hnutí Attack, které nešetří kritikou negativních dopadů globalizace, žádá jinou Evropu, bez dnešních propastných sociálních rozdílů. a všeobecný požadavek: unijní evropanství ve všech jeho aspektech nutno občanům srozumitelně objasňovat, nikoli jen brožurami a předvolebními plakáty, ale osobně.

*

Aktuální přehled z Rakouska nemůže pominout krizový jev zcela jiného druhu, který se dotýká katolické církve. Aféry sexuálního zneužívání dětí a násilí v církevních školách hluboce zasáhly rakouskou veřejnost, zejména věřící. Tím spíše, že média celé týdny denně přinášela podrobnosti spolu s novými statistikami o výstupech věřících z katolické církve.

Nemlčel ani Christoph kardinál Schönborn. Kajícně se veřejnosti a věřícím omlouval za skutky černých ovcí mezi duchovními. v upřímné snaze o nápravu inicioval okamžité ustavení komise pod vedením bývalé štýrské hejtmanky Klasnicové s úkolem navázat kontakt a odškodnit oběti zavrženíhodných přečinů.

O nebývale prudkých změnách světa v posledních desetiletích, které se bezprostředně dotýkají i života církve, hovořil Schönborn k zástupcům katolických farností na květnovém setkání v Mariazell. Volil jasně vstřícný, humánní tón vůči imigrantům, jistě i ve vlastním zájmu církve: „Čtvrtina vídeňských katolíků je už imigrantského původu. Mají své představitele, ale mělo by jich být více... Církev v Rakousku už nepatří jen Rakušanům, ale je církví imigrantů, kteří se stali anebo jsou na cestě stát se rakouskými občany...“ Kardinál neztrácí ani na okamžik naději v budoucnost církve, ale ví, že na ni čekají těžké časy.

Dagmar Vaněčková (1933) je novinářka, žije v Českých Budějovicích a ve Vídni.

Čtěte také:

Andrzej Brzeziecki: Fantómové bolesti Evropy

Dagmar Vaněčková: Dvakrát z Rakouska

Obsah Listů 3/2010
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.