Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2010 > Číslo 3 > Viola Fischerová: O Wojciechu Siemionowi

Viola Fischerová

O Wojciechu Siemionowi *)

Člověk chodí ulicemi dalekého města, kde se kdysi procházel se svojí láskou, vrací si její tvář s širokým úsměvem, viděnou poprvé na jevišti, kde patřila tomu venkovskému synkovi z Buďonného Rudé jízdy, co píše dopis otci (předtím se v řadě přede mnou dohadovaly tři Varšavanky v kloboucích, jestli se dneska hraje Babel, nebo Wawel, jak mínila druhá, až nakonec třetí rozhodla: „To je jedno, je to Siemion!“). Znovu jdu Vratislaví, tehdy ještě se stopami války a bývalých životů na obnažených stěnách pokojů, s mladým mužem, jehož zdravil s úsměvem skoro každý, kdo na něho pohlédl, a i kněz, který nám odemkl dveře do malého kostela, kde po spáleném oltáři zbyl jako projekce na zdi zřetelný kouřový kříž, se při rozloučení před brankou spiklenecky usměje: „Pane Siemione, já jsem se zase na vás díval minulou sobotu v televizi.“ Říkala jsem, je to horší než jít s Gomułkou.

A taky jsem musela myslet na tu vratislavskou noc, kdy tě skupina mladých básníků a překladatelů přinutila, abys jim recitoval básně až do rána. A jak jsem žárlila, protože jsem tě chtěla mít jenom pro sebe, milovat se s tebou a nebo sedět nad verši Mirona Białoszewského, o kterém mi Jiří Kolář řekl, že prý je nepřeložitelný, a ať ho tedy přeložím. A na to, jak snadno, třeba jen pár slovy nebo pohyby rukou, jsi mi dokázal rozkrýt i ten nejneuchopitelnější obraz. Tenkrát jsem to viděla tak: Krásný až zlý sedí na židli... Zapomenutý verš, který mi Wojtek vrátil po půl století.

Na moje letošní čtení ve Vratislavi přišla i básnířka Urszula Kozioł, s kterou nás tehdy, před těmi 45 lety, Wojtek seznámil. Vyprávěla mi o jeho jedinečném divadle jednoho herce ve Varšavě, kde Wojtek po léta inscenoval převážně poezii, a líčila mi svůj nezapomenutelný zážitek z jeho Spoonriverské anthologie Edgara Lee Masterse, a to – jak nápaditě scénicky vyřešil problém postav mluvících z hrobů. Já jsem jí pak zase mohla popsat to původně šlechtické sídlo v Petrykozach, které Wojtek zrestauroval a proměnil ve zvláštní muzeum, kde starožitný nábytek nebyl jen starožitný, ale literárně historický, jak už tam v překrásném a částečně moderním interiéru stála ošuntělá pohovka spisovatelky Konopnické a její skříň, a v hudebním pokoji křídlo, na kterém kdysi hrál slavný polský klavírista Krystian Zimerman, kde sklepní prostor plnila snad tisícová sbírka lidových „świštků“ (figurek svatých, které my neznáme), a půdu imponující sbírka současného polského malířství. A pak ovšem i rozsáhlou oboru, kde sedlák v něm vytvořil skanzen původních dřevěných vesnických staveb a předmětů, které si opravil a instaloval sám.

A musela jsem myslet i na to první odpoledne po málem půl století, kdy mi Wojtek četl pozoruhodné verše „polského Rimbauda“ Mariana Czuchnowského, vězně gulagu a vojáka v armádě generála Anderse, a posléze topiče v budově BBC, po nichž pátral a z kterých chtěl sestavit sbírku. A taky na těch několik útlých knížek (které jako profesor napsal pro své žáky na divadelní akademii a vydal vlastním nákladem) o tom jak recitovat jím vybrané básníky.

A tak chodíte toho večera ulicemi vzdáleného města se svojí dávnou láskou a sníte si, co jí o tom napíšete. A doma vás čeká mail. „Je mi líto, že Ti musím sdělit tu smutnou zprávu. Umřel Wojtek, naštěstí při automobilové havárii ještě při síle, a ne na rozpadlost stářím.“ Ale vy se o tom musíte dovědět víc, jako by se právě tím dalo ještě něco změnit, a jdete na internet. Kde se dočtete, že vynikající divadelní a filmový herec Wojciech Siemion se 24. dubna v 22:30, patrně v důsledku mikrospánku, srazil s protijedoucím náklaďákem.

A co já s tím? Jako vždycky, když se musím něčemu bránit, jsem se utekla k básni. Abych to nepochopitelné mohla pochopit. A pak jsem, podruhé v životě, měla potřebu tu báseň někam poslat, abych s ní nezůstala sama. A napadly mě Listy, kde jsem o Siemionowi už jednou psala v souvislosti se svými polskými překlady (č. 4/2005; pozn. red.) a které by přece jen, jak jsem si pomyslela, mohly být aspoň Polopolákům blíž, když navíc je jeden jejich vydavatel polonista. Vašek mě z tohoto omylu vyvedl a mínil, že toho ale o Siemionowi musím napsat víc. Měl ostatně pravdu i jinak, protože v té básni umřel jenom herec, zatímco ve skutečnosti se zabil člověk „nie z tej ziemi“, jak říkají Poláci.

Wojciechu Siemionowi

Skončilo představení
a ty ses vyřítil do tmy

Svůj absolutní výstup
– v sevření železa a plechu –
jsi sehrál pod kvetoucí
korunou

Teď smrt v ledové světnici
zkoumá a objevuje
legendu tvého obličeje

tvář za tváří
až po tu poslední
jíž prosvítá poezie

*) Wojciech Siemion (1928–2010) – divadelní a filmový herec. Zakladatel varšavského divadla Stara Prochownia (divadlo jednoho herce). Profesor na varšavské divadelní akademii, režisér, kabaretiér, vynikající recitátor. Tvůrce Galerie lidového umění ve vesnici Petrykozy.

Viola Fischerová(1935–2010) byla básnířka a překladatelka.

Čtěte také:

Clausheiner Wetz: Lido di Dante

Kamil Bouška: Praha-Vysočany

Obsah Listů 2/2010
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.