Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2010 > Číslo 3 > Stručně: Michal Bartoš: Bajka o vlcích a lidech

Michal Bartoš

Bajka o vlcích a lidech

Kamarádka mi poslala indiánskou bajku. Je to vyprávění staršího rodiče o neustálém souboji dvou vlků v každém člověku. Jeden je pozitivní (třeba přirozeně veselý) a druhý negativní (například arogantně naštvaný). a mládí se, kupodivu ještě zvídavě (je to totiž stará bajka, nebo se tak aspoň tváří), ptá stáří: Který z těch dvou vlků vyhraje? a příběh je u konce. Stará moudrost promluvila: Ten, kterého krmíš.

Tato bajka ke mně doputovala elektronicky v době, kdy celá společnost žije rozhovory o ekonomické krizi a jejích dopadech na životy lidí. Probíhající volby byly plné hesel o sestavení odpovědného rozpočtu. Proč? Prý i kvůli našim dětem. s tím se, zdá se, ztotožnila většina lidí.

Vnímám však, že věci se mohou mít i jinak, než se (prý rozumně) říká. Přemýšlím o džusu, který nebyl z jablek. o ropné skvrně, co se zároveň někde daleko rozšiřuje do nebývalých rozměrů. Aby nám to nevadilo, musíme být ve všech směrech flexibilní. Také vím, že vybuchla jedna sopka a snad má vybuchnout i další. a k tomu navíc tak divně prší. Pak zase bude sucho. Navíc se bude oteplovat a ochlazovat. Naštěstí to nejde současně, o co bychom se hádali? a my platíme a platíme. Škody a důsledky našeho pobývání na světě. a draze a rádi krmíme toho stále hladového a nenasytného vlka privátního zisku, převlečeného do roucha veřejných úspor. Podivné je, že čím více toho zhltá, tím více se máme uskromnit. My i naše děti.

A tak ještě jedna bajka, tentokrát moderní. Stará Příroda se hádala s mladým Člověkem, kdo z nich je mocnější. Byla to dlouhá a nepřehledná pře. Člověk se neptal, věděl své, jako jediný na světě, co rozum pobral. Aby se neřeklo, vsadil se nakonec s Přírodou, že rozdělí Zemi na dvě. Na jedné budou žít Lidé a na té druhé Příroda. Pak se uvidí. Po chvíli se jedna strana ukázala jako slabší. a to přesto, že použila všechnu svou sílu, um i nashromážděné bohatství, aby ta slabost nebyla tak vidět. Co peněz to stálo! Kolik dobře placených manažerů si na tom problému vylámalo zuby. Po chvilce se z chřadnoucí půlky ozývalo usilovné volání po návratu zpět. Lidé křičeli, že oni jsou taky Příroda. Prosili – prý aspoň kvůli dětem... Ukázala se dávno zapomenutá moudrost, že Příroda si bez člověka vystačí.

Ona je ta bajka trošku přitažená za vlasy, příliš jednoduchá a prvoplánově manipulativní. Dovolil jsem si ji vyslovit jen proto, že mě úplně stejně vystrašily obdobně manipulativní výstrahy lidí, kteří řídí náš stát. Jejich ideologie už opustily veškeré ideje, ty leží kdesi na smetišti. To by tak nevadilo, horší je, že to nevadí ani médiím. a nejhorší je, že to nepostřehlo mnoho lidí. a tak čekám, společně s jinými, až vláda odpovědného rozpočtu přidá k samozřejmé ekonomické odpovědnosti i tu složitěji se utvářející odpovědnost ekologickou. Nejsem naivní, vím, že je to čekání extrémně marné, jsem totiž extrémistou. Mám to opakovaně prověřeno z výroků mnoha hráčů na „vinici přirozenosti“. Třeba i z veřejných projevů rádců našeho pana krále.

Říkává se stále častěji, že dobře už bylo. Ale mně je pořád dobře i teď. Krize nekrize. Dělá mi radost, že doma nejsme úplně nemocní. Dělá mi radost, když se potkám s lidmi, pro které ještě ideje solidarity s druhými (i s tvory, kteří nemluví) nevyhasly. Jsem rád, že se pohybuji mezi lidmi, kteří tuší, že ty nejcennější věci nikde nekoupíš. a že je jich (jak to v předvolební kampani říkaly pro mě nepochopitelně úspěšné reklamní plochy) víc, než si myslíte. To vědomí krmí pozitivního vlka ve mně.

Michal Bartoš

Obsah Listů 3/2010
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.