Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2010 > Číslo 4 > Jan Novotný: Tvrdí králíci

Jan Novotný

Tvrdí králíci

Raná období lidských dějin jsou mýtotvorná. Myslím, že totéž platí o raných obdobích historie jedince. Aspoň já jsem vytvořil v dětství nejméně tři mýty – s jedním jsem se svěřoval rodičům, druhý jsem rozvíjel společně s bratrem a třetí jsem si nechával pro sebe. a právě ten, dosud uchovaný v sešitech a náčrtnících, je podivným zrcadlem doby.

Měl, podobně jako marxismus, tři zdroje. Prvním byli reální králíci, které chovala v Poličné u Valašského Meziříčí hodná teta Vivuška. Velmi jsem si je zamiloval a zakazoval jsem je zabíjet, takže jsem se často od tatínka dovídal, že můj oblíbený králík utekl do lesa a má se tam určitě lépe než v kleci. Druhý zdroj byl literární: kniha Turka Svatopluka o statečném Ušákovi. Nedávno ji bratr objevil v antikvariátě a věnoval mi k Vánocům. Musím přiznat, že jsem ji četl se stejným potěšením jako v dětství. Pojednává o vítězném povstání zajíců proti lidem (mezi zajíci a králíky jsem příliš nerozlišoval, ti i oni mají tak nádherné dlouhé uši). Pod Svatoplukovým vlivem jsem dokonce po nějakou dobu odmítal jít maso s výjimkou řízků, párků a sekané, které byly příliš chutné. a třetím zdrojem byla ideologie raných padesátých let, která se nevyhnula ani šestiletému děcku.

Králíci splynuli v mé mysli se světovým proletariátem směřujícím ke konečnému vítězství. Po dlouhém revolučním úsilí zvítězili nad lidmi a založili SKKR – Svaz králičích komunistických republik v čele s prezidentem Velikošem. Na jednom z obrázků v náčrtníku se člověk snaží králíkovi setnout hlavu s tím výsledkem, že se mu o králičí šíji zlomí meč. Dokud držím znak komunistů, prohlašuje králík třímající pěticípou hvězdu (bezpochyby samotný Velikoš), nemůžete mě zabít.

V Svatoplukově knize bylo nepřátelství mezi zajíci a lidmi motivováno lidskou zálibou v pojídání zajíců na smetaně a pominulo, jakmile poražení lidé změnili své stravovací návyky. v mém mýtu snad lidé ani králíky nejedli, ale vykořisťovali je a vraždili. Co se pak s lidmi stalo, je otázka – v králičí komunistické budoucnosti pro ně nebylo místa.

Život osvobozených krá­líků je bohatě dokumentován malbami a zvláště mapami a plány. Stavěli přehrady a průplavy, mávali prapory, s oblibou zasedali – nikoliv v křeslech, ale na pařezech. Po svých vůdcích pojmenovali nejen ulice a města, ale i řeky, moře a oceány. Oslavili se v několika dochovaných básních: Vpřed králíci jděte, vpřed, vpřed, vpřed! Jste tvrdí jako kámen.

Uplynulo několik let. Stalin byl už po smrti, když jsem se rozhodl napsat o tvrdých králících dobrodružný román. Jeho obsahem měla být námořní výprava, na níž králíci z SKKR objevili ostrov rovněž obývaný králíky, kteří sice nepoznali lidské vykořisťování, ale neznali vyspělou techniku a nežili dosud v komunismu. Začal jsem: Micakěv Oliněv hrál s Vašjou Bašjou šachy. Poprvé v historii utkání těchto „velmistrů“ měl Bašja výhodnější pozici. Zazvonil telefon. Orja Králetovec přiskočil k telefonu.

Pamětník si vzpomene, že podobně začínaly některé sovětské filmy, kde na druhém konci telefonu byl samotný Stalin, a domyslí se, že zde to měl být Velikoš s ideou námořní výpravy. Ale nebylo mi dopřáno uvést ho do děje. Sešitu se zmocnil tatínek, otevřel jej a prohlásil: „Úpadek našeho Janáska se jeví ve všem. Jaké tu byly pěkné povídky... a teď!“ a s výrazem hlubokého opovržení přečetl uvedené věty. „Třeba to bude dobrá detektivka,“ hájila mě maminka. Ale tatínek byl vyšší autorita. Dodnes nevím, co ho tak rozčililo. Vždyť ani nemohl vědět, o čem to bude. v každém případě mi vzal chuť k pokračování a nadlouho i k literární tvorbě. Sešit zůstal nedopsán. Tak skončili tvrdí králíci.

Jan Novotný

Čtěte také:

Václav Jamek: Čistý záchod aneb Schwarzenberg

Ladislav Šenkyřík: Ještě k té Rudé krávě

Obsah Listů 4/2010
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.