Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2009 > Číslo 6 > Pelikán 2010: Chvalořeč na Antona Otteho

Pelikán 2010: Chvalořeč na Antona Otteho

Proč je letošním kandidátem ceny Pelikán kanovník Královské kolegiální kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě a duchovní rada Sudetoněmeckého křesťanského sdružení Ackermann-Gemeinde Anton Otte? Existuje proto celá řada důvodů: uplynulo 65 let od skončení druhé světové války a tím i od událostí, které po ní následovaly. V české společnosti zřejmě dozrála změna – veřejnoprávní televize odvysílala dokumenty o poválečném násilí na Němcích, které by se ještě před několika lety odvysílat neodvážila. Policie v Dobroníně začala vyšetřovat podezření z masové vraždy. Také novinka. Před tím taková oznámení odkládala.

Leč změna nepřišla sama od sebe. Předcházela jí doslova mravenčí práce stovek lidí, kteří se snažili přispět ke smíření mezi Čechy a sudetskými Němci. Nebylo to jednoduché a nelze ani jásat nad současným stavem, kam se reflexe našich vztahů dostala. Nejlépe o tom vypovídá úspěšný pokus prezidenta odůvodnit svoji nechuť k Lisabonské smlouvě obavou z restitučních nároků na návrat sudetoněmeckého majetku.

Nemělo by nás to překvapit. Během 45 let od války, kdy se o poválečných zločinech nesmělo mluvit, osifikovaly předsudky. Když se v roce 1989 prolomila tabu, vzedmuly se emoce na obou stranách. Nemá smysl zastírat fakt, že mezi vyhnanci existuje celá řada lidí, která Čechy skutečně ráda nemá.

O to vzácnější jsou lidé jako Anton Otte. Chválit je těžké, neustále hrozí sklouznutí k frázi. Ale doufám, že nebude znít jako fráze, když řeknu prostě: Anton Otte je dobrý člověk. To ho kvalifikuje pro cenu Pelikán.

Už při prvních setkáních se zástupci sudetských Němců – a začal jsem se s nimi setkávat hned v létě 1990 – jsem si všiml, že za řečmi o smíření se mnohdy skrývají úplně jiné tužby. To však nebyl případ Antona Otte, ani řady dalších sudetoněmeckých katolíků či sociálních demokratů.

Proč tedy Anton Otte? Protože má kromě toho v sobě laskavost, bez které by snad ani nemohl téměř dvacet let sloužit jako vězeňský duchovní. Diskuse s ním, i když v nich občas zajiskřilo, byly tou laskavostí vždy prodchnuty.

Není proto náhoda, že Anton Otte byl před naším časopisem oceněn i mnoha jinými vyznamenáními, z nichž bych připomněl pouze Řád Tomáše Garrigue Masaryka a Velký spolkový kříž za zásluhy. Inu, laskaví lidé mívají charisma. A charisma, to je dar Boží. Anton Otte ho použil tím nejlepším způsobem: k šíření radosti z obnovovaného společenství mezi Čechy a sudetskými Němci.

Václav Žák

Olomouc, 13. prosince 2010

Více o ceně Pelikán

Chvalořeč na Vladimíru Dvořákovou

Chvalořeč na Jaroslava Šabatu

Chvalořeč na Adama Michnika

Chvalořeč na Györgye Vargu

Ocenění Aleny Wagnerové

Chvalořeč na Tadeusze Mazowieckého

Obsah Listů 6/2010
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.