Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2010 > Číslo 6 > Lukáš Novotný: Promarněná šance

Lukáš Novotný

Promarněná šance

José Manuel Barroso přednesl řeč o stavu EU. V ní se zamyslel nad další budoucností Unie po přijetí Lisabonské smlouvy.

V Americe existují již dlouho zprávy o stavu národa. Tuto tradici poněkud okoukala Evropská unie, ovšem 9. září k obyvatelům jednotlivých států Unie nemluvil prezident EU, nýbrž předseda jedné z jejích institucí, Evropské komise, José Manuel Barroso. Hlavním poselstvím pro další měsíce a roky je bojovat s nadměrnými deficity a přijímat další reformy potřebné k zajištění dlouhodobějšího hospodářského růstu. „Evropa musí ukázat, že představuje více než 27 odlišných národních řešení. Buď budeme plavat společně, nebo se potopíme každý zvlášť,“ řekl Barroso.

Promluvil před Evropským parlamentem, tedy jedinou volenou institucí EU, která tak má symbolicky nejvíce reprezentovat zájmy lidu, tedy obyvatel jednotlivých zemí. Koneckonců byl to právě Evropský parlament, který jeho i jeho tým schválil před rokem do funkce. Barroso promluvil sice jako předseda Evropské komise, ovšem bylo zřejmé, že situace měla evokovat slavnostní a očekávané každoroční proslovy amerických prezidentů. Portugalec tak na chvíli působil, jako by byl prezidentem 500 milionů obyvatel členských zemí EU, a asi se i snažil působit podobným dojmem. Mnozí poslanci výkon označili jako promarněnou šanci. Otázek zůstalo více: jestli podobné projevy vůbec realizovat a jestli je má přednášet zrovna šéf Komise, a ne třeba stálý předseda Evropské rady Herman van Rumpoy.

State of the Union

A tak 9. září přednesl Barroso vůbec první zásadní řeč o stavu Evropské unie, honosně State of the Union, jak byl tento premiérový akt nazván v angličtině. Ostatně se jedná o pojem, který je přímo „odcizen“ Američanům. Tam totiž stojí v ústavě, že prezident je povinen čas od času přednést Kongresu zprávu o stavu unie. A každoroční vystoupení amerického prezidenta bývá skutečně jedním z vrcholů americké politiky. V případě EU si Barroso při složitých vyjednáváních s europoslanci, jež provázela schvalování jeho sboru, vymohl právě to, že bude pravidelně přednášet takovéto zprávy, a informovat tak nejen Evropský parlament, ale de facto celou „evropskou“ veřejnost.

Barroso se však ve své takřka čtyřicetiminutové řeči na rozdíl od amerických prezidentů aktuálním stavem celku, který reprezentuje, příliš nezabýval. Projev jako obrázek o stavu EU rozhodně nepůsobil. „K tomu, aby Evropa uspěla, potřebuje Komise vaši podporu pro silnější, spravedlivější Evropu v zájmu našich občanů,“ apeloval Barroso na europoslance, jako by je chtěl přesvědčit, získat na svou stranu pro budoucí činnost Komise. A tak spíše než aktuálním problémům EU se věnoval portugalský politik tomu, čím se bude zabývat právě jeho instituce v následujících dvanácti měsících. Základní očekávání vůči takovémuto projevu, jako například kritické zhodnocení toho, jak EU odpovídá potřebám občanů, se tedy právě nesplnila. Přitom by měla být jakousi bilancí či inventarizací toho, čeho se obyvatelé EU obávají (např. i s využitím dat Eurostatu), měla by pojmenovat, co se nepodařilo a proč, nabídnout určité recepty na změnu k lepšímu, analyzovat institucionální rámec a jeho funkčnost (včetně pozice samotné Komise, které je dlouhodobě vytýkána častá pasivita v důležitých věcech na úkor velkých zemí, Francie a Německa či Rady EU) atd.

Co jsou podle Barrosa nejpalčivější problémy, které je nutné řešit v brzké budoucnosti? Má to být především další úsilí v oblasti regulace finančních trhů, revitalizace hospodářství, vytvoření priorit rozpočtu Unie a vylepšování image Unie ve světě. „Zásadně vidím pět rozhodujících výzev na budoucí rok. A to ekonomická krize a správa věcí veřejných, obnovení růstu, urychlení reformy do roku 2020, zajištění svobody, spravedlnosti a bezpečnosti a současně zajištění moderního unijního rozpočtu na globálním základě,“ shrnul. A dále řekl: „Budou-li reformy prováděny způsobem, který navrhujeme, zaručujeme také dlouhodobou stabilitu eura. A to je klíčem k našemu hospodářskému úspěchu. K dosažení hospodářského růstu potřebujeme rovněž silný a zdravý finanční sektor. Sektor, který slouží reálné ekonomice. Sektor, který se pyšní náležitou regulací s náležitým dohledem.“

Také se vyslovil pro zavedení jakési evropské daně, která by putovala do rozpočtu Unie, a dále také pro precizaci evropské obranné politiky. To se ovšem nejeví jako příliš reálné, dá se očekávat zamítavý postoj řady států. Těm jistě nebude vedle další unifikace – nebo přesněji evropeizace – politik po chuti ani ta skutečnost, že to navrhuje právě Barroso, který není prezidentem ani přímo voleným reprezentantem Unie.

Perspektivy a apely

Prezídium Evropského parlamentu mělo před pronesením Barrosovy vážné obavy, aby nehovořil před poloprázdným plénem. Zvažovalo tedy, že by chybějící poslance potrestalo zvláštní pokutou. Mělo jít o reakci na skutečnost, že sál parlamentu někdy při některých vystoupeních zeje prázdnotou, a o pokus zajistit Barrosovi důstojné prostředí k proslovu. Nakonec od toho upustilo a smířilo se s tím, že řady nebudou zcela zaplněny. Jeden člověk ovšem v sále chyběl: Herman van Rompuy, který se právě s Barrosem přetahuje o to, kdo vlastně Unii reprezentuje navenek. Ostatně mělo dojít také ke sporu, kdo z obou pánů onu řeč přednese.

Hlavním poselstvím byl tedy apel, aby státy Evropské unie intenzivněji bojovaly s nadměrnými deficity a aby přijímaly další reformy potřebné k zajištění dlouhodobějšího hospodářského růstu. A tak jeho řeč nebyla ani tolik o aktuálním stavu Unie jako spíše o perspektivách a apelech. Barroso predikuje do brzké budoucnosti rychlejší růst ekonomiky a pozastavení trendu růstu nezaměstnanosti, přesto si ale jednotlivé státy nemají dělat iluze, že je vše v pořádku. „Od roku 2008 ztratilo zaměstnání více než 6,3 milionu lidí. Každý z nich by měl mít šanci znovu pracovní místo získat. Evropská míra zaměstnanosti v průměru představuje 69 procent osob ve věku mezi 20 a 64 lety. Shodli jsme se na tom, že do roku 2020 by se míra zaměstnanosti měla zvýšit na 75 procent a v rámci pracovních sil by mělo být především více žen a starších pracovníků,“ řekl. Podle jeho slov je třeba využít příští rok k urychlení reformní agendy. „Nyní je čas modernizovat naši sociální tržní ekonomiku tak, aby mohla konkurovat globálně a aby mohla reagovat na demografické výzvy,“ podotkl Barroso a dotkl se tak i problému stále rychlejšího stárnutí populace. Dále hovořil o otázkách energetiky, zahraniční politiky nebo boje proti změnám klimatu. Projev byl málo konkrétní, protkán řadou obecných prohlášení, na což upozornili v následné debatě i někteří europoslanci.

V té se na jeho hlavu snášela chvílemi i ostrá kritika z různých frakcí: třeba za postupy Komise při řešení hospodářské krize nebo za nečinnost vůči Francii, která vyhošťuje bulharské či rumunské Romy. Slyšet to bylo hned z několika frakcí. Na první výtku Barroso opáčil, že se zasadí o to, aby byly přijaty návrhy, které by účinně zakročily proti spekulantům na trzích. Právě jim a jejich rizikovým obchodům je připisován podíl na vzniku současné nejhorší finanční a hospodářské krize v dějinách Unie. Barroso na to slíbil, že si Komise vyžádá od Paříže podrobnou analýzu a bude žádat dodržování lidských práv a svobod. Současně ale Portugalec dodal, že občané nemají jen práva, ale také povinnosti a že je třeba dohlížet na dodržování bezpečnosti.

Obsahově i rétoricky tedy projev zaostal za očekáváními.

Lukáš Novotný (1979) je politolog a germanista, publikuje o Německu a Evropské unii; přednáší na FMV VŠE v Praze a na KPF UJEP v Ústí nad Labem.

Čtěte také:

Miroslav Klučka: Debatovat se Španěly...

Antonín Rašek: Svět pestřejší a přece jen bezpečnější?

Obsah Listů 6/2010
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.