Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2010 > Číslo 6 > Ladislav Šenkyřík: Nepotřebné ženy padesát plus

fejeton

Ladislav Šenkyřík

Nepotřebné ženy padesát plus

Děti už vychovaly, k manželům bývají shovívavě tolerantní a často a rády se – na rozdíl od mužů, kteří v tomto věku už zřídka rozšiřují svůj obzor dál než k nějaké mladé milence – po všech těch plínkách, starostech o kvalitní výživu a ochranářském hledání alespoň trochu snesitelných škol nadechují k novému životu. A najednou zničehonic, tu máš čerte kropáč, přijde si ekonomická krize, ať už to je, co chce.

Shodou okolností hned tři mé kamarádky z tohoto ohroženého živočišného druhu padesát plus (no dobře, jedné ještě padesát není, snad se za to zevšeobecnění neurazí) dostaly v tento předvánoční čas od svých šéfů výpověď ze zaměstnání, ve kterém vesměs strávily relativně dlouhá léta. I další okolnosti jejich pracovních příběhů vykazují obdobné rysy: s jejich prací nikdy nikdo neprojevil žádnou nespokojenost, navíc pracovaly v přátelském prostředí malých podniků (a pokud vím, se zájmem o věc nejednou kvůli dobrému výsledku trávily v zaměstnání neplacené hodiny navíc), které vesměs měly co do činění s kulturou (tedy žádné montážní linky montoven nebo pokladny supermarketů, kde by člověk něco takového spíše očekával), a všechny obdržely tu páteční odpolední zprávu, pronesenou svými šéfy-kamarády tichým plachým hlasem a jaksi mimochodem, zcela nečekaně, a než se vzpamatovaly, už nebylo s kým mluvit.

Jsou to starosti zcela nového druhu. Vždyť z historického hlediska v relativně nedávné době by už, stařenky, nejspíš oplakávaly zesnulé manžely, samy se skláněly nad hrobem a život spíš rekapitulovaly, než aby se do něj po hlavě a s čerstvou energií vrhaly. Ještě revoluční Bismarckův penzijní systém byl vymyšlen tak, aby se důchodu téměř nikdo nedožil – byla to dávka určená na zajištění stáří pro nemohoucí přestárlé, nikoli ke sponzoringu (byť jakkoli skromnému) tenisových klání opálených, zdravím kypících výletníků v přímořských letoviscích. Vezmeme-li v úvahu dnešní průměrnou délku dožití, jsou plamenné boje v parlamentech, ba i v ulicích o to, zda budeme chodit do penze ve dvaašedesáti nebo ve čtyřiašedesáti, velmi významným znakem evropské nepokory a předzvěstí zřejmě nepříliš růžové budoucnosti, rád bych se mýlil. Ano, jsem nenapravitelný liberál, přestože mě nedávno jeden evangelický volejbalista po třetí plzni odhalil jako nenapravitelného zakukleného levičáka.

A dnes se jím v tento předvánoční čas opravdu cítím být, ještě tak mít koho na levici volit, když poslední levicové hnutí, které za to stálo, skončilo před dvěma tisíci roky popravou vůdce, který už tehdy věděl – na rozdíl od svých straníků –, že stranicky se ten boj vyhrát nedá.

Ta zpráva o stavu lidských srdcí na konci roku 2010 mě zneklidňuje. Jistě, může jít o náhodnou souhru okolností, v níž jsem se dozvěděl o třech neschopných manažerech (nebudu soudit jak dobrých kamarádech), kteří třeba nedokázali svým kolegyním, s nimiž se přátelili, včas naznačit nespokojenost, včas se pokusit zužitkovat jejich pracovní nasazení takovým způsobem, aby pro podnik byly přínosem. A včas mluvit o tom, pokud by se to nedařilo nebo pokud by se navzdory dobré práci z jiných důvodů nedařilo podniku. Z té nesnesitelné lehkosti, s níž dokážeme plýtvat našimi životy i „životy těch druhých“, mě mrazí.

Aby bylo jasno, o ty tři holky strach nemám. Jsou to šikovné krasavice (ano, i inteligentní) a v životě se určitě neztratí. No ale, kdybyste někdo o něčem věděl...

Tak šťastné a veselé.

Ladislav Šenkyřík

Čtěte také:

Václav Jamek: Konzervatismus čili utopie

Jan Novotný: Sága (dokončení)

Obsah Listů 6/2010
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.