Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2010 > Číslo 6 > Tomáš Tichák: Bílá tma

fejeton

Tomáš Tichák

Bílá tma

S prosincem k nám přišla zima a televize a noviny se snažily publikum jako obvykle přesvědčit, že nastala katastrofa. Třeskutý mráz že je něco jako zemětřesení a chumelenice snad česká obdoba tsunami. Mě naopak potěšilo, že všechnu tu nervozitu závěru roku, v němž čas ubývá rychleji než nesplněné úkoly, aspoň dočasně přikryla běloba, zaoblující ostré hrany a tlumící hluk. Dokonce sem ani z hor nedoléhá, napadá mne, že si vlekaři mnou ruce a zimní střediska, ač drcena alpskou konkurencí, praskají ve švech.

Z těch médií se dovídáme i jiné pěkné věci, zejména zde na Moravě, na kterou, jak dnes čtu, opět uhodily kruté mrazy a valí se sněhové záplavy. Tak třeba že prý na nádražích dochází opakovaně k zafoukávání výhybek. Čechy, hlavně Praha, se už ale zase vracejí k normálu pohrom komunálně politických. Hlavně k onomu neštěstí vyznavačů směru, jenž je v hlavním městě právě TOP. Ty zradil občanskodemokratický nepřítel a spikl se proti nim s všeobecným nepřítelem socanským. Že věří v čistotu neposkvrněných osobností a cítí se podvedeni, lze pochopit u teenagerů, co ale všichni ti protřelí přívrženci Bursíkových zelených, Evropských demokratů, Unie svobody, ODA a jiných pravicových stran s lidskou tváří? Příkladem budiž režisérka Olga Sommerová, která v rozhovoru pro Mladou frontu hovořila, cituji, o sprostotě té koalice, jíž jde jen o to, aby se neodpojila od svých penězovodů. Konec citátu. Na otázku, proč jí nevadí, že se ve Sněmovně ocitla stejným způsobem v opozici vítězná sociální demokracie, odpovídá, že to bylo něco jiného, totiž protest proti odpudivému Paroubkovi. K diagnóze takového rozšířeného občanského postoje se mi nedaří dobrat. Jistěže se nám ona koalice nemusí a snad ani nemůže líbit. Ale jednak jsme my, blizzardy ošlehaní Moravané, na takové pikle zvyklí a jednak si obě strany v tomto případě počínaly zcela logicky, troufám si tvrdit, že i politologicky. Taky lze pochopit názor, že někdy je každá změna dobrá. Ale kde se bere u tolika vynikajících uměleckých nebo vědeckých osobností pravicová uhlířská víra v sociálně darwinistickou stranu ministra financí a především přesvědčení o morálně ozdravné moci sdružení radikálně pragmatických odpadlíků jiných stran? – Olga Sommerová říká: Top 09, to byla ta touha po změně.

Vůbec nějak přibývá úkazů, jimž nerozumím. A nevím ani, jestli mě mají těšit, nebo spíš děsit. Taky třeba vývoj česko-slovenských vztahů. Někdejší vzývaná i reálně existující vzájemnost či dokonce bratrství se už zdály definitivně ztraceny v lhostejnosti, navzdory úsilí skvělých, ale rovněž do nenávratna mizejících obětavců. A teď zčistajasna se společný svět zázračně vynořuje ze zapomnění – v té nejtupější bulvární podobě televizních superstar, talentmánií, miss a pretty women.

Ačkoli je světlo, skoro nic nevidím. V těchto dnech se tomu říká bílá tma: Česko pohltila bílá tma, Praha svolává krizový štáb! Domažlicko ovládla bílá tma. Plzeňský region se od odpoledne potýkal se silným sněžením. Největší problémy způsobovala bílá tma na silnicích... Čtu ve Wikipedii: „termín z meteorologie, který označuje stav počasí, během kterého dochází k extrémně silnému sněžení, často doprovázenému větrem. Vlivem těchto zhoršených podmínek následně klesá viditelnost až k bodu nula, což znamená, že nejsou vidět předměty ani v bezprostředním okolí. Vzhledem k nulové viditelnosti následně dochází k problematické orientaci a přesunu, kdy například u dopravy dochází k ochromení a často až k úplnému zastavení.“

Jaký je ale vlastně rozdíl mezi bílou tmou a černým světlem? To je název fotografického efektu, dočítám se, ale také titul románu Václava Řezáče o temnotě lidské povahy. Jdu se podívat z okna. Na zasněžené stromy se tiše snášejí vločky. Do Vánoc prý přijde obleva, ale ty samotné jsou přece také tím pěkným, co shůry špatné zakryje. A že na blátě bude možná celý příští rok, na to teď myslet netřeba.

Tomáš Tichák

Čtěte také:

Václav Jamek: Konzervatismus čili utopie

Ladislav Šenkyřík: Nepotřebné ženy padesát plus

Obsah Listů 6/2010
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.