Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2011 > Číslo 1 > Jiří Koubek: Check-out Republic, aneb Ráj jen pro bílé

Jiří Koubek

Check-out Republic, aneb Ráj jen pro bílé

Výzkum STEM, který si objednalo ministerstvo vnitra pro zmapování xenofobního potenciálu české veřejnosti, přinesl otřesná zjištění. Celých 45 % z nás by nejraději odsunulo Romy zcela mimo republiku a dalších 22 % by je nejraději vidělo jen jako příležitostné návštěvníky ČR. Ještě hůře dopadli anarchisté, skinheadi a narkomani a jen o něco lépe muslimové. Polovina Čechů navíc podobně nepřátelsky vytěsňující postoj (tedy součet „odsunu“ a „příležitostných návštěv“) zaujímá i k prostitutkám, bezdomovcům (okolo 50 %), zahraničním dělníkům, Vietnamcům, Ukrajincům a černochům (nad 40 %).

Výsledky tedy jasně poukazují nejen na xenofobii, ale na latentní nevraživost k prakticky jakékoli viditelné jinakosti. Mediální prezentace se však – bůhvíproč – prakticky výhradně stočila a zúžila na romskou otázku a hrozivě znějící fenomén tzv. nepřizpůsobivosti.

Ještě pochmurnější než samotné výsledky je způsob, jakým na smutný obrázek o majoritní společnosti zareagoval hlavní zadavatel výzkumu – ministr John. Za vše mluví dva výroky, které stojí za to doslova citovat. První považuji za nikoli stoprocentně ověřený a objevil se v článku na Aktuálně.cz: „Milá romská komunito: takto vás vidí většina země a pojďme se spolu zamyslet, co s tím!“ Avšak vzhledem k tomu, že nenásledovalo, jak bych doufal a očekával, žádné důrazné dementi a ohrazení ministrovo, považujme ho za výrok autentický. Jeho vyznění navíc bohužel potvrzuje věta, kterou již na vlastní uši mohly slyšet tisíce diváků Událostí ČT: „Je na romské komunitě, aby také se svými dětmi promluvila a řekla si: Milé děti, eskalujete problém!“

Z obou výroků běhá mráz po zádech. Jejich optimistické čtení je, že ministr vnitra je „pouze“ natolik nekompetentní a „v dobrých úmyslech“ nebetyčně naivní, že vůbec nedomýšlí dopad, dosah, význam a váhu svých slov (zejména riziko vytržení slov z kontextu, což se patrně stalo). Pesimistická interpretace by naznačovala, že výzkum posloužil jako předehra k nastolení nové politické agendy, která ale v podání politické strany, z níž ministr pochází, vlastně není až tak nová. Úplně nejhorší je, že se může jednat o kombinaci obojího.

Snad jen pro ty sice velmi dobře přizpůsobivé, leč velmi nechápavé, následuje telegrafický rozbor, proč jsou Johnovy bezmála výhrůžné apely vlastně tak nebezpečné. Zaprvé, ministr vahou svých slov stvrzuje předsudek a přitakává stereotypu. Schovává se přitom jako správný demokrat za „většinu země“. Kdo by se znepokojoval takovými detaily, že většina bílých Američanů kdysi podporovala otroctví, většina Švýcarů dlouho odmítala volební právo žen? (Záměrně volím příklady z tzv. „vyspělých demokracií“ a ne třebas otřelý, banální a skoro již vyčpělý příklad většiny Němců svého času podporujících Hitlera.) John má ve věci sympaticky jasno. Většina se zkrátka nemýlí. Click and go.

Zadruhé, tzv. „romskou komunitu“ nejen že hází do jednoho pytle (neb se na ni paušálně obrací), ale činí tak dokonce velmi silným způsobem – doslova ji personifikuje. Oslovení je navíc ironicky povýšené („milá komunito“ dobře koresponduje s učitelsky káravým „milé děti“). Zdánlivě vstřícná výzva ke „společnému zamyšlení“ se – zarámována burcujícím odvoláním na mínění většiny – mění jen v karikaturu sebe sama. Ba co hůř, nabývá ultimativní povahu, což opět dokládá varovný vzkaz romským dětem („eskalujete problém“).

A to je konečně, zatřetí, vůbec ta největší absurdita. V rámci oné slabší „strany“ (přistoupíme-li na hrozivou perspektivu jakýchsi dvou proti sobě stojících skupin) John nakládá problém na bedra těch vůbec nejslabších – romských dětí. Tedy právě té „podskupiny“, kde jedině lze snad v budoucnu, s trpělivostí (a podmíněno horečnou prací různých organizací) doufat v protnutí onoho začarovaného kruhu negativních zkušeností, dlouhodobě zanedbávaného vzdělání, sociálního vyloučení, (oboustranného) strachu, nedůvěry a předsudků.

Milý pane ministře, takto Vás vidí drtivá menšina země, konkrétně jeden velmi nepřizpůsobivý gádžo: Eskalujete problém! Zamyslete se (klidně sám), co s tím.

Jiří Koubek (1979) je politolog.

Čtěte také:

S Jarmilou Balážovou hovoří Pavel Pečínka: Ani romští lichváři nebudou tabu

Jaromír Císař: Trh bydlení – česká cesta

Obsah Listů 1/2011
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.