Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2011 > Číslo 1 > Ladislav Šenkyřík: Kniha ksichtů

fejeton

Ladislav Šenkyřík

Kniha ksichtů

Technologickou inovaci, tu matku pokroku, nelze zadržet. Dokonce i já jsem se zbavil tvrdošíjné neústupnosti a po několikaměsíčním naléhání spojených softwarových mocností jsem opustil prohlížeč Internet Explorer 6 („Už vás nadále nebudeme podporovat,“ vyhrožovaly mi, když jsem občas potřeboval vylovit nějakou perlu ze studnice lidské moudrosti, která se, jak známo, definitivně přesunula ze zaprášených utříděných knihoven do snadno prohledatelného internetového bordelu. – Nedávno jsem si to ověřil, když jsem po kliknutí překvapivě nenalezl citát připsaný v knížce mého oblíbeného autora slavnému filozofovi; připadal mi podezřelý [ten citát] a skutečně jsem ho nenašel ani po pročtení celého, naštěstí nepříliš rozsáhlého filozofova díla ze zaprášené knihovny; zda jde o autorův omyl, nebo o post-moderní zcizení, zatím se zdráhám autora zeptat, co kdybych se projevil jako nevzdělaný blb) a se synovou pomocí, pokračuju před závorkou, si nainstaloval programy onačejší, v nichž se netrhá obraz ni zvuk a ze kterých můžu chodit do banky a nevyhazovat kvůli tomu od počítače děti, jak to ze zvyku už léta dělávám. Což byl asi také hlavní motiv jejich nezištné pomoci. Děti mají ovšemže počítač mnohem výkonnější a kvalitnější, neboť v rodině dovádíme do praxe komunistickou myšlenku o práci podle schopností a odměňování podle potřeb. A je pravda, že já už toho moc nepotřebuju. Vlastně mi přímo vyhovuje, že se počítač po ránu rozbíhá vláčným životním tempem jako já, a než se všechny jeho čerstvě nabyté softwarové novoty prokoušou stařičkým hardwarem, stihnu se i já resuscitovat silnou kávou, kterou bych už neměl.

Nebo třeba mobil. Dlouho jsem odolával, dobře si pamatuju na sarkastické fejetony v anglických novinách, pozastavující se s ironickým nadhledem nad konzumním technologickým šílenstvím, které v 90. letech minulého století tamní konzervativní společnost zachvátilo. Nepřesvědčily mě ani pocity nalomené důvěry, s nimiž jsem se na přelomu tisíciletí setkával u přátel i „obchodních partnerů“, když jsem jim odmítal své – neexistující – mobilní číslo sdělit s trapnou výmluvou, že přístroj nevlastním. Až mi ho koupila žena. A už se mně párkrát v životě vyplatil, a teď nemyslím telefonování na poslední chvíli, že má člověk čtvrt hodiny zpoždění. Tak pomalu čekám, až někoho napadne obdarovat mě kindlem nebo ipadem, cítím, že je to taky jedna z věcí, které se nevyhnu, ale podle toho, co jsem zatím viděl, vás pěkně prosím, abyste s tím ještě nějaký ten pátek počkali, byť představa, že bych dílo zaprášeného filozofa nemusel číst a po krátkém elektronickém prohmatání jeho myšlenek mohl ušetřený čas věnovat třeba utužení tělesné kondice v posilovně, je jistě lákavá.

Ano, možná to s tou „konzervativní“ teatrální zavilostí proti pokroku přeháním. Snad by člověk neměl být tak nedůvěřivý a ochotněji podstupovat riziko, že se vydá slepou cimrmanovskou cestičkou technologického rozvoje. Ostatně se samozřejmě stylizuju do většího bručouna, než ve skutečnosti jsem. „Nezbytné“ porevoluční ozdobě mnoha domácností a kanceláří v podobě faxu jsem se sice ubránil, ale véháesek byste u mě našli nepočítaně.

Jenže za tím vyhroceně negativistickým a sarkastickým odmítáním „pokroku“ se skrývá racionální jádro. Nestačím se divit a žasnout, když vidím oblíbeného televizního moderátora téměř až učurávat blahem nad tím, že „nás najdete i na fejsbúku“. Nevím, na koho působí dobrým dojmem, že v interaktivním publicistickém pořadu mohou diváci pokládat dotazy „přes fejsbúk, sms, telefon, e-mail,“ ba myslím i twitter, když se tím pitomost těch otázek a mnohdy i odpovědí jen dále násobí.

Omlouvám se tímto všem, jimž neodpovídám na výzvy připojit se k fejsbúkové komunitě, třebaže věřím na využitelnost toho média třeba v Číně. Čas ukáže, jestli tahle „knížka ksichtů“ upadne do faxového zapomnění, kam podle mého současného názoru patří, nebo zda budete mé fejetony v budoucnu číst na mém fejsbúkovém profilu.

Ladislav Šenkyřík

Čtěte také:

Jan Novotný: Zrádce národa

Václav Jamek: Kapitalismus se opravit nedá (ale my si ho zasloužíme)

Obsah Listů 1/2011
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.