Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2011 > Číslo 1 > A. J. Liehm: Devadesátníci

fejeton

A. J. Liehm

Devadesátníci

K čemu je vysoký věk, stáří? Jen pro zlost. Co všechno by člověk nemusel vědět, čeho by se nemusel dožít. A co člověk? Instituce. Jak na to nemyslet, když média nemilosrdně připomenou, že třeba Francouzská komunistická strana se právě dožila devadesáti let. A k čemu jí to je? V mládí, vlastně od narození, nejsilnější na levici, po válce (druhé) čtvrt století nejsilnější vůbec. Jenže protože s ní nešlo jít do party (až na okamžiky Lidové fronty na konci třicátých let a hned po pětačtyřicátém), nemohla vzniknout levicová vláda po dlouhá desetiletí. Až ji Mitterand v jednaosmdesátém do party vzal, a to byl také začátek jejího konce. V posledních prezidentských volbách dostal její kandidát (vlastně kandidátka) 2 % hlasů a v parlamentě či v senátu to nebylo o moc lepší. A není dodnes. Přitom nikdy nevládla, nikdy nemohla nastolit stalinský režim. Prostě ji podtrhl konec ostrakizace. Nejenom ji, i jinde.

A tak se, vlastně zbytečně a trochu k smíchu nebo k pláči, scvrklá, dýchavičná, jako všichni její souvěkovci, dožila devadesátky. Nelze přitom nevzpomenout její jen o pár měsíců mladší sestry v Čechách. Vlastně skoro dvojčete s podobným osudem. Obě se stalinizovaly v demokracii, to jest od hlavy až k patě, na rozdíl od těch, kde to v autoritativních režimech šlo vlastně především nahoře. Tato díky Sovětskému svazu vládla málem půl století a pomohla učinit stalinský systém tělem, takže každý na vlastní kůži poznal, co je to zač. Jenže v Čechách nejsou hloupí, a tak si včas na francouzské dvojče vzpomněli, stranu moudře nezakázali a nechali ji hrát roli po těch zkušenostech stěží překročitelné hráze proti nebezpečí levicové většiny. S ní to přece nejde. Spíš naopak, český prezident o tom něco ví. Tak si obě sesterská skorodvojčata ponechala aspoň jméno, v našem světadílu málem jediní. V Čechách se jim kdysi říkávalo sirotci.

A co Marx? řeknete (o Leninovi se tak moc nemluví). Ten je ovšem hlavní viník. Už před půldruhým stoletím ukázal, že kapitalismus není reformovatelný, že si vždycky najde cestu a způsob, jak přežít a pokračovat. Tahle jeho stále znovu se potvrzující pravda nedala však Marxovi spát, a protože už taky nebyl nejmladší, viděl jedinou cestu: likvidovat rychle násilím a začít od začátku. Tak se z První internacionály zrodily komunistické strany. Jenže se ukázalo, že ta cesta nevede tam, kam si myslel, nebo přesněji, že vede do zdi. Stařičké, slaboučké a zatvrzelé komunistické strany tu zeď však ani nepřelezly, ani nepodlezly, jen před ní pořád klečí a doufají v zázrak. A ti, kteří se dávno i nedávno dali do hledání třetí cesty, zase nepochopili, že ta vede rovnou do pekel. Zatímco v ČEZku*) to ví s Marxem každá moudrá hlava. Do pečiva? To se říkávalo.

Když už mluvíme o stáří, o starcích a stařenkách, což je populární téma, nemohu nevzpomenout třiadevadesátiletého Stéphana Hessela (ve Francii se mu říká „velvyslanec“), spoluautora Deklarace lidských práv, k smrti odsouzeného odbojáře a tak dále, prostě jedné z nejváženějších dosud žijících osobností. Začátkem prosince vydal třicetistránkovou brožurku s titulem Rozhořčujte se! (nebo spíš Buďte rozhořčení!); ten název jasně vyjadřuje její obsah i program. Dodnes se jí prodalo skoro milion výtisků. Někteří její čtenáři navrhují dodat ještě ANGAŽUJTE SE! Prostě nebuďte lhostejní a nemyslete především na peníze. I devadesátníci mohou být občas k něčemu.

*) Česko ani neumím vyslovit. A tak mě napadlo ČEZko a byl jsem na to hrdý. Až mi z něj tiskařský šotek předposledně udělal ČEZsko a bylo po hrdosti.

A. J. Liehm

Čtěte také:

Tomáš Tichák: Pírko

Jan Novotný: Zrádce národa

Obsah Listů 1/2011
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.