Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2011 > Číslo 3 > Eva Dobšíková, Jan Novotný: Byl první květen roku 2011...

Eva Dobšíková, Jan Novotný

Byl první květen roku 2011...

Na prvního máje jsme se v Brně zúčastnili blokády povoleného průvodu Dělnické strany sociální spravedlnosti, který hodlal obejít okolo Bratislavské, na níž a v jejímž okolí žije nejvíce Romů. Odpůrci přehradili vstup na Cejl, a přiměli tak průvod, aby obrátil směr cesty a nakonec ji v zamýšlené podobě plně nerealizoval. Podívali jsme se také na mítink DSSS, předcházející průvodu, který se konal v parku na nedalekém Kolišti. Pak jsme se vrátili na začátek Cejlu, kde policie sice nepovolené blokádě nebránila, ale držela její účastníky „mezi dvěma špunty“, takže se nemohli přesunout na Bratislavskou, jejíž částí nakonec průvod prošel. Podařilo se jí po dobu několika hodin zabránit kontaktu mezi oběma stranami, takže se nakonec začaly pokojně rozcházet. Nad jejich hlavami ještě dlouho duněly vrtulníky, v celém vnitřním Brně nebylo v májovém podvečeru slyšet vlastního slova. Pokusíme se čtenáři svěřit některé naše dojmy a reflexe v podobě dialogu:

E: Na pódiu před Domem umění jsme nejprve viděli ekumenické setkání duchovních, kteří snad již svým umístěním mezi Koliště a Cejl měli tlumit bojové nálady. Jejich projevy, pokud jsme to za krátkou dobu mohli posoudit, vyzývaly ke smíru mezi různými viděními světa. Příliš jsme se u nich nezdrželi a přes policejní kordon jsme se dostali mezi naše. Vítali nás tři podařené transparenty: zlobně se tvářící ladovský bílý kocour v černých botách, heslo Ordnung muss sein a gorila v nacistické uniformě. Hustým, ale k naší zvědavosti vstřícně naladěným davem jsme se několikrát prodrali sem a tam, na jeho druhém konci jsme naráželi na kordon zcela nepropustný a policista vlídně a inteligentně přesvědčoval lidi, aby se s tím smířili, že až se bude o věci psát v médiích, vyjdou z toho jako vítězové svou trpělivostí a počtem. Mezi účastníky převládali Romové, zvláště mladí. Těšilo mě, že vzali svou obranu do vlastních rukou. Bylo však i dost sympatizantů, opět povětšině mladých, kteří vytvářeli pestré, naprosto neuniformní společenství. Nechyběly milé momenty, romské dívky rozdávaly květiny a mladí klauni a klaunky nabízeli polibky a vybízeli ke vzájemnému líbání.

J: Já bych smysl umístění těch farářů viděl hlavně v tom, že svou přítomností ztěžovali možný zásah policie proti nepovolené demonstraci bránící povolenému průvodu. Posilovali jistě smířlivou atmosféru, ale nikoliv mezi „námi a jimi“. Smyslem těch klaunů jsem si nebyl zcela jist, vyskytovali se spíš v okolí demonstrantů než přímo mezi nimi a mohli působit i jako výzva nechat politiky a oddávat se lásce. Mezi demonstranty jsem se cítil dobře, také se mi líbilo, že se lidé různého druhu sešli a dali dohromady. Později jsem četl v novinách, že v době, kdy jsme tam nebyli, došlo k určitému rozladění – Romové chtěli jít na Bratislavskou i za cenu proražení kordonu, ostatní však prosadili důsledné nenásilí. Osobně si myslím, že udělali dobře. Ještě abychom byli spravedliví k Ladovu kocouru: my jsme jej mylně pokládali za Mikeše, který nestrávil zážitek ze zajetí potulnými cikány a propadl xenofobii. Zapomněli jsme, že Mikeš byl černý a oním kocourem na transparentu byl patrně poněkud nevyspělý Nácíček.

E: Jak využili moderátoři demonstrace několika hodin, kdy mohli působit na shromáždění? Stáli s mikrofonem a tlampačem na jakémsi vysokém cimbuří, což bylo na pohled působivé, ale vyšplhat se k nim by dokázal jen atlet, takže výzvy, aby promluvil i někdo z davu, vyznívaly naprázdno. Omezili se na udržování dobré nálady a předčítání pozdravů, mezi nimiž bylo zvláště aplaudováno několik slov od Václava Havla. Já bych si představovala dobře přístupnou improvizovanou tribunu, z níž by promlouvali zástupci našich občanských iniciativ, Romů a jiných menšin, třeba i brněnských muslimů, vysvětlovali by své problémy, plány a perspektivy a také upozornili na nebezpečí idejí hlásaných dobře organizovanou DSSS. Škoda, veliká škoda, že to nikoho nenapadlo.

J: Když ses zmínila o muslimech, v Brně je také aktivní Židovská obec. Společná účast židů (tady je asi na místě psát je s malým ž) a muslimů by opravdu něco znamenala. Souhlasím s tebou, ale každý začátek bývá těžký a člověk obvykle až dodatečně vidí, co mohl udělat jinak.

E: Mně to napadá hlavně po srovnání s tím, co jsme viděli na Kolišti. Vyslechli jsme tři projevy, jeden měl Rakušan, druhý nějaký představitel DSSS a třetí Bavorák. Snažila jsem se některé myšlenky si zaznamenat a uvedu je heslovitě v tom pořadí, jak jsem si je zapsala: zištnost obrovských společností, v jejichž službách jsou politici, všudypřítomná korupce, vykořisťování a proti tomu bezmoc obyčejných lidí, kteří nenajdou zastání nikde, ani v odborech. „Globalizace“ směřuje k posílení vlády nadnárodního kapitálu, ničení národní suverenity a sebeurčení, války a vojenské zásahy mocných tohoto světa do záležitostí cizích zemí působí rozvrat a hromadnou migraci do bezpečnějších a bohatších států. Tomu musíme v zájmu našich dělníků, našeho národního hospodářství bránit. Nepouštět sem cizí pracovní síly, které svou ochotou pracovat za nízký plat a ve špatných podmínkách snižují šance našich lidí. Čechy Čechům a podobně i v Rakousku či v Německu. Hlavním základem pro výdělek by měla být práce.

Ostřejší tón do toho vnesl poslední řečník: Války nám už vzaly skoro všechno, posíláme své lidi na smrt a dostáváme za to jen lidský odpad, o který nikdo nestojí a který nás může jednou zatlačit ke zdi. Ještě je daleká doba, kdy je vyženeme zpět, mimo jiné i do Izraele.

Šídlo v pytli se tak nakonec neutajilo, ale kdo by nebyl proti válkám, kdo by mohl přehlížet podstatné vady dnešní společnosti? Nebyla to ze strany DSSS výborně vedená propagace a nebude příště zájemců o účast v průvodu víc?

J: Mně se na mítink DSSS moc nechtělo. Na Cejlu mi udělalo radost, když se ke mně hlásil student, kterého bych sám nepoznal. Na Kolišti by mě něco podobného nepotěšilo. Ale nakonec je třeba znát i názory a způsob jejich prezentace u těch, kterým jsme se postavili do cesty. Byl to dovedně namíchaný koktail. Abych trochu porovnal Koliště a Cejl, na Kolišti lidé nestáli v davu, ale v hloučcích nebo i o samotě, takže bylo obtížné určit, kdo z nich je sympatizant a kdo – jako my – jen zvědavec. Určujícím znakem mohla snad být černá barva, která tu převládala. Podle toho bych nezávazně odhadl, že „našich“ bylo nejméně dvakrát víc. Hesla na transparentech mi nijak zajímavá ani vtipná nepřipadala, oblíbeným terčem výsměchu bylo „multi kulti“. Sklon k agresivitě jsem nepozoroval, řekl bych spíše, že sympatizanti DSSS se ochotně vžili do role ukřivděných, kterým se brání v povoleném průvodu.

Myslím, že vzhledem k provokační povaze trasy by tu byl zákaz na místě, ale na druhé straně se ve mně ozývá voltairovský liberalismus a také vědomí, že zakážeme-li protivníkovi své názory veřejně projevovat, zaháníme jej do skrytu, kde může být tím nebezpečnější. Což tak nechat je pochodovat, ale aby při tom procházeli uličkou nesouhlasu – kolem trasy se najde dost oken, do nichž lze umístit transparenty a z nichž je možné projevit svůj odpor též hlasově? Nevím, dávám to k úvaze.

Je pro mě také otázka, zda je přesné označit sympatizanty s DSSS za „nácky“. Rakouský řečník začal svou řeč citátem z Marxe – to by asi pravý nácek neudělal. Nemyslím, že většina účastníků průvodu chová tajné sympatie k Hitlerovi – asi by se jim však líbila některá z jeho řešení. Zajímavé je, jak dovedli řečníci těžit ze skutečných problémů ke svádění pozornosti jiným směrem – jejich vstupní motiv o prohlubování rozdílů mezi chudými a bohatými ústí v obcházení Bratislavské, kde zrovna mnoho bohatých nežije – logičtější by vlastně bylo obcházet některé ghetto zámožných, jaká (se zákazem vstupu na soukromý pozemek pro plebs) dnes i kolem Brna vznikají.

Na čem se shodneme: Bylo dobře, že jsme se začali spojovat, nebáli se ani rizika násilného rozehnání a sami k násilí nesáhli. Neprošli, pouze obešli. Že se trvale rozejdou, to v nejbližší době čekat nemůžeme.

Eva Dobšíková (1932) je zemědělská inženýrka, pedagožka, překladatelka, publicistka, autorka vzpomínek Naše doba a my v ní.

Jan Novotný (1944) je fyzik, stálý spolupracovník Listů.

Obsah Listů 3/2011
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.