Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2011 > Číslo 4 > Josef Bieberle: Olomoučan Jirka Pelikán

Josef Bieberle

Olomoučan Jirka Pelikán

Jako výrazná osobnost československé, české a evropské politiky byl vnímán víc v západní Evropě než doma. Jen částečně to souvisí s jeho dlouholetým působením v mezinárodních organizacích (předseda Mezinárodního svazu studentstva, poslanec Evropského parlamentu, zvolený v severní Itálii v období 1979–1989). Jeho osobní a politický profil se však zformoval už koncem 30. a počátkem 40. let v Olomouci. Svou úlohu v tom mělo liberální a demokratické rodinné prostředí, otec – přední olomoucký sochař Julius Pelikán, i maminka židovského původu, která zahynula jako oběť rasové perzekuce za nacistické okupace, sestra Anna a zejména starší bratr Vladimír (Kosťa). Otec i bratr byli za okupace vězněni v koncentráku.

Ve 30. letech studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Jeho učitel němčiny prof. Stehlík vzpomínal na Jirku jako na lingvisticky všestranně talentovaného a inteligentního hocha, se živelným zájmem o politické otázky, který působil v antifašistickém duchu na celou třídu. Se spolužáky J. Stárkem a J. Uhmannem zpívali o přestávkách písně Osvobozeného divadla, chodili do „Študáku“, kde i mimo školu pokračovali v antifašistické agitaci. Vedle rodiny a školy působilo na Jirku i společenské a kulturní česko-německo-židovské prostředí tehdejší Olomouce a zejména pak v duchu sociální solidarity, nacionální a náboženské tolerance a antifašismu působící levicové organizace mládeže – Klub mladých, Svaz mladých a UTOK (Unie trampských osad a klubů). Jirkův bratr Vladimír, poté co začal studovat v Brně medicínu, založil v roce 1935 feriální klub olomouckých vysokoškoláků, který ovlivňoval, zvláště o prázdninách, olomoucké středoškoláky v levicovém duchu. Bylo přirozené, že bratři Pelikánovi našli po Mnichovu 1938 místo v NHPM (Národní hnutí pracující mládeže), které bylo pololegální přípravou k antinacistické rezistenci po 15. březnu 1939.

Na počátku okupace musel Kosťa odejít z Brna, kde byl příliš znám jako levicový studentský mluvčí, a začal v Olomouci připravovat ilegální technický aparát KSČ. V něm měla úlohu skupina středoškoláků – J. Pelikán, J. Stárek, J. Uhmann a další, kteří rozšiřovali ilegální letáky a časopis Svobodná Haná, jež tiskl v Žerotíně u Olomouce dělník Solných mlýnů v Holici Julius Kameníček. Studenti tiskoviny přebírali a distribuovali je na „přepážky“ ve městě i na olomouckém venkově. Hlavní spojkou od Kameníčka do Olomouce byl Jan Uhmann, Jirka měl přepážku v rodném domě a spolu s J. Stárkem ještě sepisoval a kolportoval mládežnický časopis Mládí vpřed. Když gestapo počátkem roku 1940 odhalilo celou ilegální síť KSČ na Moravě a jen na Olomoucku zatklo víc než 150 lidí, byli zatčeni i všichni studenti včetně Jirky Pelikána, po několika měsících věznění na „garňáku“ byli však propuštěni s povinností pravidelně se hlásit na gestapu. Jirkovi se podařilo ještě v roce 1941 na Slovanském gymnáziu odmaturovat (oktáva B, prof. Bráblík) a poté, aniž o tom uvědomil blízké, se „potopil“ a pod cizím jménem přežil protektorát na Českomoravské vysočině.

Po osvobození v roce 1945 působil Jiří Pelikán převážně v Praze a později často v zahraničí, ale do Olomouce se rád vracíval. Už v červnu 1945 uveřejnil v místní Stráži lidu závažný článek, varující před antihumánními excesy vůči českým Němcům. Často sem jezdíval i jako předseda MSS a přiváděl zajímavé lidi, vesměs představitele reformních a antistalinistických názorů. V červnu 1968 uveřejnili olomoučtí konzervativci požadavek na jeho odvolání z funkce ředitele Československé televize, což ostře veřejně odmítli jeho přátelé z Palackého univerzity.

Jirkův vynucený odchod do exilu v Itálii v roce 1969 byl provázen perzekucí jeho olomouckých příbuzných, zvláště bratra Kosti a jeho dětí. Husákovu režimu byly krajně nepříjemné už první Jirkovy zahraniční aktivity, když vydal „trezorovou zprávu“ o politických procesech v padesátých. letech a začal v roce 1970 vydávat časopis československé socialistické opozice – Listy. Proto se normalizátoři snažili všemi možnými formami Jiřího Pelikána umlčet. Byl tehdy vyfabrikován i diskreditační materiál o Jirkově údajné spolupráci s gestapem. Je smutné, že tento estébácký falzifikát byl proti Jirkovi znovu využit v devadesátých letech pravicovými novináři, jimž se zřejmě nelíbily Jirkovy sympatie k sociální demokracii. Musel tehdy obhájit svou čest soudní cestou.

Návraty do Olomouce v devadesátých letech byly časté až do doby, než byl postižen zhoubným onemocněním; navštěvoval příbuzné, švagrovou, synovce, neteř. Pokud mu to okolnosti dovolovaly, navštěvoval i akce Slovanského gymnázia. Přátelský a politicko-konzultační ráz měla jeho olomoucká setkání s Pavlem Dostálem, který byl svého času i v redakční radě Pelikánových Listů.

Odborné kontakty v oborech politologie a historie měly převážně korespondenční ráz. Měl velký zájem o vše, co bylo v Olomouci publikováno, zvláště k novodobým dějinám, požádal mne i o odbornou expertizu ke svému zmíněnému sporu a doporučoval v jednom ze svých posledních dopisů zpracování studie o svých Listech (datováno v Římě 25. 2. 1998). To se nakonec podařilo díky záslužné práci Dušana Havlíčka (Listy v exilu, 2008).

V témže dopise se mi zmínil o své chorobě a uvedl: „Ostatně v mém věku jsem již nemohl počítat s dlouhým obdobím, a tak musím myslet na to, jak zbytek času využít co nejúčelněji... připravuji něco jako své memoáry, i když si nejsem jist, zda to bude někoho zajímat, a hlavně zda to zvládnu tak, abych zanechal některé nejzajímavější zkušenosti a myšlenky, rozhodně ne sebechválu nebo sebeobranu, jak to vidím v řadě memoárů svých přátel i jiných.“

Jeho odkaz postupně získává ocenění i u nás. V poslední době vzešla z popudu Miloše Zemana iniciativa, aby po Jirkovi byla pojmenována v rodné Olomouci ulice, což by si nepochybně zasloužil.

Josef Bieberle (1929) je historik, někdejší děkan FF UP Olomouc.

Obsah Listů 4/2011
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.