Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2011 > Číslo 4 > Leszek Engelking: Magický realismus Skupiny 42

Leszek Engelking

Magický realismus Skupiny 42

Jak známo, většina nádherných sbírek světového výtvarného umění, které se dnes vystavují ve velkých a slavných muzeích, je plodem shromažďovatelské vášně sběratelů umění. Výstava Věci umění, věci doby. Skupina 42 ve výstavním sále Masných krámů Západočeské galerie v Plzni (zahájena 8. června, končit má 18. září) dokazuje, že člověk nemusí být mocnářem ani milionářem, aby shromáždil kolekci vyrážející dech a umožňující sestavit výbornou výstavu. Postačí vášeň, vytyčení odpovídajícího tematického záběru kolekce, hluboká znalost zvolené oblasti zájmu a čas na shromažďování sbírky. Lékař z moravských Boskovic Jan Vykoukal se v polovině sedmdesátých let rozhodl sbírat díla tvůrců slavné Skupiny 42, působící v letech 1942–1948. Již tehdy bylo znalcům jasné, že jde o uskupení vynikající, dnes, z větší časové perspektivy a v situaci, které mnohem víc přeje svobodné veřejné rozpravě, vidíme, že Skupina měla klíčový význam pro českou kulturu stejně tak v oblasti umění slova, jako umění vizuálních. Sbírka doktora Vykoukala čítá nyní přes tři sta uměleckých děl, z nichž výstava předvádí 256.

Dnes již nežije ani jeden z členů uskupení, ale boskovický sběratel měl ještě šanci nakupovat díla od některých autorů a od hlavního teoretika Skupiny Jindřicha Chalupeckého (nota bene, ve Vykoukalově sbírce se nacházejí jeho nepublikované texty) a jeho ženy, básnířky Jiřiny Haukové. Jak správně píše autorka katalogu a zároveň kurátorka výstavy Marie Klimešová: „Povaha sbírky je v mnohém unikátní. Kvalita naprosté většiny prací je přesvědčivá a díky prozíravým akvizicím sběratele vytváří strukturovaný celek s překvapivými dominantami, který nemá charakter náhodně shromážděného materiálu.“

Část z děl vystavených v Plzni se už na předcházejících větších i menších výstavách věnovaných Skupině objevovala, některá se však široké veřejnosti představují poprvé, a bývají to věci nepřehlédnutelné hodnoty. Je zde jen něco víc než deset obrazů, ale hodně kreseb a črt, navíc grafiky a fotogramy. To sice by stěží dovolovalo přehodnocovat nebo měnit celkový pohled, ale může doplnit obraz tvorby uskupení a snad trochu jinak rozdělit důrazy.

Výstava je rozdělena na tři části. První, nazvaná Třicáta léta: názorové formování, ukazuje prehistorii Skupiny, díla a umělecké směřování jejích členů před vznikem Skupiny 42 samotné a skupinového programu. Díky zájmu doktora Vykoukala také o ranou etapu tvorby pozdějších členů Skupiny můžeme na výstavě dobře vidět rozdílná východiska jednotlivých umělců, rozličné tvůrčí fascinace a podléhání nestejným vlivům. Druhá část, Válka a Skupina: město – figura, imaginace - znak, pojednává o období, ve kterém se Skupina a její program již zformovaly a ve kterém byla skupinová aktivita nejživější a vzájemné inspirace členů nejsilnější, tedy o letech víceméně od roku 1940, kdy vyšel programový text Chalupeckého Svět, v němž žijeme, do konce druhé světové války. Část třetí, Každý po svém: cesta ke konci, hovoří o letech 1945–1948. Skupina ukončila činnost v únoru nebo v březnu 1948, tedy krátce po komunistickém puči; brzy totiž začalo být jasné, že jakákoliv nezávislá aktivita uměleckých seskupení je v nových podmínkách nemožná, nicméně se však začala de facto rozpadat již v roce 1945. Období desintegrace je ostatně přirozenou etapou dějin vlastně všech uměleckých formací, v jisté chvíli totiž nastává čas opustit společný program a společné vydobývání prostoru ve prospěch individuálního tvůrčího hledačství. Klimešová se zmiňuje o neuskutečněném nápadu Chalupeckého z roku 1947 Skupinu opustit a uzavřít s jejími členy dvoustranné smlouvy.

Práce jsou na výstavě uspořádány chronologicky, což dovoluje sledovat proměny tvorby členů Skupiny v průběhu času. Nechybějí díla žádného z nich (připomeňme, že k ní patřili malíři František Gross, František Hudeček, Jan Kotík, Kamil Lhoták, Bohumír Matal, Jan Smetana a Karel Souček, sochař Ladislav Zívr a fotograf Miroslav Hák). Na výstavě nejsou práce Jiřího Koláře, který je pro Klimešovou „nejvýraznější osobností Skupiny 42“, připomeňme však, že ve Skupině vystupoval pouze jako básník a že výtvarné práce začal tvořit (výjimkou je několik surrealistických koláží z roku 1937) teprve po jejím rozpadu. A přece, na což Klimešová poukazuje, byl Kolář přítomen také ve výtvarné sféře skupinové činnosti, a to tím, že projektoval a vyráběl rámy obrazů, které „udaly směr pro všechna další rámovaní obrazů Skupiny 42“. Badatelka o tom píše velice zajímavě: „Malý formát Hudečkovy Surrealistické kompozice (1938) [Kolář] doplnil masivní plochou mořeného dřeva s dvěma vystupujícími lištami, zvětšující plochu na dvojnásobek. Takto naddimenzovaně koncipovaný rám v jistém smyslu připomene podobu středověkého domácího oltáříku (...). Kolář tak – možná mimoděk – posunul obraz každodenního do polohy zázračného, resp. posvátného. Dimenzi posvátného ostatně vložil jako zásadní hodnotu rovněž do své básnické výpovědi.“ Metafyzický, kosmický rozměr ve střetu s všedností je jak známo přítomen v díle mnoha členů Skupiny 42, výtvarníků stejně jako básníků – dokonalým příkladem jsou slavní Hudečkovi Noční chodci, cyklus, ve kterém se lidské postavy přečasto propojují s vesmírem, aby zároveň zůstávaly svědky drsné skutečnosti, jež je obklopuje; na výstavě se nachází neobyčejně výmluvná suchá jehla Noční chodec (Svědek): postava chodce, prostupující se s městským okolím, jež jí prosvítá, je celá pokryta očima. Právě tento rozměr činí z hesla „mýtu všednosti“ cosi ne zcela paradoxního. „Nové mýty“ tvůrců Skupiny jsou utkány ze všedního dne, v němž ovšem lze zřetelně vycítit transcendentní rozměr.

Katalog Marie Klimešové, vydaný nakladatelstvím Arbor vitae v Řevnicích ve spolupráci se Západočeskou galerií, je dokonalým průvodcem po výstavě, ale je také čímsi víc, má totiž povahu monografie tvorby Skupiny v oblasti výtvarného umění. Autorka zajímavě píše mj. o českých i světových vzorech jednotlivých umělců (některé z nich již byly komentovány v dřívějších publikacích různých badatelů, ale ne všechny) i o jevech, před kterými jejich dílo působí průkopnicky. Analýza tvorby výtvarníků Skupiny je vedena poctivě, a zároveň se zaujetím. Badatelka se dotýká nejdůležitějších bodů skupinové tematiky i poetiky. Neobjevuje nové body, ale to již snad ani nelze. Zato poněkud jinak nasvětluje ty již známé. Hodně se psalo o tom, jak skutečnosti zobrazené v dílech tvůrců Skupiny získávaly rozměr zázračného. Chalupecký, který se jak známo vyslovoval pro realismus, psal o realismu toho, co je neviditelné, o realismu, který neodporuje tomu, co je fantastické a zázračné. Klimešová dosti silně exponuje s tím související, sice známou, ale poměrně zřídka zpracovávanou otázku, totiž otázku esoterických a hermetických zájmů v rámci Skupiny, ke kterým – jak říká – teoretik pobízel. Cituje například Kolářův dopis z roku 1943 o setkání s Františkem Hudečkem u Kamila Lhotáka: „Hrozně jsem se nudil. Debata skončila jako obvykle: fantomy, černá magie, život neviditelných bytostí kolem nás atd.“ Kolář se nám v tomto dopise jeví jako zarputilý racionalista, znechucený zřejmě odedávna opakovanými („jako obvykle“) esoterickými koncepcemi přátel. A přece i v jeho tvorbě, jistěže velmi silně zasazené do všední reality, nezkrášlované, přísné a drsné, je velice silný aspekt zázračnosti, toho, co je nadpřirozené, co racionální poznání překračuje. Esoterika samozřejmě spojuje tvůrce Skupiny se surrealismem, ale také s jinými avantgardními proudy i s obdobím předavantgardním.

V monografii nepadne pojem „magický realismus“. Klimešová používá zato na jednom místě výrazu „magický civilismus“ (ve vztahu k Grossově a Hudečkově tvorbě za války). Zajímavým a snad šířeji dosud neuchopeným problémem zůstává otázka znalosti raných koncepcí magického realismu v prostředí Skupiny 42. Jak známo, samotného termínu použil v roce 1925 německý umělecký kritik Franz Roh v knize Nach-Expressionismus, magischer Realismus. Probleme der neuster europäischer Malerei (Postexpresionismus, magický realismus. Problémy nejnovějšího evropského malířství). Ve vztahu k umění slovesnému byl prvně použit v roce 1926 a 1927 ve čtyřech manifestech otištěných v časopise „900“, a učinil to italský spisovatel a kritik Massimo Bontempelli (zpočátku mluvil o „realismu mystickém“, později „magickém“). Stojí za povšimnutí, že na české půdě se pojem magický realismus objevil ještě před svým užitím v Rohově knize, totiž roku 1917, jenže nikoliv v tisku, ale jen v soukromé korespondenci – v dopisech bratří Čapků básníkovi Stanislavu Kostkovi Neumannovi. Tak označovali svou tehdejší literární tvorbu, díla zahrnutá do Karlovy povídkové sbírky Boží muka a svazku sedmi próz staršího z bratrů Lelio (obojí 1917). Josef na označení své tehdejší spisovatelské metody používal střídavě označení „magický realismus“ a „kubismus“.

Chalupecký bezpochyby znal díla malířů, jejichž tvorbu Franz Roh označoval jménem magického realismu, a snad také samotnou knihu německého kritika. Spíše však neznal vystoupení Massima Bontempelliho, program autora Světa, ve kterém žijeme ovšem vykazuje s Italovými postuláty styčné body. Teoretik Skupiny jak známo mluvil o nutnosti „nového mýtu“ v umění a literatuře, ale onen mýtus by se měl proměnit v každodenní realitu, obklopující současného člověka. Také Bontempelli postuluje „moderní mýtus“ a zároveň říká, že funkci mýtu naplňuje právě všednodenní skutečnost.

Plzeňská výstava Skupiny 42 vybízí také k úvahám tohoto druhu.

Leszek Engelking

Obsah Listů 4/2011
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.