Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2011 > Číslo 4 > Tomáš Tichák: Přidané hodnoty

fejeton

Tomáš Tichák

Přidané hodnoty

Léto skončilo, sotva začalo. Ve středu 22. června odpoledne jsem podupával na žhavé dlažbě Staroměstského náměstí, popíjel vodu z pet láhve a očekával začátek demonstrace. Televizní štáby protahovaly své kabely mezi nohama hrstky čekajících, mladý reportér kterési stanice si dramatickým hlasem přeříkával živý vstup. „Bude to dobrý?“ volal nervózně na kameramana. Slunce pálilo na hlavu a mraky se teprve formovaly za Hradčanami.

Knihkupců, nakladatelů a vydavatelů se nakonec pár set sešlo, přijeli také z Moravy, jak se v Praze říká, snad i ze Slezska nějaký přibyl, a tak se mohli řečníci ujmout řečí. Padaly známé argumenty proč nezvyšovat DPH: o záchraně vzdělanosti, kultivaci jazyka. Největší váhu dramaturgie zjevně přičítala osobám mediálně známým. Některé přednesly své příspěvky a jiné je pro přílišnou zaneprázdněnost zaslaly. Manifestující podpořili kromě nakladatelů, literátů nebo biskupa Malého i ekonom Kohout a všehoznalý Tomio Okamura, ruku v ruce pak před Mistra Jana Husa předstoupili samotní šéfredaktoři Mladé fronty Dnes a Lidových novin. Někteří řečníci, aby dodali své kritice na váze, zdůraznili, že jsou pravicového smýšlení, šéfredaktor Čásenský navíc, že ještě nikdy nevystupoval na náměstí. Na adresu vlády padla zejména výtka, že ministr Kalousek není ekonom, nýbrž pouhý chemik. Shromáždění skončilo výzvou, abychom apelovali na své poslance. A bouřkou.

Vběhl jsem do metra, a v tom se dověděl, že umřel dávný kamarád Miloš Šuraň. Zlořečené mobilní telefony... Miloš býval mým spolupracovníkem ve výpočetním středisku, ač absolvent průmyslovky, zajímaly ho mé literární a jiné vedlejší aktivity. Jednou ho ze dne na den nadchly hry Václava Havla, vydal se tedy z domovských Bělkovic do Prahy k soudu s Ivanem Jirousem, aby před soudní budovou dramatikovi vyslovil pochvalu, ale i pár připomínek, a předal mu slivovici ze své zahrady. On mu věnoval samizdaty a autogram.

Po revoluci prý Miloše kdosi v obci s odkazem na tuto známost navrhl na starostu.

Na Milošově zahradě se pořádaly koncerty, slavily narozeniny, mnohé jsme tam prožili. V revolučních časech Miloš pracoval v mezinárodně proslulé továrně jako metrolog. V pevném očekávání věcí příštích tam vydával podnikový časopis Krach. Když se očekávání naplnilo, postavil se na vlastní nohy. Opravil po léta chátrající dům, podpořil i vydání několika knih. Ovšemže byl předplatitelem Listů. Bohužel ho ničila špatná životospráva. Ale nemohl si pomoci, byl se svým životním stylem bytostně srostlý.

Srpen, počasí je stálé. Psychiatři prý mají plné ruce práce s lidmi, kterým nevyšla dovolená. Vzpomněl jsem si na blížící se jubileum. Bylo mi tehdy jedenáct let, ale myslím, že jsem sdílel pocity většiny dospělých, že totiž šlo o tragický omyl: „Lenine probuď se, Brežněv se zbláznil!“ – „Kontrarevoluciji nět!“ Teprve časem mi začalo docházet, že to my jsme byli na omylu, že kontrarevolucí jsme byli my všichni, kteří jsme chtěli svobodu (tu primitivní buržoazní). A že Brežněv se nezbláznil, nanejvýš udělal politickou chybu, která se za dvacet let vymstila.

A vtom mě napadla divná analogie s letošní pražskou demonstrací. Také většina řečníků na ní mluvila o zdražování knih jako o omylu: přece každý správný konzervativec i liberál ví, že knihy je třeba podporovat, že svobodná společnost musí být vzdělaná atd. I oni ale začas možná zjistí, že destrukce sociálního státu zahrnuje i podporu vzdělání a kultury, protože i to je sociální akt. Dokud to nepochopí, nemá jejich donkichotské úsilí naději.

Jak blízcí lidé postupně opouštějí svět (ještě že na něj jiní blízcí přicházejí), stále víc poznávám, že život každého je námět na román, optimistický a tragický. Ale jak a proč ho psát, když některé postavy dosud žijí a ty nedotčené zas účinkují v románech svých? Jediná naděje je, že přidaná hodnota zůstává v nás. Jednou z ní třeba zas kousek pošleme dál.

Tomáš Tichák

Obsah Listů 4/2011
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.