Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2012 > Číslo 2 > Josef Bieberle: Karel Goliath (1901–1985)

Josef Bieberle

Karel Goliath (1901–1985)

Nástin politického biogramu

V pondělí 26. března 2012 zemřel v Praze ve věku 79 historik, signatář Charty 77 Ján Mlynárik. Právě on uspořádal počátkem osmdesátých let s Karlem Goliathem výběr z jeho Zápisků ze stalinských koncentráků a vyvezl rukopis, který pak vyšel v nakladatelství Index, z Československa. Následující text se pozoruhodné a neprávem opomenuté osobnosti K. Goliatha věnuje podrobněji. -red-

Narodil se v Jičíně v Čechách. Jeho otec měl textilní živnost a byl veřejným činitelem, reprezentantem levicového křídla sociální demokracie – mezi jeho přátele patřili Bohumír Šmeral, Josef Haken a další představitelé sociálně demokratické levice. Rodinné a regionální vlivy podmiňovaly názorovou orientaci mladého studenta, ať při studiích práv v Praze, nebo poté etnografie v Berlíně. Karlovi nejbližší příbuzní byli nacisty popraveni jako protifašističtí bojovníci – otec v Buchenwaldu, bratr František v Dachau. Matka zahynula v Osvětimi.

V letech 1919–21 byl neformálním asistentem B. Šmerala. Jako jeho pozorovatel se zúčastnil počátkem dubna 1921 konference středoevropské sekce Komunistické internacionály v hotelu Weisser Hirsch v Drážďanech. Ultraleví maďarští předáci Béla Kun a Gyula Alpári zde měli přesvědčit zástupce sociálně demokratické levice o nezbytnosti urychleného založení KSČ. Šmeral se takovým jednáním záměrně vyhýbal, neboť nebyl přesvědčen o jejich smysluplnosti. Uvědomoval si totiž zcela odlišný proces formování levice v německé části sociální demokracie na Slovensku a v českých zemích.

Politicky závažný pro Goliathův pozdější vývoj byl pobyt v Ostravě v letech 1925–26, kdy sdílel soukromý byt s komunistickými redaktory Rudolfem Slánským, Václavem Kopeckým a Klementem Gottwaldem, kteří tehdy vydávali ústřední list slovenských komunistů Pravdu chudoby a krajský ostravský komunistický tisk. Goliathova zásadní kniha z let 1927–28 Dnešní stav KSČ – diktatura aparátníků nebo demokracie dělníků? sleduje politickou degradaci strany, způsobenou jejím aparátem, podřizujícím se kdejakému emisarovi Kominterny. Goliath ji poskytl několika desítkám šmeralovců, kteří vše barvitě doplnili svými zkušenostmi, takže brožura šla do tisku, aniž by Goliath viděl poslední verzi.

Karel Goliath jako novopečený doktor práv se stal koncipientem mnoha advokátních kanceláří. Od konce roku 1930 do 14. března 1939 působil jako samostatný advokát v Ostravě. Stal se renomovaným znalcem horního práva a obhájcem havířů a hutníků žádajících finanční náhrady za poddolování své půdy. Na základě úspěšné právnické praxe se stal známou osobností na Ostravsku. Vyjadřoval se k otázkám kultury a veřejného života jakož i k sociálně politickým a historickým souvislostem. V polovině třicátých let vydával pod literárním jménem Gorovský kulturně-politický měsíčník Turbina. Z roku 1935 pocházejí dvě významné studie uveřejněné v Turbině: článek Skutečná pravda o Těšínsku přinesl přesnou analýzu všech velkokapitálových skupin ovládajících revír. V druhé studii Óndra Łysohorsky čili Koždoň na Parnase Goliath podrobuje sžíravé kritice Łysohorského pokusy o vyvolání nového etnika na severovýchodní Moravě, jemuž vymýšlel lašský jazyk. Studie poukazuje na iredentistické a fašistické tendence v Łysohorského konání.

Hned po obsazení Ostravy nacisty 14. března 1939 se Goliath skrýval, aby v červnu 1939 přešel do Polska, kde byl v Krakově přijat do československé zahraniční jednotky. Hned přišel s manifestem požadujícím volbu lidových komisařů a omezení vlivu armádních důstojníků ve vojsku. Československé vojáky překvapila 23. srpna 1939 v táboře v Bronowicích zpráva o sovětsko-německém paktu. Dekret o vytvoření čs. legionu vydal polský prezident Mościcki 3. září 1939. Legion pak ustupoval směrem k polsko-rumunským hranicím s úmyslem přepravit se na Přední východ. Na západní Ukrajině se střetl s Rudou armádou, čs. jednotka byla odzbrojena, vzata do zajetí a dopravena do Kamence Podolského. Brzy k ní byli vysláni sovětští příslušníci NKVD, kteří jednotku prověřovali, aby 3. listopadu bylo 21 čs. legionářů, mezi nimi i Goliath, zatčeno pro protisovětskou činnost. Zde započalo, počínajíc moskevskou Lubjankou, sedmnáctileté Goliathovo putování „souostrovím Gulag“, ukončené až v roce 1955. V Lubjance byl vyslýchán a obviňován, že přišel zabít Stalina, že přišel bojovat proti Němcům, kteří byli tehdy sovětskými „spojenci“. Goliath patrně oprávněně považoval za strůjce svého neštěstí i řadu lidí z československé komunistické emigrace v SSSR. Goliathovu anabázi v Gulagu vylíčil Milan Myška ve studii Vězněm stalinských gulagů (in: Vždy proti totalitě, Olomouc 1997, s. 14–22).

Po propuštění z Gulagu se v listopadu 1955 vrátil do Ostravy bez peněz, bez ošacení, obutí, ale s myšlenkou, že bude v ČSR mluvčím demokratické obrody komunismu, což bylo zcela iluzorní. Goliathův návrat se ukazoval pro tehdejší stranický kurs nežádoucí. Své životní podmínky řešil za pomoci bývalé ženy a syna Vladimíra, který měl jako student medicíny v Olomouci sociální stipendium. Sekretariát ÚV KSČ se zabýval jeho záležitostí 7. 2. 1956 a přijal určitá opatření k jeho finančnímu i zdravotnímu a sociálnímu zabezpečení. Až směšně působila např. argumentace ministra sociálních věcí E. Erbana, že Goliathovi nelze důchod vyměřit, neboť žadatel nebyl v zaměstnaneckém poměru, a neplatil tedy sociální pojištění.

Karel Goliath se proto zaměřil na své historické svědectví o životě v Gulagu a na historicko-memoárové studie k dějinám československého i evropského socialismu. Ale ani v tomto směru nenašel společenskou objednávku, neboť česká veřejnost nebyla ještě na hlubší reflexi českého a sovětského socialismu připravena. První větší studie Stalin – Židé – pogrom byla sice pozitivně vnímána některými historiky, ale nepřijala ji tehdejší stranická historiografie a propaganda. Chruščovova odhalení stalinismu z roku 1956 byla v ČSSR přijímána jen částečně a Goliath se jevil jako pomlouvač socialismu, v lepším případě jako zaslepený psychopat. Ještě v roce 1961 se proto odehrál pokus izolovat jej a paralyzovat několikaměsíčním pobytem v psychiatrické léčebně v Opavě. Po několika měsících byl vyhozen jako zcela psychicky zdráv, ale verdikt o psychopatii nebyl anulován – to ho svým způsobem chránilo před perzekucí, když ve své kritické historiografii pokračoval jako svobodný vědec bez institucionální podpory.

V polovině šedesátých let už kolovalo mezi historiky množství jeho textů (nástin biografií Šmerala, Stalina, studie Lenin v Praze, úvaha Masaryk, či Šmeral a zejména stopadesátistránkový text [!] Stalin – Židé – pogrom, z něhož jsem některé kapitoly na přání Jiřího Pelikána uveřejnil v Listech v roce 1997). Neuznán a stále spíše perzekvován nacházel přesto pochopení u historiků – spolupracovali s ním např. Zdeněk Kárník, Miroslav Klír, královéhradecký historik Šplíchal. Známá byla spolupráce se Zdeňkem Hejzlarem. V pracích o Gulagu vycházel z vlastních zkušeností, měl výbornou paměť a také studoval množství cizojazyčné literatury. Studia o Šmeralovi založil genealogicky a v šedesátých letech také objížděl někdejší šmeralovce. V letech 1968–69 mu otiskla Revue dějin socialismu tři velké studie, zejména biografii o Šmeralovi. V sedmdesátých letech napsal otevřený dopis Alexandru Solženicynovi s kritikou jeho knihy Souostroví Gulag, kterou podrobně studoval už v německém překladu. Fragment textu o poměrech v Gulagu vydal Zdeněk Hejzlar (K. Goliath-Gorovský – Zápisky ze stalinských koncentráků, Kolín nad Rýnem 1986). Hejzlar také poprvé upozornil na fenomén Goliath-

Gorovský v Listech č. 1972/3 (Osud jednoho českého komunisty).

Josef Bieberle (1929) je historik, někdejší děkan FF UP Olomouc.

Obsah Listů 2/2012
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

„Bojím se jít domů, že uvidím kožené kabáty na schodech“
Zápisky Vítězslava Nezvala a jiné dokumenty k smrti Konstantina Biebla.

David G. Hochman
Omluva Julii

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Jan Balabán

Petr Borkovec

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Roman Ludva

Jan Novotný

Jiří Olič

Ladislav Šenkyřík

Pavel Švanda

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Viktor Tichák.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.