Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2012 > Číslo 2 > Antonín Rašek: České vojsko a svět

Antonín Rašek

České vojsko a svět

Z Iráku Američané odešli a den jejich odchodu se tu nevděčně stal státním svátkem. Z Afghánistánu odejdou spojenci v roce 2014. Barack Obama, obhájí-li druhý mandát, slib splní. A stane-li se prezidentem Mitt Romney, nezbude mu nic jiného. Nová americká obranná strategie podstatně mění Národní bezpečnostní strategii USA ze září 2002. Ta měla jako reakce na 11. září 2001 preventivní charakter tzv. preemptivního typu. Umožňovala preventivně vyvolat vojenský konflikt v Afghánistánu a v Iráku; prvý se souhlasem OSN, druhý bez něho. Podle Obamova zadání má nová strategie snížit finanční náročnost vojenského rozpočtu, ale zároveň zajistit převahu. Z Evropy má odejít americká brigáda; zůstaly by tu jen dvě. Američané chtějí posílit vojenský vliv v Pacifiku. Myslí-li to vážně, bude to možná další americký strategický omyl. Expanze Číny není zatím vojenská, ale ekonomická a demografická. Čínští představitelé dávají najevo, že se poučili z mylné sovětské strategie vojenské soutěže se Spojenými státy, což přispělo k rozpadu SSSR. Kdyby Číňané chtěli s Američany udržovat jen přibližnou vojenskou rovnováhu, vedlo by to k nové bipolaritě.

Také EU čekají změny. Nejspíš se vzdá myšlenky tvořit si vlastní armádu, spolehne se na NATO. Ale určitě posílí potenciál proti nežádoucí migraci z východu a v souvislosti s arabskou krizí zvláště z jihu. Fakticky to bude znamenat posílení pohraniční policie, nebo i vytvoření pohraničního vojska. A jak jsme na tom s bezpečností my a jak na situaci reagujeme, alespoň podle bezpečnostních a vojenských strategických dokumentů? Pokusme se odpovědět třeba jen na zlomek otázek, které se nabízejí a kterým se dokumenty věnují.

Trochu pokradmu

Při vstupu do Severoatlantické aliance v roce 1999 přijala vláda také novou Bezpečnostní strategii ČR (BS ČR) s tím, že ji každé dva roky bude novelizovat a každoročně přijme zprávy o zajištění bezpečnosti a obrany. Stalo se jen v letech 2001 a 2003, na další novelizaci jsme čekali osm let. Ještě předtím byl přijat se slušnou odezvou dokument nižšího stupně – Bílá kniha o obraně ČR (BKO) a také nová Koncepce zahraniční politiky ČR. O ní se veřejnost dozvěděla hlavně kvůli nespokojenosti ministra obrany Alexandra Vondry s tím, že zdůrazňuje více EU než NATO. K němu se s ještě větší razancí přidal prezident a vrchní velitel ozbrojených sil Václav Klaus. Aniž se návrh podstatněji změnil, koncepce byla přijata. A od té doby ticho. Překvapivě – také proto, že na těchto dokumentech, včetně nové strategické koncepce NATO, participovala u nás dosud nejrozsáhleji odborná bezpečnostní komunita.

V ní dosud převládá mínění, jak řekl jeden expert, že přes zvýšený zájem o vnitřní bezpečnostní problematiku identifikace se závazky vyplývajícími z našeho členství v NATO a EU s léty spíše klesá, než roste. Vědomí, že jsme obklopeni bezpečnostním valem spojenců, a fakt, že ČR byla zatím ušetřena významnějších projevů terorismu, extrémismu, kybernetických útoků, energetických omezení nebo problémů s imigrací, uchlácholily naši ostražitost vůči hrozbám. Ty jsou většinou považovány za něco abstraktního, vzdáleného, a tedy méně naléhavého. Jsme tak denně svědky dichotomie v přístupu k bezpečnostním otázkám, jež se projevuje v protichůdných snahách a tendencích. Něco podobného, co se stalo na severu Čech, potom většinu – včetně politiků – zaskočí.

Řeč dokumentu

Při práci na bezpečnostní politice ČR byly zjišťovány tyto problémy: její marginální postavení v celé veřejné politice; jistá netransparentnost rozhodovacích procesů a nižší míra profesionality aktérů; zjevně nedostatečná úroveň a obsah civilního řízení a demokratické kontroly bezpečnostního systému jako celku i jednotlivých součástí; stále chybí kvalifikovaná veřejná i odborná diskuse, místo toho na ministerstvech, v NBÚ a zpravodajských službách propukají skandály; účast občanské veřejnosti na tvorbě a realizaci bezpečnostní politiky je nízká a malé je respektování dokumentů strategického řízení ve výstavbě bezpečnostního systému.

V této souvislosti by stála za úvahu určitá institucionalizace komunity bezpečnostních odborníků u nás. Jedním z prvních pokusů by mohla být společná iniciativa několika existujících think-tanků, spolupracujících na novém strategickém konceptu NATO, a zapojení dalších. Toto uskupení by mohlo být i neformálním poradním orgánem vlády a Bezpečnostní rady státu. S využitím médií by se pak bezpečnostní otázky měly dostávat do povědomí veřejnosti, jako je to v případě otázek ekonomických a sociálních. Zatím se podobné pokusy odehrávaly jen ad hoc.

BS ČR identifikuje jako bezpečnostní hrozby terorismus, šíření zbraní hromadného ničení a jejich nosičů, kybernetické útoky, nestabilitu a regionální konflikty v euroatlantickém prostoru a okolí, negativní aspekty mezinárodní migrace, organizovaný zločin a korupci, ohrožení funkčnosti kritické infrastruktury, přerušení dodávek strategických surovin nebo energie, pohromy přírodního a antropogenního původu a jiné mimořádné události.

Některé hrozby – jako terorismus – jsou uváděny ze solidarity s těmi, které ohrožují především. Výchozím principem dokumentu je totiž kolektivní rozměr zajištění obrany a bezpečnosti, opírající se o transatlantickou vazbu, zapojení do systému kolektivní obrany NATO, do aliančního integrovaného systému protivzdušné obrany (NATINADS), aktivní účast v misích NATO, EU a OSN, podpora partnerství s relevantními zeměmi a dalšími mezinárodními organizacemi i politika otevřených dveří pro členství všech evropských demokratických zemí splňujících standardy Aliance.

Ve strategii prevence a potlačování bezpečnostních hrozeb se ČR aktivně zasazuje o potírání všech forem terorismu jak na národní úrovni, tak v mezinárodních organizacích. Mezi priority patří opatření proti financování terorismu, ochrana obyvatelstva, kritické infrastruktury a jiných cílů zranitelných útokem. V souladu s Protiteroristickou strategií EU přijímá ČR systémová preventivní opatření, zasazuje se o zefektivňování procesů odzbrojení, kontroly zbrojení a nešíření zbraní hromadného ničení a jejich nosičů.

V souvislosti s hrozbou kybernetických útoků patří k prioritám vlády bezpečnost a ochrana informačních a komunikačních systémů zapojených do kritické infrastruktury ČR pomocí vládního koordinačního místa (Computer Security Incident Response Team – CSIRT). Toto pracoviště je součástí národního a mezinárodního systému včasného varování. ČR podporuje budování systémů, které umožňují širokou spolupráci všech aktérů. Vláda prosazuje legislativní i nelegislativní opatření tak, aby byla v souladu s principy vývoje informační společnosti a se strategií kybernetické a informační bezpečnosti. ČR upřednostňuje budování systémů pružné odolnosti, schopných nejen minimalizovat dopady kybernetického útoku, ale i uvést systém rychle zpět do funkčního stavu. Definuje způsoby ochrany citlivých informací, s nimiž je nakládáno v informačních systémech orgánů veřejné správy, především těch, které jsou nezbytné k chodu kritické infrastruktury státu. ČR se aktivně podílí na rozvoji opatření proti kybernetickým hrozbám v rámci mezinárodních organizací, zejména EU a NATO. Podporuje posílení mezinárodní soudní a policejní spolupráce proti pachatelům kybernetických útoků.

Nestabilita a regionální konflikty v euroatlantickém prostoru a okolí mají negativní dopad na bezpečnost ČR. Vláda se v souladu se svými zahraničněpolitickými prioritami zaměřuje zejména na země východní Evropy a západního Balkánu; využívá jak bilaterálních vztahů, tak alianční a unijní nástroje a OBSE. Podporuje rozšíření NATO a EU o další země, podpora je však podmíněna splněním všech kritérií členství. Kromě účasti v misích Společné bezpečnostní a obranné politiky EU se ČR zapojuje i do projektů Politiky sousedství EU.

Pokud jde o mezinárodní migraci, určující je účast ČR v EU a schengenském prostoru. Zrušení kontrol na vnitřních hranicích významně ovlivňuje způsob ochrany území ČR i v potírání nelegální migrace a klade zvýšené nároky na spolupráci členských států EU při ochraně vnějších hranic. V oblasti ochrany vnějších hranic EU proto ČR prosazuje dokončení a využívání moderních velkokapacitních informačních systémů a zavedení systémů registrace vstupu a výstupu, které ve svých důsledcích přispějí k zajišťování bezpečnosti společného prostoru. Důležitým úkolem je boj proti organizovanému zločinu a korupci, zvláštní význam připadá ochraně kritické infrastruktury. ČR sleduje zahraniční investice do odvětví kritické infrastruktury a do strategických podniků, aby nepředstavovaly hrozbu zneužití při prosazování hospodářských a politických zájmů cizí moci. Ochrana kritické infrastruktury a strategických podniků se soustřeďuje zejména na energetiku a informační a komunikační technologie.

Je pozoruhodné, že část BS ČR nazvaná Strategie prosazování bezpečnostních zájmů ČR tvoří více než dvě třetiny dokumentu. Autoři jí tedy věnovali mimořádnou pozornost, přičemž akceptovali širší přístup kombinující nevojenské a vojenské nástroje. Autoři BS ČR 2011 přitom nezůstali u konstatujících soudů, ale odhodlali se i k soudům hodnotícím, když se zabývají dopady demografických změn, dostupnosti přírodních zdrojů, stavu kritické infrastruktury a klimatických změn, pohrom přírodního, antropogenního původu aj.

O Bílé knize

Překlenout ne vždy domyšlené úspory, zajistit obranyschopnost při splnění mezinárodních závazků a v pudu sebezáchovy zachránit podstatné s možností budoucího rozvoje znamená něco obětovat. Neméně vážný problém je získat pro tento projekt představitele koalice, ale i občanskou veřejnost a opozici, v nichž převládá nedůvěra. Analýza zjistila malou konkurenceschopnost armády při náboru profesionálních vojáků na trhu práce. Nezavinil to, podobně jako identifikovaný a vyčíslený devadesátimiliardový deficit a omezené možnosti rozvoje, resort nekompetentním řízením a korupcí především sám? Autoři to zčásti přiznávají. Navzdory přiznané absenci účinných nástrojů řízení a kontroly odmítají však snášet do budoucna špatné hospodaření, pokračující plošné zmenšování ozbrojených sil, duplicity i triplicity v organizační struktuře, nadměrnou administrativu včetně systému velení a řízení na úkor výkonných částí. Jenže kolikrát jsme již kritiku i sliby nápravy od ministrů slyšeli, a početní stavy ministerstva se vážněji nesnižovaly?

Co obětovat

Lze ocenit, že BKO předpokládá pro ochranu vzdušného prostoru zachování taktického nadzvukového letectva (gripeny). Obnovovat letectvo, získat kvalifikované kádry by po jeho zrušení bylo velmi těžké a určitě nákladné, snad i vyloučené. Problémem je zachování letectva podzvukového. Bezpečnostně citlivé je rozhodnutí dále nerozvíjet schopnost vlastní protiletadlové raketové obrany založené na kompletu 2K12 KUB, jehož životnost brzy skončí. Toto řešení však podle autorů koresponduje s doporučením NATO, které v současnosti vytváří teritoriální protiraketovou obranu. Schopnost protiletadlové obrany krátkého dosahu (Short Range Air Defense, SHORAD) určené k ochraně nasazených jednotek bude zachována a rozvíjena. Novější vrtulníky Mi-35 se mají co nejdříve odprodat a doporučuje se soustředit se na schopnosti dopravního vrtulníkového letectva, využitelného nejenom v rámci kolektivní obrany NATO, ale i pro potřeby integrovaného záchranného systému; to bude sice veřejností přijato vlídně, ale je otázka, jak je to funkční vojensky.

Spoléhání na Alianci svědčí o potřebném prohlubování komplexnosti obrany severoatlantického prostoru, ale zatím není spojeno s aktivnějším přesvědčováním veřejnosti. Fakt, že jde o kvalitativně jiné společenství než někdejší vynucené spojenectví, je sice pravdivý, ale občany zatím ne zcela doceněný, jak ukazují výzkumy.

Achillova pata peněz

Redukce chápou autoři trochu ironicky „jako příspěvek Ministerstva obrany ke stabilizaci veřejných rozpočtů“. Jakékoli další snižování obranného rozpočtu však podle nich už není udržitelné a bez rozpočtové stability nelze racionálně plánovat. Škrty přinášejí okamžité úspory pro státní rozpočet, ale zvyšují vnitřní dluh resortu. Autoři proto vyzývají politické elity, aby se zavázaly udržet dlouhodobou stabilitu výdajů na obranu. Za deset uplynulých let se totiž vojenský rozpočet nevyvíjel zrovna nešťastněji: roku 2001 54 miliard Kč, v roce 2011 klesl na 44 miliard, ovšem při inflaci, která za tu dobu činila 69 %. Počet osob v resortu se za tutéž dobu snížil ze 46 tisíc na 32 tisíc; ubylo zvláště občanských zaměstnanců, ale zčásti i vojáků. Zároveň stoupají náklady na mandatorní výdaje spojené s výsluhami.

Na základě ekonomické analýzy formuluje BKO do r. 2020 tři scénáře: rozvojový (rozpočet pro toto období asi 63 miliard Kč), stabilizační (asi 56 mld.) a úpadkový (kolem 48 mld.). Vláda sice podle médií BKO schválila, pro jakou variantu se však rozhodla? A je schopna o tak závažném tématu rozhodnout?

Kompetentní a motivovaní lidé

Tak se jmenuje část BKO, která je v textu rozhodující nejen pro zajištění obrany země, modernizaci ozbrojených sil a zavedení programového řízení, nejen vzhledem k obecné priorizaci lidského činitele nebo lidských zdrojů, ale i z hlediska válečných zkušeností, poválečného rozvoje i rozvoje obecně. Němci za druhé světové války způsobili Rudé armádě zvláště zpočátku až patnáctinásobně vyšší ztráty vojáků proto, že si nedecimovali velitelský sbor a měli ve funkcích velitelů družstev, čet a rot vojáky se zkušenostmi z první světové války, kdežto sovětská armáda devatenáctileté absolventy vojenských učilišť. Po druhé světové válce Němci dosáhli hospodářského zázraku s přispěním Marshallova plánu, demilitarizace, později i pomocí zahraničních dělníků, ale také díky tomu, že ministr válečného hospodářství Albert Speer přesvědčil Adolfa Hitlera, aby nepovolával do armády kvalifikované dělníky; to podstatně přispělo k poválečnému dynamickému rozvoji. Konečně Ameriku udělali Amerikou kalvinisté, kteří byli mezi evropskými emigranty známí svou pracovní výkonností.

Má-li tedy dostat něco prioritu, je to optimální struktura kvalifikovaných příslušníků armády a řízený personální proces, což je nejvážnější handicap polistopadové transformace. Tehdy se zpočátku sice podařilo zabránit prověrkám velitelského sboru, jak je navrhovalo samo tehdejší vedení ministerstva obrany, a nahradit je odbornými atestacemi, ale po rozpadu Československa a zrodu Armády České republiky za ministra obrany Antonína Baudyše byly prověrky znovu provedeny, a přestože bylo prověřeno přes 97 % prověřovaných, tisíce vojáků z povolání odešly raději dobrovolně; měli podobných praktik dost. Přitom odcházeli zejména ti, kdo si věřili, že se v civilu uplatní.

Postavení na pracovním trhu je dnes snad ještě důležitější, ale vláda postupuje jinak. Těžko udržet nejzkušenější vojáky, když se jim jako státním zaměstnancům snižují platy, mají být zdaněny příplatky na ubytování i výsluhy. A to v situaci, kdy třetině končí v příštích dvou letech služební závazky a zároveň mají nárok na výsluhu let. Hovoří se o tom, že o odchodu uvažují čtyři tisíce vojáků. Armáda proto na trhu práce obstojí jen těžko. Zvláště bude-li ne vlastní vinou porušovat sliby a závazky, kterými nové zájemce o profesionální službu lákala. Vláda s programem rozpočtové odpovědnosti není jistě v lehké situaci, na možný odchod nejzkušenějších vojáků však společnost doplatí, obnova kvalifikační úrovně bude dražší, než kolik teď ušetříme.

Podle dokumentu Transformace resortu Ministerstva obrany České republiky z roku 2007 mělo být na konci roku 2010 dosaženo počtu 36 800 osob (26 200 vojáků, 8800 občanských zaměstnanců a 1800 čekatelů). Ve skutečnosti bylo k 1. lednu 2011 v působnosti Ministerstva obrany ČR 21 309 vojáků, 8011 občanských zaměstnanců a 937 čekatelů. Jedním z důvodů, proč není možné cílových stavů dosáhnout, je nedostatečný rozpočet. K tomu se budou v příštích letech přidávat i další faktory, například demografický.

Nejslabší článek: civilní kontrola

Autoři BKO se ovšem nemohli zabývat výraznými politickými, zvláště personálními souvislostmi. Resort obrany by jistě nebyl v takové situaci, jak ji s vysokou mírou objektivnosti popisuje BKO, kdyby se v jeho vedení politici nejen nestřídali tak často, ale především kdyby byli kompetentní. To se o většině ze šestnácti ministrů říci nedá.

Po odchodu Milana Václavíka se bezprostředně po listopadových událostech tři ministři své role zhostili dobře, zajistili loajalizaci armády (Miroslav Vacek), transformaci (Luboš Dobrovský) a bezproblémové rozdělení (Imrich Andrejčák), poté se většina řídila tím, že „taková nabídka se neodmítá“, aniž by někteří tušili, co funkce vyžaduje, jak je řídicí strukturu ministerstva a generálního štábu komplikovaná, a to zvláště při přechodu do podmínek tržní ekonomiky a později členství v Severoatlantické alianci a v Evropské unii.

Jen tak se mohlo stát, že se v čele ministerstva a na dalších významných místech octili lidé s dobrodružnými sklony i neschopní cokoli strategického rozhodnout, naivní entuziasté či osobnosti, o kterých po dobu výkonu funkce nikdo pomalu neslyšel; působili tu i lidé, se kterými byly spojeny korupční kauzy. Pokud se stal ministrem obrany někdo s perspektivou úspěšného výkonu, brzy odcházel, třeba pro nedostatečné stranické zázemí. Samostatnou problematikou je civilní řízení a kontrola obrany zákonodárnými sbory. Je nesporné, že kompetentnost členů výborů pro obranu, bezpečnost a zahraničí se výrazně zvýšila, ale stále ne vždy odpovídá dynamicky se vyvíjející situaci ve světě, dnes, po odeznění problémů v Evropě a Latinské Americe, zvláště v arabském světě, Africe a v Asii.

BKO je nutné brát vážně. Zpracovala ji skupina expertů, jejíž složení těžko mohlo být lepší. Bohužel však bývá zvykem, že i na dobrou strategii se raději brzy zapomene. Ale výraznému poklesu bojeschopnosti armády bychom měli zabránit, můžeme ji potřebovat nejen pro zahraniční mise. A každý ozbrojený sbor se může dostat na hranici, kdy již přestává mít smysl a ztrácí schopnost dělat to, pro co byl zřízen.

Antonín Rašek (1935) je sociolog.

Obsah Listů 2/2012
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.