Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2012 > Číslo 2 > Tomáš Tichák: Zelená, rudá, Duha

fejeton

Tomáš Tichák

Zelená, rudá, Duha

Každé ráno, když teď scházím po schodech, potěší mne rašící pupeny šeříku za oknem. A pak že nejsou důvody k optimismu! O tom jsem chtěl psát, ale zas mi to nedá, vzpomněl jsem si na buldozery, které nedaleko u Mlýnského potoka, ramene Moravy, planýrují tovární areál, aby zde mohla vyrůst takzvaná nákupní galerie s divným názvem Šantovka. (Podle Lexikonu olomouckých ulic Josef Šanta, sociálnědemokratický odbojář, zemřel za války v Terezíně. Je to podobné, jako kdyby se třeba pražské výstaviště oficiálně jmenovalo Juldafulda.) A ty buldozery ryjí také divoké houští kolem řeky, kácejí se stromy, aby tudy mohla za půl druhého roku jezdit tramvaj. Olomoučané o trati směřující na největší sídliště léta snili. Nyní by sem mohly koleje konečně vést, jenže nikoli obydlenou čtvrtí, nýbrž právě skrze obří nákupní centrum na nábřeží, zaplatí to totiž developerská společnost.

Postavilo se proti tomu pouze Hnutí Duha, které často plní roli politické opozice. Ta skutečná na radnici se tak totiž prakticky neprojevuje. Původně plánovaná trať by podle přesvědčení ekologických aktivistů nenarušila biokoridor kolem potoka, byla by navíc kratší, levnější a v neposlední řadě by to měli lidé blíž na tramvaj. Když neuspěla na městské úrovni, podala Duha stížnost na inspekci životního prostředí, a co je nejhorší, stěžovala si také u švýcarské vlády, která slíbila na projekt přispět. To pochopitelně rozlítilo olomouckou veřejnost, alespoň podle místních novin, které o tom tak referují. Některé nazvaly stěžovatele ekoteroristy. I krotká mutace MF Dnes se táže zástupce Duhy: „Přemýšlel jste, co by se dělo, kdyby po připomínkách poslaných do Švýcarska město přišlo o klíčovou dotaci na stavbu tramvajové trati? Jak by se to projevilo na pověsti Duhy, kdyby takto připravila město o dvě stě dvacet pět milionů korun?“

Já ovšemže chci taky jezdit na Nové Sady tramvají a vlastně si ani nejsem jist, do jaké míry je tento boj správný, jistý si však jsem, že opozice, politická, ekologická či jiná, je užitečná, ba pro demokracii nutná.

U Mlýnského potoka už ale v žádném případě pupeny neraší, a tak mne zas veškerý optimismus opouští a má úvaha směřuje k obecnější otázce, zda je pro dnes vládnoucího ducha doby horší být levičákem, nebo zastáncem ekologie. Podle českého prezidenta jak známo to druhé: „Největší nebezpečí pro svobodu, demokracii, tržní hospodářství a prosperitu nepředstavuje komunismus...,“ vystřídalo jej „nebezpečí ambiciózního environmentalismu“. Jedna z jeho obdivovatelek, šéfredaktorka revue Fragmenty.cz Ivana Haslingerová Klausovu ideu rozvíjí: „Nacismus zničil 25 milionů lidí, komunismus 75 a zatím nevíme, kolik milionů zničí ekologismus jako pokračování těchto dvou ideologií.“ Ekologickou genocidu prý způsobí pěstování ekologických plodin – „urychlují klimatickou změnu, před kterou nás podle Bursíka a podobných ekoteroristů mají zachránit“. To mě obzvlášť zaujalo, plyne z toho totiž, že ani kdyby bývalý předseda Strany zelených od levičáka kůrku nevzal, nepřestal by ohrožovat lidstvo.

Existuje ale i odlišný dnes rozšířený pohled, ten reprezentuje druhý nejbohatší Čech Zdeněk Bakala. V rozhovoru pro MF Dnes vysvětlil, proč kdysi Bursíkovy zelené podporoval: „byli nadějí, že zelená politika nemusí být levicová“. To se ale prý bohužel nezdařilo. Mimochodem o Nečasově vládě miliardář říká, že podléhá korupci, toho, že jejím koaličním stranám věnoval 28,5 milionu korun na volební kampaň ale nelituje, protože kdyby vládl Jiří Paroubek, „byl by to propad na úplné dno“.

Za studené války se na Západě zrodilo heslo „raději rudý než mrtvý“, u nás by se teď hodilo zaměnit je třeba za „raději jakýkoli než i třeba jen lehce naoranžovělý“. Anebo nazelenalý?

Pohlédnu z okna, šeřík pohltila tma, rádio ale hlásí, že Věci veřejné opouštějí – možná – vládu. A pak že není důvod k optimismu!

Tomáš Tichák

Obsah Listů 2/2012
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.