Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2012 > Číslo 2 > Jiří Holý: Filmový dokument z varšavského ghetta

Jiří Holý

Filmový dokument z varšavského ghetta

Na jaře 2012 uvedly festival Jeden svět a Česká televize dokument s názvem Nedokončený film. Originální název v ivrit zní Stikat Haarchiyon. Od roku 2010, kdy byl poprvé uveden, získal film několik mezinárodních ocenění. Jeho režisérka Yael Hersonski k němu použila připravovaného nacistického filmu, který se v květnu 1942, tedy ještě před začátkem masových deportací do likvidačních táborů, natáčel přímo ve varšavském ghettu. Na rozdíl od proslulého snímku Kurta Gerrona Theresienstadt (známějšího pod názvem Vůdce daroval Židům město) varšavský film nebyl nikdy dokončen ani uveden. Natočený filmový materiál se našel až čtyřicet let po válce v trezoru v německých horách. Autorem tohoto připravovaného filmu s pracovním názvem Ghetto byl německý kameraman Willy Wist.

Režisérka Yael Hersonski se svým štábem využila dokumentárních záběrů a konfrontovala je s jinými dobovými dokumenty, deníkem předsedy židovské samosprávy ghetta Adama Czerniakówa, zápisky z tzv. Ringelblumova archivu a hlášením místního velitele SS. Czerniaków (několik týdnů po natáčení spáchal sebevraždu, když se dověděl o připravovaných deportacích, jimž nemohl zabránit) se zmiňuje například o tom, jak byl jeho byt kvůli filmu vybaven nábytkem, květinami, jídlem a pitím. Tyto záběry, stejně jako scény z divadla, z bohatě zásobeného trhu s masem a husami, z kavárny a restaurace s šampaňským, zpěvačkou a tancem, měly působit jako obrazy ze života bohatých Židů, kteří i v ghettu žili údajně pohodlně a bezstarostně. Zpráva velitele SS naproti tomu líčí mimo jiné problémy s natáčením ve věznici. Vězni, kteří byli vyvedeni z cel, byli přesvědčeni, že jdou na popravu, a až po nějaké době se uklidnili a mohli být použiti pro natáčení.

Aktuální časovou rovinu tvoří rozhovory s několika pamětníky, kteří přežili varšavské ghetto, a také s tvůrcem filmu Willym Wistem. Pamětníci uvádějí na pravou míru některé scény filmu. Například záběry, v nichž židovská policie rozhání obyvatele ghetta, musely být několikrát přetáčeny, dokud nevypadaly podle představ nacistů. Willy Wist tvrdí, že netušil, co ho při natáčení čeká, a potom už neměl šanci cokoli měnit na připraveném scénáři. Příslušníci SA mu nařizovali, co má točit, přiváděli mu „herce“ a připravovali aranžmá. Do jaké míry jsou jeho slova pravdivá, je těžko posoudit.

Bizarní nacistická záliba v prezentaci židovských rituálů se promítla do několika viditelně zmanipulovaných scén: schůzka rabínů u Czerniakówa, vznešený pohřeb s rakví vezené na autě (auto muselo být přivezeno, v ghettu žádné nebylo, navíc tvůrci filmu netušili, že Židé nepohřbívají mrtvé v rakvích), rituální lázeň (k nahým ženám byli násilím nahnáni muži, což je také v rozporu s rituálními předpisy, ale patrně to mělo doložit židovskou chlípnost). Ve srovnání se zmíněným Gerronovým „dokumentem“ z Terezína, který působí jako poklidná idyla, je Wistův film mnohem kontrastnější. Vedle stylizovaných záběrů blahobytu jsou tu překvapivě drsné sekvence: lidé zapřažení do vozíků, vyhladovělí žebráci, vysílené postavy lidí na pokraji smrti nebo už mrtvých ležící na chodníku, byty chudých, hromady odpadků a fekálií před domem. Šokující jsou záběry na odvážení mrtvol, na kost vyhublých, na jejich hromady v jakési kůlně, na masový hrob s mnoha vrstvami těl, zasypávaných hlínou a vápnem.

Proč byly natočeny tyto záběry, které ukazují reálnou ošklivou tvář ghetta, není úplně jasné. Patrně měly působit jako kontrast ke scénám hodování a přepychu a ukázat cyničnost bohatých Židů. V jedné scéně se žebráci objevují přímo před restaurací. Musíme také vzít v potaz, že film Ghetto nebyl dokončen. V každém případě je to jedinečný snímek, který dnes vnímáme – podobně jako třeba dokumentární záběry z politických poúnorových procesů – zcela jinak, než jak byly původně zamýšleny.

Jiří Holý (1953) je literární vědec, profesor UK.

Obsah Listů 3/2012
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.