Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2012 > Číslo 2 > Pavel Mertlík: Za Jiřím Havlem

Pavel Mertlík

Za Jiřím Havlem

V neděli 8. července zemřel ve věku nedožitých 55 let doc. ing. Jiří Havel, CSc., poslanec Evropského parlamentu za ČSSD a člen jeho rozpočtového výboru a docent ekonomie na Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd UK, v minulosti mj. místopředseda vlády a předseda Výkonného výboru Fondu národního majetku.

Jiřího smrt nebyla bleskem z čistého nebe. Měl vážné zdravotní problémy, v dubnu se podrobil transplantaci plic, která sice dopadla dobře, ale pooperační vývoj byl komplikovaný a jeho zdravotní stav se postupem času začal zhoršovat. Přesto zpráva o jeho úmrtí mne (a jistě i mnoho dalších přátel a známých) zaskočila. Že to může skončit takto, jsem si odmítal připouštět.

S Jiřím Havlem jsme byli přátelé takříkajíc celoživotní. Potkali jsme se jako studenti Vysoké školy ekonomické v Praze – já jsem tam nastoupil do prvního ročníku na podzim 1979, Jirka byl o ročník výš. Po absolutoriu VŠE jsme oba zůstali na škole jako asistenti; v roce 1991 jsme se opět pracovně sešli v Institutu ekonomických studií FSV UK. Měli jsme na ekonomii a ekonomické otázky i na řadu dalších věcí velmi blízké názory a „sedli“ jsme si i lidsky, takže není divu, že jsme začali spolupracovat, a ta spolupráce trvala s různou intenzitou celých těch více než třicet let. Od našeho společného článku (a mého prvního odborného článku vůbec) ve Financích a úvěru z roku 1989 přes Nezávislou levici z let 1989–1991, přes spolupráci v odborných komisích ČSSD od roku 1993 a posléze ve vládě až po loňské a letošní diskuse o ekonomické části programu ČSSD.

Jiří Havel byl profesně úspěšný muž, který ve svém oboru dosáhl vysoko. Základem jeho prakticko-politických úspěchů ovšem byla jeho akademická kvalita. Jiří byl především vynikající ekonom, znalec světového a českého ekonomického myšlení – patřil k okruhu blízkých spolupracovníků rovněž předčasně zesnulého profesora Milana Sojky – a také vynikající pedagog. Jeho hluboká národohospodářská teoretická fundace mu byla vždy vodítkem v praktické hospodářskopolitické činnosti. Ke škodě české ekonomické vědy, avšak ku prospěchu české ekonomiky a společnosti mu „pouhé“ teoretické ekonomické bádání nikdy nestačilo, vždy jej lákala praktická aplikace teoretických ekonomických poznatků, a tedy hospodářská politika. Chybět bude oběma světům – studentům a kolegům z IES i české sociální demokracii a národohospodářské praxi.

Období vlády Miloše Zemana, tj. roky 1998–2001, kdy Jirka působil nejdříve jako můj poradce na Úřadu vlády a posléze na Fondu národního majetku, nebylo žádnou procházkou růžovým sadem. Česká národní banka v oficiálních dokumentech o oné době opatrně hovoří jako o době, kdy byl český bankovní sektor na pokraji systémové krize. Té zabránila rehabilitace tří ze čtyř největších bank v zemi, privatizace státních podílů v třech největších bankách pak byla jedním z klíčů k následnému úspěšnému rozvoji české ekonomiky, včetně setrvale rychlého růstu, ukončenému až světovou finanční krizi z let 2007–2009 a následnou recesí. K záchraně bankovního sektoru a ekonomiky bylo tehdy před více než deseti lety třeba přijmout celou řadu závažných rozhodnutí, jež si vyžadovala mj. značnou osobní statečnost. Podobně tomu bylo s velkými krachujícími podniky, jako byly třeba Vítkovice. V těchto zkouškách Jiří Havel obstál se ctí. Nejen to: vždy, i v těch nejkomplikovanějších situacích, dokázal přicházet s životaschopnými návrhy řešení, a zpravidla je taky dokázal prosadit. Kdyby žil v Spojeném království, zdobil by jeho jméno dávno šlechtický titul. My zde v české kotlině si ovšem na úctu a ocenění zásluh, natož vděk, jak známo, příliš nepotrpíme.

Po odchodu z Fondu národního majetku v roce 2001 – Jiří rezignoval na funkci předsedy výkonného výboru FNM den poté, co jsem já podal demisi na funkce místopředsedy vlády a ministra financí – se vrátil na plný úvazek na Institut ekonomických studií fakulty sociálních věd UK. Vedle vědecké a pedagogické práce se ale začal opět podobně jako v 90. létech intenzivně věnovat odborné a programotvorné činnosti v ČSSD. Toto angažmá jej posléze zavedlo znovu do vrcholové politiky: roku 2006 sloužil jako místopředseda vlády v kabinetu Jiřího Paroubka, v roce 2009 byl zvolen za ČSSD do Evropského parlamentu. ČSSD také od roku 2007 reprezentoval ve vedení Strany evropských socialistů. Nikdy během tohoto období vrcholové politické aktivity nezanedbával pedagogickou činnost na IES FSV UK a své studenty.

Statečnost Jiří Havel prokazoval nejen v politice, ale i v celém svém životě. A ten se s ním věru nemazlil. Jeho první žena, studentská láska Radka zemřela na rakovinu krátce po narození jejich třetího syna. Jiří pak dlouhé roky kluky jako vdovec sám vychovával. Silně si pamatuji, jak jsem ho uviděl poprvé po několika měsících od Radčina pohřbu. Za těch několik měsíců mu úplně zešedivěly vlasy. Svou situaci ale vždy nesl se svým typickým sarkastickým humorem.

Před několika lety se Jiří podruhé oženil, vyženil malou dceru a brzy se mu a jeho ženě Kateřině narodila druhá dcerka; opět se na něj usmálo něco životního štěstí. Ale jen krátce. Záhy se přihlásilo nevyléčitelné plicní onemocnění.

Jirkovi často muselo být, před lety po smrti první ženy i nyní, když dostihla nemoc jeho, velmi těžko. Tím spíš, že byl nesmírně zodpovědný. Svému okolí to ale nikdy ani náznakem nedal najevo. Stěžovat si a svěřovat se s osobními trablemi nebylo v jeho povaze.

Ani současná doba s pokračující globální finanční krizí, jejíž epicentrum se mezitím přesunulo zpoza Atlantiku do Evropy, není jednoduchá. Ekonomika ČR již k ekonomice Německa a dalších vyspělých zemí Evropy nekonverguje, nýbrž naopak diverguje. Ekonomicky se propadáme v době, kdy poměrně dynamicky rostou všichni naši sousedé – Německo, Polsko, Slovensko i Rakousko. Dosavadní růstový model české ekonomiky se z velké části vyčerpal a období obnovování ekonomických rovnováh v globálním měřítku staví před českou hospodářskou politiku nové zásadní výzvy. Znalosti, invence, osobní nasazení, ale také lidskost a humor Jiřího Havla nám budou při hledání další cesty pro naše národní hospodářství a společnost velmi chybět.

(Jiná verze vzpomínky psána pro Českou pozici)

Pavel Mertlík (1961) je ekonom.

Články Jiřího Havla v Listech

Obsah Listů 4/2012
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.