Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2012 > Číslo 2 > Pavel Rybák: Dvacet let po rozchodu

Pavel Rybák

Dvacet let po rozchodu

Český a slovenský národ vykazovaly podobnosti i odlišnosti, nicméně jsou to vzájemně nejbližší společnosti ve středoevropském regionu. Podobají se tradicemi, zvyky, jazykem či osudem (germanizační snahy ovšem nebyly tak razantní jako maďarizace slovenské společnosti). Některé odborné názory uvádějí, že s příchodem několika pasivních let či dekád byl slovenský národ dopadl podobně jako Lužičtí Srbové. – Udělalo se buditelsky mnoho pro sblížení, slovenští studenti měli možnost studovat na obnovené české Karlově univerzitě v Praze. Česko-slovenské odborné kontakty se vyvíjely nezištně, určitě však s českým paternalistickým úmyslem. V čase první republiky panovalo soužití podle československé ideje jednotného národa, která Slováky urážela a vytvářela prostor pro nacionalismus a separatismus. Ne všechny české postoje byly akceptovány: například protikatolické tažení ve prospěch husitství na počátku samostatnosti. Pokud se to dělo v Čechách, je to pochopitelné. Proč však to měl odnést katolicky věřící slovenský rolník? Čechoslovakismus, jakkoliv mohl být v hlavách českých odborníků vnímán jako nadnárodní ušlechtilá idea, se ve slovenském prostředí projevoval velmi paternalisticky. Vztahy mezi Čechy a Slováky v komunistické éře neprošly myslím ve srovnání s první republikou zásadními změnami. I slovo „Slovák“ se nahrazovalo synonymem „soudruh ze Slovenska“. Události kolem osmašedesátého roku jsou ukázkou. Většina českých občanských iniciativ obtížně nalézala odezvu u Slováků, slovenská společnost měla v roce 1968 za hlavní motiv federaci. To nebyl výraz egoistického nacionalismu, spíše české slabé schopnosti nacházet ve Slovácích spojence. A tak s prvními demokratickými kroky přicházely téměř okamžitě první slovenské projevy touhy po samostatnosti. Poslední společné volby postavily do čela subjekty, které více méně oba chtěly ukončit éru společného státu. Rozpad Československa však ve své uskutečněné podobě byl myslím jedinou realistickou variantou a z dlouhodobého hlediska změna prospěla oběma národům. Po vyprchání emocí a snad díky porážce Mečiarovy politiky na Slovensku působí vztahy mezi Čechy a Slováky perspektivněji než za časů federace. Odborná spolupráce v mnoha oblastech se i prohloubila.

Pavel Rybák

Obsah Listů 4/2012
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.