Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2012 > Číslo 5 > Pavel Kopecký: V zajetí neviditelných armád

Pavel Kopecký

V zajetí neviditelných armád

Z Afghánistánu přicházejí zprávy, že povstalci pronikají do bezpečnostních složek Karzáího vlády a snáze pak odstřelují okupanty. Takzvané mezinárodní společenství tím dostává též kuli z dějepisu. Vždyť za starší sovětské akce tamtéž plynuly zahraniční peníze na výcvik či výzbroj bezpečnostních jednotek loutkových státních struktur, které potom včas prchly z bojiště. Anebo rovnou přeběhly k nepříteli. Nejlíp poté, co zezadu postřílely bratry ve zbrani.

To se pochopitelně děje i při nynější internacionální pomoci. Místní vojáci či policisté jen letos sprovodili ze světa přes padesát vojáků NATO, v důsledku čehož oficiální výcvik pravidelných afghánských jednotek stojí. Ohroženy jsou záměry Severoatlantického paktu dobudovat během času, co zbývá do stažení ze země, efektivní místní armádu. Akce povstalců mají proto vedle strategického i ryze propagandistický, diskreditační charakter.

Západ se totiž pomalu chystá opustit mnohonárodnostní zemi, kde vojensky uvízl jako nemálo předchůdců. Chce to přirozeně učinit při zachování přijatelného mediálního obrazu, jenž je ale tímto vývojem mazán jak školní tabule. Svržení náboženských fanatiků, jimž pomáhal do sedla, šlo vcelku hladce. Horší to bylo a je s tvorbou legitimity dosazených korupčníků / obchodníků drogami, s gustem tyjících ze zahraniční hospodářské pomoci...

Nezlomní islámští vzbouřenci, tradičně rychlí a „neviditelní“ nepřátelé, nedrží nejmodernější vybavení, jenže jsou ochotni zmírat v boji. Padlý v zápase s nevěřícími zamíří do ráje, jenž se však notně vzdálil myšlení technologicky vyspělých nepřátel. Voják rozvinutého světa má zpravidla k smrti strach, že padne ve vzdálené zemi. Daleko od domova, od rodiny a majetku. Ani jeho nadřízeným není jeho skon příjemný. Obzvláště když expediční jednotky hltají krizové finance i životy bez výsledku a nutnost vemluvit se cimprlich občanům visí demokratickému politikovi na hrdle jako identifikační známka.

Tady právě leží zakopaný afghánský chrt, rasa temperamentní a nezávislá. K minimalizaci obětí na straně okupantů se užívají dálkově ovládané stroje zkázy, ale i kouzla s oficiálními statistikami. V nich nenalezneme ztráty početných soukromých společností, jež obchodují se smrtí. Včetně oblastí, kam se ctihodné vlády přeci nevměšují. Nejde o nic malého. Hovoří se o zcela novém průmyslu, v němž nejvýznamnější korporace disponují svébytným oborovým výzkumem; masivní vzestup úlohy soukromých vojenských společností přitom přinesl konec bipolárního napětí.

Eldorádem moderních kondotiérů jsou posud především země černého kontinentu. Zde neopadla „móda“ častých převratů, krvavých občanských konfliktů, případně hroucení státních struktur, jež v případě Afrického rohu provází moderní kaperství. Ostatně není vyloučeno, že právě jeho potírání rozmnoží portfolio služeb soudobých vojenských podnikatelů. Vedle dodávek materiálu do garnizón či dejme tomu vyvážení latrín se jejich zaměstnanci zabývají třeba ostrahou skladů a významných osob. Leč klidně rovněž rozvědkou, výslechem zajatců nebo přímým válčením. Kontraktoři, jak si říkají, nicméně zdůrazňují, že se od žoldáků zásadně liší. Pravým posláním je „být na správné straně“. Tak jest, stačí si vzpomenout na kousky nechvalně známé, dnes už přejmenované firmy Blackwater.

Když se nad tím zamyslíme, můžeme spadnout do „okopu“ úvah, zda podobně rozsáhlá i sofistikovaná privatizace bezpečnosti – z hlediska klasiků sociologie těžko uchopitelný fakt – není nebezpečím pro stabilitu vlastně veškerých společenských zřízení. Včetně liberální demokracie. A největším centrem kontraktorských firem, které využívají i zvláštního právního postavení, se staly Spojené státy. První země svobody; stát zvýšené potřeby neviditelných armád. Armád bez hranic.

Pavel Kopecký (1979) je politolog a publicista.

Obsah Listů 5/2012
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.