Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2012 > Číslo 5 > Tomáš Tichák: Prostřeno, podáno

Tomáš Tichák

Prostřeno, podáno

Původně jsem chtěl psát o tom, co mě opravdu nejvíc trápí, že totiž už konečně půda zvlhla, ale houby pořád nerostou, alespoň ne v podhůří Oderských vrchů a Nízkého Jeseníku. S výjimkou lišek pomerančových, jedlých sice, ale prý nechutných. Těch je v lese nevídaně, jako by se nám, zoufalým houbařům, vysmívaly.

O čem jsem rozhodně psát nechtěl, je to, čeho jsou plné noviny. Sotva vyprchal metanol, vypukl ten strašlivý skandál s kuličkovou pistolí. Trapná to záležitost od začátku do konce, přičemž trapnost je jak známo navíc nakažlivá. Média, s Českou televizí v čele, chrastavský incident tak dlouho rozpitvávala a rozmazávala, až začal žít vlastním žinantním životem. Kvůli pouhému projevení názoru na ni už se – na rozdíl od metanolu – dokonce opět vyhazuje ze zaměstnání: a nezůstalo u bodyguardů. Ani pověst muže napravo od Čingischána, jak by řekl Ota Ulč, nebyla nic platná premiérově poradci Romanu Jochovi. Stačilo naznačit, že prezident je „kremlofilní ufňukaná bába“, a kde byl Čingischán?

Celičkému národu je teď předepsáno rozdělit se na ty, kdo soudí, že na nejvyššího ústavního činitele byl spáchán atentát, a na ty, kdo to mají za happening, souměřitelný nanejvýš s aplikací tykadel na hlavu hlavy státu. Samozřejmě zde je ještě únikové vysvětlení třetí, konspirační, třeba že v pozadí stojí vyřizování účtů mezi ochrannými a jinými tajnými službami. Ale i takové spiknutí by bylo, přiznejme si, s ostudou jedna černá ruka.

Rozhodně je zajímavé, že ať už se kdokoli hlásí ke kterémukoli názorovému proudu, v něčem se shodují: čin (zbabělý – odvážný – zločinný – pitomý) je odrazem nedobré společenské nálady. Ta se nepokazila nucenou abstinencí, jak by se mohlo zahraničnímu naivovi zdát, nýbrž tím, že ji cíleně kdosi podněcuje a rozdmychává. Kdo? Hradní tajemník Jakl doslova řekl, že to může být kdokoli.

Takže mě třeba napadá toto: Populární seriál Prostřeno v televizi Prima Family je reality show, která se tváří jako zábavný pořad o vaření, ale ve skutečnosti v ní jde o totéž co v proslulém Big Brotherovi – o vyvolávání autentických emocí, které jsou pak předhazovány davu. Mimochodem v médiích už se opouští archaické a málo akční slovo „cit“, emoce jsou totiž cosi mnohem úžasnějšího: dojetí, pláč, vztek, a pokud možno on-line. Emoce nepropuknou v nějaké tlusté knize nebo v pokoutním hovoru dvou lidí. Je nutno vzít nějakou dobrotivou paní, nechat ji upéct roštěnku, namířit na ni kameru a jízlivě jí pak do očí oznámit, že tak vysušené maso nelze v žádném případě pozřít. Paní se upřímně rozeštká a televizní peoplemetry se vesele roztočí. Zapomněl jsem říci, že návštěva u té paní začíná takzvaným šmejděním (stydím se i citovat), tedy domovní prohlídkou s (on-line) pomlouvačnými poznámkami ostatních soutěžících. Dvojice populárních herců to pro lepší účinek ještě komentuje hlasem biletářů pouťového panoptika.

V týdeníku 5+2, zdarma doručovaném do schránek, mi padl zrovna zrak na celostránkový rozhovor s účastnicí té soutěže. Pod titulkem „Do své kuchyně pozvala celý národ“ vzpomíná mladší dáma, jak senzační bylo natáčení a jak skvělý byl televizní štáb. „Evidentně je tato práce baví a vědí, co dělají!... Večer jsem měla bránici zralou na transplantaci,“ popisuje. S ostatními soutěžícími to ovšem už bylo trochu slabší: „Vztahy mezi námi nebyly zlé, ale vše vygradovalo logicky na návštěvě u Zdeňka...“ říká ta žena a připouští, že jí je Zdeňka tak trochu líto.

Nevím sice, zřejmě na rozdíl od většiny národa, co se u Zdeňka stalo, ale muselo to být fakt děsné. A když si představím, že bych měl po ruce kuličkovou pistolku, bůhví jestli bych po ní nesáhl...

Ale nemám, a tak raději vpisuji do vyhledávače adresu www.nahouby.cz a jako každý den přemýšlím, kam se vydat dřív, než skončí babí léto a zhasne poslední naděje aspoň na pár hřibů žlutomasých.

 

Tomáš Tichák

Obsah Listů 5/2012
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.