Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2012 > Číslo 6 > Jan Vaněček: O kapsářích

Jan Vaněček

O kapsářích

Nebylo by od věci dát mediálně vyniknout také kapsářům? Zaslouží si to, bez nich by byla nuda. Jsou to spoluobčané, ponejvíce na výplatní listině pracáku, chodí k volbám, nikomu neublíží, jen ho okradou. V porovnání s některými politiky, korupčníky. lichváři a jinými lumpy jsou to však břídilové. Zaslouží si být proto zviditelněni, aby se o nich více vědělo a mohli se taky stát ozdobou úvodních stránek bulváru. Mívají rychlé nohy - a hlavně se vyznají v tlačenici.

Dosud jsem neměl bohužel tu čest nikoho z nich osobně poznat. Rozhodl jsem se tedy vyjít do ulic rodného města a vyčkat, zda budu okraden. Všude bylo plno lidí. Tipoval jsem, kdo by mohl být kapsář. Podle mne každý druhý. Mýlil jsem se. I když jsem schválně a jako návnadu nechávat trčet ze zadní kapsy riflí peněženku, zůstala bez povšimnutí. Vložil jsem do ní předtím desetikorunu a lístek s nápisem: Zdraví žebrák. A jako P. S. připsal: Přispějte tímto lupem na chudé.

Musím přiznat, že před touto pouliční procházkou jsem se několik týdnů trénoval v běhu, třífázově, zejména v závěrečném spurtu, aby mi kapsář neutekl a mohl jsem s ním dát řeč, zejména na téma, jakou budoucnost má podle něj kapsářství v Čechách a zda se věnují výchově kapsářského dorostu.

Začalo se stmívat. Kapsářů jsem se nedočkal, což mne vyvedlo z míry. „Nejspíš dneska stávkují,“ snažil se mi vnést do toho potom jasno v hospodě jeden ze štamgastů, který se vyzná a leccos se mu donese. Protože to však nevěděl jistě, druhého dne jsem se šel poradit s místními strážníky ve snaze dozvědět se kam jít, aby má touha být okraden se naplnila. Ochotně a zdarma mi sdělili, že to nebude zase až tak jednoduché, stálou práci jich tu má jen asi pět. Ponejvíce jsou to dvě občanky ze severní Moravy, vypomáhá jim ještě jedna, která je prý nesvéprávná a pomalejší. Tu většinou policajti dohoní, ale když zjistí, jak na tom je, mávnou jen rukou, protože chuděra kromě těch papírů na hlavu nic jiného u sebe nemá. Napadlo mne, zda to není padělek nebo je někomu při lupu nezcizila. Hodily se.

Další kapsáři k nám za prací příležitostně dojíždějí, když se dozvědí, že je vhodná doba, lidi mají po výplatě a město je plné turistů. Auta zaparkují u benzinových pump – a hurá makat! Jejich první štací jsou parkoviště autobusů, kde číhají, kam si zahraniční hosté ve spěchu po příjezdu odkládají halabala tašky či batůžky, protože jedinou jejich starostí v tu chvíli je, kde jsou nejbližší toalety nebo vhodné místo místo nich. Hromadně si odcházejí ulevit. To pak mají kapsáři žně. Radostné tváře cizinců, způsobené úlevou, náhle zesmutní v důsledku českých poměrů.

V pracovní činností kapsáři s vervou jim vlastní pokračují. Zahálka nepatří mezi jejich silné stránky. Nenápadně se zařadí do skupiny výletníků jdoucí do centra. Kapsářky se dokážou převléci třeba za Japonky. Znají i několik japonských výrazů. A hlavně mají foťák. Zatímco jedna fotí, druhá krade. Pokud si tuto skupinu prohlídky města chtivých návštěvníků vyzvedává na parkovišti turistický průvodce, kapsáři rychle mizí. Důvod je zcela prostý: průvodci je povětšinou znají a okamžitě je odeženou. Mlsně ale za rohem číhají, až přijedou turisté jen se svým průvodcem, který o nich nemá ani tuchy.

V takové skupině jim pak kvete pšenka. Pokud poškozený hlásí ztrátu peněženky, mobilu či jiného předmětu na policii, není vcelku problém kapsáře zjistit. Strážníci jdou najisto: na parkoviště autobusů nebo k benzinové pumpě. Znají je. Provedou u nich z povinnosti osobní prohlídky, sepíšou protokol, ale dopředu vědí, že jim nic nedokážou, protože nemají u sebe žádný lup. Ten už je bůhvíkde. To mají kapsáři logisticky parádně zmáknutý. Ukazují strážníkům jenom holé ruce, prázdné kapsy a dušují se, že jsou tu na výletě.

V marketech se kapsáři příliš nevyskytují, protože jsou tam kamery a hlídací služba. Dojdou se tam jen pokradmo zdarma najíst. Občas někoho oberou, aby nevyšli ze cviku, musí to být ale tutovka. Než postižený zjistí, že mu chybí peněženka a nemá u pokladny čím zaplatit, jsou v trapu.

Má touha být okraden se nakonec vyplnila. V hospodě, kde mi nalévali piva pod míru, aniž by se zastyděli, a při placení mě vzali ještě na hůl.

Jan Vaněček

Obsah Listů 6/2012
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.