Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2013 > Číslo 1 > Chvalořeč na Barbaru Coudenhove-Kalergiovou

Chvalořeč na Barbaru Coudenhove-Kalergiovou

Citlivé a dobré svědomí

Barbara Coudenhove-Kalergi

Jméno Barbara Coudenhove-Kalergi se někomu snad špatně pamatuje. Složité jméno, označující nejen jednu osobu, ale i významný šlechtický rod... Třeba je za tím i naše špatné svědomí?

Když rakouskočeská – či českorakouská – žurnalistka denně komentovala, co se u nás dělo, i u nás jí naslouchaly tisíce a desetitisíce; ti poslouchali také Vídeň. Její hluboký hlas jsem znala a divila jsem se, jak dobře chápe souvislosti změn u nás, a předtím i v Maďarsku a Polsku. Ono rodové jméno i mně upomínalo jejího strýce Richarda Mikuláše a někdejší snahy o vytvoření celoevropského svazu, to, že o projektu Panevropské unie jednal ještě před první světovou válkou T. G. Masaryk. Toto hnutí za sjednocení Evropy podporovali i Albert Einstein a Thomas Mann a později Konrad Adenauer. Tehdy praotcové jednotné Evropy (či Evropské unie) spatřovali v jednotné Evropě protiváhu k USA, Rusku i Asii. Věrna tradici rodiny i proto Barbara, narozená v Praze, podporovala helsinský proces, práva menšin a práva obecně lidská.

Jejím manželem byl velký stoupenec reforem socialismu a člen Rakouské komunistické strany Franz Marek. Sledovala hnutí za lidská práva ve Východní Evropě a v komentářích je podporovala. Snad i proto se jí v Rakousku říkávalo rudá hraběnka, ale častěji „svědomí dobrého Rakouska“. Osobně jsem slavnou novinářku a rozhlasovou komentátorku poznala až po převratu 1989. Tehdy se objevila v Praze a přímo odtud komentovala vývoj u nás i v dalších státech. Mluvila velice dobře česky, s akcentem, rozuměla i vtipům. A to je dle mne vrchol porozumění druhé kultuře.

Druhé? Vždyť se narodila v Praze a bydleli na zámku v Poběžovicích na jihu Čech. Vzpomíná na den, kdy jim maminka řekla, že musí opustit Čechy, které považovala za vlast. Prý jim řekla také: „Pamatujte si, děti, že tito lidé, co žijí zde kolem nás, vám nikdy, nikdy neublížili.“ Snad i proto velkou část profesionálního života věnovala právě Československu, Polsku, Maďarsku a dalším zemím – chcete-li – Panevropy.

Za to, co udělala pro demokracii a lidská práva, jí v roce 2001 udělil Václav Havel Řád Tomáše Garrigua Masaryka. Byla jsem u té slávy, doprovázela jsem ji a měla jsem radost z její radosti. „To je vyznamenání, kterého si opravdu moc a moc vážím, Jiřinko,“ říkala svým hlubokým altem a zářila spokojeností.

Jiřina Šiklová

Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.