Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2013 > Číslo 1 > Jan Gruber: Akční hrdinové kapitalismu, nebo slaboši a vyžírkové?

Jan Gruber

Akční hrdinové kapitalismu, nebo slaboši a vyžírkové?

Pro knižní vydání přepracovaná disertace Josefa Švédy Mašínovský mýtus – Ideologie v české literatuře a kultuře analyzuje různost podání příběhů bratří Mašínů a jejich otce.

Příběh bratří Mašínů je takřka notoricky znám. V posledních letech se znovu otevřely poněkud povrchní debaty především kolem otázky, zda jsou vrazi, či hrdinové a mají-li být státem vyznamenáni. Jejich životní osudy polarizují českou společnost, a to nikoliv jen dle pravo-levé osy.

Švéda cíleně rezignuje na pátrání po jejich vině či nevině (jak by si zřejmě mnozí přáli – což zdůraznil např. P. Zídek v svém sloupku v Lidových novinách 31. 10. 2012) – a zaměřuje se na sémiotickou analýzu. Jako materiál mu pro ni slouží četné novinové články, historické studie a knihy, detektivky, paměti a v neposlední řadě i televizní produkce, jak z dob socialistické diktatury, tak z období po roce 1989.

Po teoretické stránce vychází z děl N. Freye, S. Žižeka nebo H. Whita. Klade důraz na ideologické formování jednotlivých mašínovských narativů – neboť způsoby zobrazování jejich činů jsou vždy nerozlučně spjaty s dobovou ideologickou praxí. Dominantní dobová ideologie diskursivně organizuje vyprávění ve větší celky, které jí odpovídají. Ať se jedná o romanci marxistickou, či liberální, dochází v nich ke zřetelnému rozdělení dobra a zla – redukování reality na dvě binární opozice – a vykreslení Mašínů jako příslušníků deklasované a zdegenerované buržoazie, nebo hrdinných bojovníků proti zlu a totalitě.

Cílem práce není nastavit historickým faktům zrcadlo, které by vyjevilo skutečnost, jak se udála, ale naopak ukázat, jakým způsobem se vyprávění konstruují, naturalizují a jsou s to se jevit jako cosi normálního a přirozeného. Právě ve srovnání marxistických a liberálních romancí o Mašínech lze velice dobře sledovat proměny ideologické krajiny v českých zemích a zároveň znovu upozorňovat, že ideologie – ve Švédově chápání: soubor názorů, přesvědčení a materiální praxe – nevyvála ze společnosti během listopadu 1989: „Současná doba se prohlašuje jako post-ideologická, ale toto popření ideologie je dokonalým důkazem toho, že jsme více než kdy jindy zakořeněni v ideologii. Ideologie je vždy polem zápasu – kromě jiného je též zápasem o přivlastnění minulých tradic.“

Mašínové jsou vrazi!

V době diktatury v Československu jsou Mašínové – málo překvapivě – vylíčeni jako nepřátelé socialismu, narušitelé stavby nového řádu a vrazi. Jejich budoucí chování je hluboce zakořeněno v sociálním původu, jsou jím determinováni, aby se bouřili proti socialismu a žili v trvalém rozporu vůči němu: „Nejsou nikým jiným než skutečnými odchovalci zvlčilé morálky staré kapitalistické společnosti.“ Proto bývají komunistickou propagandou portrétování jako zženštělí, zbabělí slaboši s homosexuálními sklony – jako skuteční anti-hrdinové, kteří se výrazně rozcházejí s obrazem „nového člověka“.

Současně jejich protivnící – oni dobří lidé – nejsou nadáni nějakými zvláštními, speciálními schopnostmi a charakterizuje je jedině víra v socialistické uspořádání společnosti a jejich přináležitost k němu. Nejsou konstruováni jako silní romantičtí hrdinové, ale příslušníci poctivě pracujícího kolektivu. V tomto vyprávění vždy proti sobě stojí dobrý český lid a jeho škůdci, kteří se z něho cíleně vydělují. Vše je rozděleno na dvě nesmiřitelné poloviny – axiologická osa ovlivňuje charakteristiky postav, rozvrstvení prostoru atp. – a jednotlivé texty se snaží přitáhnout čtenáře k „dobrému my“ („poli sdílení“), přesvědčit jej o správnosti zastávané pozice.

Mašínové jsou hrdinové!

„Na rovině faktické reprezentace se komunistické reprezentace od polistopadových mašínovských vyprávění příliš neliší.“ Pouze se v nich navíc objevuje příběh Mašína seniora, který připravuje terén pro budoucí heroické líčení boje bratrů za svobodu – neboť právě otec a jeho odkaz v post-komunistických narativech vedly Mašíny k rozhodnutí vyhlásit komunismu válku. Mašínové stejně jako jejich otec bojují za „ty samé hodnoty a proti stejnému zlu“. Vytváří se představa dvou rovnocenných totalit.

Černobílost podávání příběhů se ani po roce 1989 nemění. I zde se vyprávění organizuje kolem osy dobra a zla, jen s převrácenými znaménky. Mašínové jsou potomci hrdiny, bojujícího za svobodu, a nemají jinou šanci než ho následovat. „Komunisté chtějí třídní boj, tak ho mají mít!“ Vzhledem k tomu, že v romantickém podání není prostor pro vnitřní konflikt hrdiny a důraz je kladen na vypořádání se s nepřítelem, všechny rozpory, které by vyprávění narušovaly (vstup matky do KSČ, přihlášky bratrů na vojenskou akademii) jsou zatlačovány do pozadí anebo chápány jako neexistující.

Proto vidíme Mašíny ne nepodobné agentovi 007 (s povolením zabíjet) – muže, kteří vynikají osobní odvahou, kuráží, silou i nespornou inteligencí a samozřejmě vědomím, že proti totalitě je třeba bojovat všemi prostředky. Proti nim stojí odporná masa kolaborantů, kteří ze strachu nebo z přesvědčení slouží zločinnému režimu. Nicméně dobří lidé – jak jinak – bratrům fandí a doufají v brzké vypuknutí války a osvobození z komunistického jha americkou armádou. Mašínové jsou portrétováni jako silné individuality, kterých si dnešní doba tak váží a žádá – selfmademani, co se neztratí ani v Americe, dokonce i tam nad všemi vynikají.

Právě tento aspekt – důraz na individualismus – dle Švédy pomáhá soudobému kapitalistickému mýtu o Mašínech vítězit, anebo minimálně být úspěšnějším než jeho starší komunistický předchůdce. „Ideologická apelace se v marxistických romancích zřetelně vyjevuje a mýtus tak přichází o svou „přirozenost, čímž ztrácí na úspěšnosti – neboť vyjevuje svou účelnost.“ Ideologie zůstává pouhým vnějškem – neprostupuje do lidských myslí a srdcí.

Díky tomuto mašínovskému a jiným podobným mýtům se může kapitalistické uspořádání společnosti legitimizovat – skrze negaci minulého režimu, který byl zlý (totalitní), se každý může hrdě přihlásit k propagovaným hodnotám nového řádu: stát se dobrým člověkem. Obě vyprávění – přes rozličná podání – však mají jedno společné: výrazný utopický prvek. Jednou můžeme v boji proti Mašínům směřovat ke komunismu, podruhé s nimi ruku v ruce do kapitalistického ráje.

Josef Švéda: Mašínovský mýtus. Ideologie v české literatuře a kultuře, Pistorius & Olšanská,

Příbram 2012. 280 s.

Jan Gruber (1987) studuje historii na FF UK.

Obsah Listů 1/2013
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.