Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2013 > Číslo 3 > Marek Hrubec: Na cestě od Arabského jara

Marek Hrubec

Na cestě od Arabského jara

Letošní Světové sociální fórum se uskutečnilo v Tunisku, odkud se před dvěma lety vzedmula vlna revolucí Arabského jara. Jelikož se ale poté ve více arabských zemích (Egypt, Tunisko aj.) ustavily neokonzervativní režimy, doutnají tam dnes pod povrchem sociální konflikty. To vytvořilo pro pořádání sociální fóra vhodné prostředí.

Do hlavního města Tunisu přijeli (26.–30. března 2013) progresivní jednotlivci, členové organizací občanské společnosti, sociálních hnutí a odborů společně se sociálními vědci a novináři ze 127 států z pěti kontinentů, celkem skoro 60 tisíc účastníků a více než 4,5 tisíce organizací občanské společnosti.

Jedním z důvodů, proč byl Tunis vybrán jako místo letošního Světového sociálního fóra, bylo to, že Arabské jaro začalo v Tunisku, odkud se šířilo do dalších arabských zemí. Mnoho lidí si dělalo naděje, že by autoritářství mohlo být odstraněno a porevoluční vývoj by mohl přinést pozitivní změny. Když se však v Tunisku, Egyptě a dalších zemích ujali moci neokonzervativci, začaly znovu sílit sociální nepokoje. V těchto zemích mají lidé stále na paměti nedávné změny režimů a slovo revoluce má pozitivní a realistický význam. To je pro nové mocenské neokonzervativní kruhy samozřejmě nepříjemné. Reakce proto na sebe nenechala dlouho čekat. V Tunisku byl v únoru zavražděn hlavní představitel levicové opozice Šokri Belaid a represe vůči levici se staly součástí běžného života. V oblasti Sahary na pomezí Libye, Tuniska a Alžírska začaly operovat militantní jednotky islamistické skupiny Ansar al-šaría, jež se v Libyi ustavila po pádu Kaddáfího a jejíž aktivity neokonzervativci na území Tuniska s ohledem na získání větší voličské základny tiše tolerují. To je pro sekulární i islámskou levici nesporně výzvou.

Sociální fórum v Tunisku tak dostalo příležitost přispět ke změně a sehrát pozitivní roli podporou a sjednocováním levicových aktivistů, sdružení občanské společnosti a sociálních hnutí jak z celého světa, tak především z Tuniska a severní Afriky. Právě podpora regionálních aktivit je jednou z idejí sociálního fóra, které začalo v roce 2001 v Jižní Americe, kde se pak několikrát konalo (Porto Alegre; Belém, Brazílie; Caracas, Venezuela), a poté se postupně přesouvalo, aby mohlo podpořit progresivní sociální hnutí a občanské iniciativy v dalších oblastech světa. Tak tomu bylo letos v severní Africe, v minulosti v západní subsaharské Africe (Dakar, Senegal), ve východní subsaharské Africe (Nairobi, Keňa) nebo Asii (Mumbaj, Indie, a poté Karáčí, Pakistán).

Na fóru v rozlehlém kampusu univerzity El Manar v Tunisu se konaly stovky seminářů, desítky přednášek; přibližně 100 filmových projekcí, přes 70 koncertů a řada výstav vytvořily nezapomenutelnou atmosféru. Zaznívala jak kritika, tak i návrhy na alternativní přístupy. Jedna z hlavních kritik byla podobně jako na minulých fórech zaměřena na jednání Světového ekonomického fóra v Davosu, kde se autoritářsky rozhoduje o mnoha parametrech systému globálního neoliberalismu. Jelikož účastníci Světového sociálního fóra usilují o zásadní sociální změnu, chtějí probrat nejen řadu jednotlivých izolovaných problémů, ale především navazovat a prohlubovat spolupráci mezi jednotlivými účastníky a skupinami a utvářet prostor pro vznik a rozvíjení sociálních hnutí a různých občanských iniciativ. K tomu také letos přispěly osobnosti, jež se obvykle podílejí na přípravě sociálních fór: Chico Whitaker, Gina Vargas, Lauren Langman, Hermann Dworczak, Matyas Benyik a další.

Z množství témat a podtémat je obtížné zachytit pluralitu názorů a vzájemné souvislosti, které byly mezi jednotlivými tématy sledovány. Kvůli krizi samozřejmě zaznívala silně kritika neoliberálních škrtů, které mají těžké asociální důsledky pro nižší a střední třídy v mnoha zemích světa. S tím úzce souvisí dlouhodobě neuspokojivé řešení chudoby miliard osob, z toho extrémní chudoby stovek milionů a smrtelně ohrožených desítek milionů osob, hlavně v Africe a Asii. Zde bych připomněl iniciativy mezinárodní organizace Social Watch, která se zabývá odstraňováním chudoby v rozvojových i rozvinutých zemích a dále nerovnostmi mezi muži a ženami. Na letošním fóru Social Watch spolupracovala zejména s místní organizací ANND, která je sítí arabských neziskových organizací zaměřených na rozvoj životní úrovně marginalizovaných osob. Jednání se zaměřila na způsoby, jak by se mělo postupovat po r. 2015, kdy vyprší mezinárodní závazky rozvojové pomoci formulované v Rozvojových cílech tisíciletí. Jde o to, jak odstranit extrémní chudobu, hlad a další problémy nejen v rozvojových zemích, ale i v západních zemích zasažených krizí. V této souvislosti je důležité uplatňovat při řešení sociální problémů princip tzv. extrateritoriálního uznání sociálních práv, který umožňuje zásadní změny.

Global Studies Association, organizace, jež sdružuje sociální vědce a vědkyně, kteří kriticky zkoumají nespravedlivé projevy globálních interakcí v oblasti ekonomiky, politiky a kultury, se přitom zaměřila na rozbory současných ekonomických a politických problémů, v prvním kroku na scénáře budoucího vývoje pomocí specifikace a realizace projektu Tobinovy daně a odstraňování daňových rájů.

Dalším klíčovým tématem bylo odstraňování marginalizace žen. Podnětné diskuse k těmto otázkám vedly především představitelky islámského feminismu. Vzhledem k tomu, že se téma postavení žen a ekonomických a sociálních nerovností mezi muži a ženami týká poloviny populace, byla mu věnována značná pozornost. V arabských zemích problém zesilují islámští neokonzervativci, podobně jako v Evropě a USA neokonzervativci křesťanští. Jelikož se fórum konalo v arabské zemi, mnoho seminářů, přednášek a diskusí bylo věnováno také podpoře Palestinců, včetně závěrečného pochodu hlavními třídami Tunisu, jehož se zúčastnily desítky tisíc lidí, včetně těch, kteří se nezúčastnili sociálního fóra.

Závěrečná deklarace shromáždění sociálních hnutí tato uvedená témata blíže specifikuje. Její český překlad bude brzy k dispozici, takže se budou moci i čeští čtenáři připravit na další Světové sociální fórum. Místo jeho konání prozatím není určeno. V Jižní Americe má samozřejmě největší podporu. Jednak proto, že tam vzniklo, takže se tam s ním mnoho lidí identifikuje, a jednak proto, že Jižní Amerika je v poslední době patrně nejlevicovějším kontinentem, co se týče jak občanů, tak i politiků. Možnost pořádat fórum v některé ze zemí Jižní Ameriky se tedy nabízí. Porto Alegre by fórum po nějaké době opět rádo hostilo. Ale může se jednat i o nějakou jinou jihoamerickou zemi.

Pořádání fóra však vyžaduje dobré organizační zázemí mnoha místních lidí, zajištění základních financí a poskytnutí jedné nebo dvou univerzit, kde obvykle probíhá. To vše jsou předpoklady, které se zvláště v době krize nesnadno naplňují. Uvidíme tedy, zda se podaří zajistit nové místo, nebo jestli se fórum bude konat opět v Brazílii.

Světové sociální fórum je ale jen jednou z rovin, na nichž se sociální fórum pořádá. Kromě světové roviny se pořádá také na makroregionální úrovni (například Evropské sociální fórum) a pak v mnoha zemích na rovinách národních. Středoevropské sociální a ekologické fórum (2.–5. května ve Vídni) je jednou z regionálních variant evropského sociálního fóra. První se konalo v roce 2002 ve Florencii, druhé o rok později v Paříži, pak v Londýně, Aténách a dalších městech. Nyní se připravuje nové pojetí celoevropských aktivit, aby byly schopny co nejlépe odpovědět na problémy současné situace ekonomické krize, a letošní vídeňské fórum je právě takové.

Žijeme v éře transnacionální a globální ekonomiky, která má mnoho negativních dopadů, což vyžaduje nadnárodní a globální odpověď. Sociální fórum vytváří počáteční podmínky pro globální sociální hnutí, jejichž ustavení v silné podobě je však věcí delšího vývoje. Nelze očekávat, že budou silná ze dne na den. V těchto desetiletích jsme na počátku historické epochy, kdy postupně a s různými zvraty dochází k utváření nadnárodní a globální roviny občanské společnosti a sociálních hnutí. Sociální fóra jsou výbornou příležitostí pro všechny, kteří se chtějí do těchto aktivit zapojit na lokální, národní i evropské a globální rovině.

Marek Hrubec (1968) je politický filozof.

Obsah Listů 3/2013
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.