Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2013 > Číslo 3 > Jan Svoboda: O civilizaci globálně humánní

Jan Svoboda

O civilizaci globálně humánní

Po pečlivé, téměř dekádu trvající lekci z euroskepticismu se zdá, že se karta obrací. Nesměle se mluví o reálném zavedení eura, sílí volání po fiskální unii – zda podpořit tzv. fiskální pakt. Že onen kýžený obrat není jen efemérní populistické gesto, má symbolicky stvrzovat vlajka Evropské unie vztyčená na pražských Hradčanech po boku naší vlajky národní a očitým svědkem počátku tohoto obrodného procesu, jehož oficiálním garantem je nově zvolená hlava státu, nebyl nikdo jiný než předseda Evropské komise José Manuel Barroso.

Vhodně načasovaná kniha Na cestě k evropské sociální unii si klade nelehký úkol na necelých sto padesáti stranách přiblížit komplexní problematiku otázek, která se formou dialogu odvíjí na pozadí reflexe čtyř hlavních tematických okruhů: Cesty k evropskému sjednocování; Vztahy Evropy s dalšími oblastmi světa; Hledání globálního uspořádání; České přístupy a osobnosti evropské integrace.

Originálním pohledem líčí historii vývoje evropského sjednocování, nastiňuje problémové otázky integrace v době globální krize či problematiku současného postavení České republiky v evropském prostředí. Dotýká se evropských vztahů se Spojenými státy, Jižní Amerikou, Ruskem, islámským světem a Čínou. Osobitým způsobem se zamýšlí nad budoucností Organizace spojených národů, nad diskriminací žen a dalších sociálně znevýhodňovaných skupin, nad možností omezování finančních spekulací zavedením Tobinovy daně či odstraňování daňových rájů, tak jako nad problematikou kultivování civilizace a lidských práv. Závěrečná část se věnuje vztahu českých občanů k Evropské unii – rozdílu postojů izolacionistů a integracionalistů. V návaznosti na tyto primární politické postoje se pak kniha zabývá taktikou upevňování moci českých politických stran, odlišnými názory českých politiků na princip rovnosti, volnosti, solidarity; v neposlední řadě nás provází krátkou vzpomínkou na výrazné osobnosti Evropské unie, jako byli Jean Monnet, Robert Schuman, ale představuje i ty současně působící, které měl Vladimír Špidla možnost osobně poznat jako evropský komisař pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti, jako jsou José Barroso, Günter Verheugen či „fenomenální“ Helmut Schmidt.

Kniha není postavena na pouhém kladení otázek. Nabízí fundovaný a živě se odvíjející dialog, v němž se organicky střetávají kritické pohledy dvou u nás jen zřídka si konvenujících profesí, přístup odborného vědce, zabývajícího se oblastí současné sociální, morální a politické filozofie v globálním kontextu, a zkušeného proevropsky orientovaného politika s vysoce hodnotově vytříbeným citem pro sociální problematiku. Jako červená nit jednotlivé kapitoly protkávají teorie s praxí. Ona komplexnost okruhu otázek pochopitelně naráží i na úskalí. Poučený čtenář může knize vytknout, že opomíjí další podstatné skutečnosti, bez jejichž spojitostí se nelze obejít. Nicméně právě tematická šíře a otevřenost knihy nabízí čtenáři prostor pro inspiraci k dalšímu zevrubnému promýšlení vybraných okruhů, a tedy i k dalšímu plodnému dialogu.

Kniha připomíná, že tradiční kulturou, jež klade zvláštní důraz na individualisticky orientovaného jedince a v základu postrádá koncepci institucionalizované solidarity, jsou Spojené státy americké. Nicméně také zde lze mluvit o jistých tendencích – nazvěme to – dohánění Evropy (Rooseveltův New Deal, The Great Society v době Lyndona Johnsona nebo pozdější Clintonovy a Obamovy snahy rozšířit zdravotní systém). Právě vzhledem k vlastnímu procesu vývoje demokracie by však stála také za zmínku obecná spojitost americké revoluce (navazující na myšlenkové proudy povýtce anglických osvícenských myslitelů) v kulturně historické souvislosti s revolucí francouzskou, respektive revolucemi, a bezprostřední reakcí francouzské levicové historiografie, která se v jistém smyslu stala ideologickým východiskem nejen pro revoluci bolševickou, ale i přímým zdrojem tvůrčích ideových podnětů našich levicových intelektuálů. Právě Stanislav Kostka Neumann přebírá takřka doslovně Mathiezovu strukturu do svých třísvazkových dějin Francouzské revoluce, aniž by o myšlenkovém dědictví anglofonní oblasti padla důvodná zmínka. A nelze nevzpomenout vliv převážně amerického pragmatismu a jeho roli při formování aktivisticky zaměřeného světového názoru českých nemarxisticky orientovaných levicových intelektuálů v posledních letech první světové války a prvních letech poválečných, předně sociologa a filozofa Josefa Ludvíka Fischera. Pragmatistické pojetí nehotovosti a trvalého narůstání pravdy navíc propůjčilo pojmu humanismus (oproti abstraktnímu pojetí pravdy a přemíře intelektualismu) nový, tj. praktický a lidský ráz. Důrazem na drobnou práci byl pragmatismus sympatický například Karlu Čapkovi.

Fischer však nikdy nepodlehl jeho voluntaristickým svodům; v hledání a dobývání pravdy nesmí být libovůle, ale program, organizace a řád. Onu hodnotovou krizi nepojímal především jako krizi mravní, nevěřil, že ji lze řešit mravním apelem. Je krizí deformované struktury skutečnostního řádu a čelit tomuto stavu lze, jen když pochopíme funkčnost jeho struktur – dynamiku jeho skladby. Že i současná světová krize je krizí strukturální, že chybí pojetí, jak dál v globálních souvislostech ve jménu občanů postupovat, dnes už málokoho nechá na pochybách. A „redukcionistické“ pojímání demokracie, vnímané převážně zúženou optikou mechanismu uplatňování skupinových či politických práv a svobod, které odhlíží od její stránky ekonomické, sociální, kulturní či enviromentální, je jen jedním z typických průvodních projevů celkové krizové situace. Zůstává nicméně také na nás, demokraticky smýšlejících a jednajících jedincích, jaký etický přístup při vytváření globální humanistické civilizace zvolit. Naléhavý apel knihy: zda svou kreativitu budeme orientovat biofilně, kulturofilně, či naopak nekrofilně, zda budeme rozvoji života pomáhat, nebo mu bránit – zda volit interkulturní dialog místo civilizačního střetu.

Na cestě k evropské sociální unii. Rozhovor Marka Hrubce s Vladimírem Špidlou, Sociologické nakladatelství Slon, Praha 2012, 141 s.

Jan Svoboda (1964) působí ve Filozofickém ústavu AV ČR..

Obsah Listů 3/2013
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.