Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2013 > Číslo 3 > Knihy

Knihy 3/2013

Niezbędnik historyczny lewicy

– Polský Svaz demokratické levice (SLD) má k dispozici kvalifikované mladé intelektuály. Pracují v novém stranickém think-tanku (Centrum im. Ignacego Daszyńskiego). Působí ve vloni zřízené Politicko-programové radě SLD. A najdeme je i mezi autory útlého hesláře Niezbędnik historyczny lewicy. Autoři jsou přesvědčeni, že se pravice dvacet let systematicky snaží přivlastnit si výklad polské minulosti. Že by byla nejradši, aby se zapomnělo na činnost Polské socialistické strany, a že i z poválečného vývoje zdůrazňuje jen represi a nedostatky. Cílem autorů pak bylo v popisu minulosti „přidat trochu bílé tam, kde se posledních dvacet let používaly jen černé barvy. Tam, kde v posledních letech bylo až příliš bělení, jsme chtěli přidat trochu tmavě šedé. Pokud jsme odstín šedé uznali za odpovídající, na přípravu vlastního hesla jsme rezignovali.“

Vidíme tak Polskou socialistickou stranu (PPS) bojující nejen za socialismus (zavedla osmihodinový pracovní den a volební právo pro ženy), ale i za nezávislost okupovaného Polska. I proto se PPS po první světové válce na rozdíl od komunistů postavila na obranu země před sovětským útokem. Čteme o perzekuci socialistů za autoritářské vlády ve třicátých letech a zároveň o jejich podílu na obraně Varšavy v září 1939. Autoři ukazují v meziválečném období na problémy s nezaměstnaností, píší i o stávkách, nedostatku bytů a analfabetismu (který vymýtila až komunistická vláda v padesátých letech). Dokazují, že na periferii Evropy se Polsko ocitlo už v době průmyslové revoluce a že právě industrializace země za vlády Polské sjednocené dělnické strany (PZPR) tuto periferizaci překonávala. Aby ji překonala – pod vedením Svazu demokratické levice – vstupem do Evropské unie. Opakují, že vývoj poválečného Polska nelze popsat jako jednolitou totalitu.

Niezbędnik historyczny lewicy je heslář, který čtenáři říká, co dobrého udělala polská levice za posledních sto třicet let: vznikla v exilu, ale pracovala za nezávislost Polska; přinesla volební právo ženám a osmihodinovou pracovní dobu dělníkům; industrializovala; stavěla jesle, školky a byty a nestydí se to připomínat. Nenajdete v něm represi, protože o té se hodně píše jinde. Najdete v něm, protože je to v posledním roce mezi polskou stranickou levicí znovu zvykem, pozitivní hodnocení politiky prvního tajemníka PZPR z let 1970–1980 Edwarda Gierka (viz mj. webovou stránku http://dekadagierka.pl/).

Niezbędnik je osvěžující čtení, protože tu lidé z okruhu Svazu demokratické levice ukazují politicko-programovou práci. Nepíší text, protože se jim chce. Nabízejí text jako nástroj k řešení problému, kterým je uvědomovaná převaha pravice ve veřejném prostoru a zvláště ve státní „historické politice“. Pro vcelku nenápaditou a dlouhá léta opoziční politickou stranu je dobrá zpráva, že takové lidi má.

Bartosz Machalica a kol.: Niezbędnik historyczny lewicy, Centrum im. Ignacego Daszyńskiego,

Varšava 2013, 62 s.

-peich-

Myšlení o fotografii I. Průvodce modernitou v antologii textů

– Kdo se začetl do Rolanda Barthese, Susan Sontagové či Waltera Benjamina, jistě si povšiml, jak obrovský význam tito filozofové přisuzují vynálezu a zmasovění technického obrazu. Dokonce hovoří o naprosto radikálním obratu v dějinách lidstva, srovnatelným s objevením ohně či písma. Podobně radikální obrat v objevování fotografie v českém vědeckém i pedagogickém diskursu představuje vydání monumentálního kompendia Myšlení o fotografii I od Jaroslava Anděla. Habent sua fata libelli – idea této pochází již z normalizačních let, po Andělově emigraci do USA se její program několikrát proměnil. Lze jen stěží nyní docenit význam této knihy. Od objevu renesanční perspektivy přes počátky fotografie, její komercionalizaci, vliv na malířství et vice versa, počátky fotografické estetiky, vědeckou i „svědeckou“ fotografii, fotografii v krásné literatuře, hnutí fin de siecle na obou stranách Atlantiku, počátky moderní fotografie, avantgardu, novou věcnost, fotografii jako nástroj propagandy, reportážní fotografii, surrealismus po otázky pornografie, copyrightu, anonymní fotografie atd. atp. Všechno formou krátkých úvodních statí, následovaných čítankou z myšlení. Namátkou: Alberti, Da Vinci, Goethe, Niepce, Daguerre, Delacroix, Courbet, Baudelaire, Ruskin, Taine, Disdéri, Roentgen, Purkyně, Marey, Rodin, Valéry, Darwin, Charcot, Gautier, Dostojevskij, Balzac, Čechov, Zola, Marx, Strindberg, Bergson, Degas, Gauguin, Kubišta, Kupka, Duchamp, Gogh, Redon, Picasso, Cézanne, Appolinaire, Stieglitz, Drtikol, Man Ray, Arp, Grosz, Mohóly-Nagy, Teige, Štyrský, Voskovec, Erenburg, Rodčenko, Lisickij, Sander, Weston, Vidal, Kertész, Cartier-Bresson, Proust, Joyce, Kafka, Benjamin, Breton, Aragon, Brassaď, Sontagová. Ergo výzkumný úkol pro středně velkou katedru dějin fotografie a pětiletý tučný grant. Ano, i tento olbřímí špalek podpořila Grantová agentura ČR, ale v žádném případě se nejedná o dnes tak rozšířené jalové grantové knihy, nýbrž o úhelný kámen kterékoli české knihovny o fotografii a modernitě. Cihla č. 2 vyjde doufejme co nejdříve.

Jaroslav Anděl: Myšlení o fotografii I. Průvodce modernitou v antologii textů,

AMU, Praha 2012, 462 s.

-vod-

Proč právě

– Patrně první knihou, která mapuje přímé prezidentské volby v České republice, je společný titul známého pražského komentátora Mladé fronty Dnes Martina Komárka a šéfa jedné z našich nejznámějších agentur, které se věnují výzkumu veřejného mínění, PPM Factum Jana Herzmanna. Několik týdnů po zveřejnění výsledků ji vydalo nakladatelství Práh. Na první pohled by mělo jít o symbiózu přesných dat a novinářského nadhledu. Graficky jsou oba autoři odlišeni, takže poznáme, kdo je autor té které části. Knihu stojí za to si přečíst, jednak si oživíme pozapomenuté události, jednak se občas dozvíme věci, které byly utajeny. Například se dozvíme o nabídce učiněné štábu Karla Schwarzenberga: kdosi jim chtěl prodat fotografie z vídeňských vánočních trhů, kam společně zamířili Miloš Zeman a Miroslav Šlouf. Přitom oficiálně kandidát SPOZ neustále médiím sděloval, že s panem Šloufem se vůbec nevídá.

Na knize je sympatická otevřenost, zejména Jana Herzmanna. Nebojí se říci, že jeho favoritem byl dlouholetý přítel Jan Fischer. Naopak až protivné jsou řádky, kdy Martin Komárek sedí v pracovně ministra Kalouska, a ten mu povídá nějaké tajnosti: „… a co si říkáme, nemohu nikdy říct. A neřeknu.“ Člověk skromnější by o tomto patrně úplně pomlčel.

Knížku je možné také číst jako návod pro další kampaň, z řady chyb se lze poučit. Poučit se mohou také budoucí klienti agentury pana Herzmanna. Zpočátku se jeví jako sympatický obchodník, volně prodejné studie nabízí takřka všem za poměrně malý peníz, nabízí i složitější výzkumy. Na tom by nebylo nic špatného. Čtenáři však zatrne, když PPM Factum dělá poslední průzkum před druhým kolem pro tři klienty: pro deník Mf Dnes, tým Karla Schwarzenberga a rovněž pro tým Miloše Zemana. Pana Herzmanna není třeba podezírat, že by sděloval to, co je určeno M. Zemanovi, K. Schwarzenbergovi a naopak, nicméně z těchto průzkumů se vždy dělá zásadní rozhodnutí pro volební kampaň. Takže volební štáb ministra zahraničí zaplatí desetitisíce korun za průzkum a Jan Herzmann se sejde s jeho pracovnicí a řekne jí, jakou volit strategii na Zemana. O den později se sejde s pracovníky týmu Miloše Zemana a poradí jim, jak porazit Schwarzenberga. Čtenář se tak dozví, kdo patrně přišel s tématem Benešových dekretů: „Změnu by mohlo přinést použití nějakého motivu, který by vyvolal obavu ze Schwarzenbergova vítězství. Možná by se k tomu dalo využít tématu Benešových dekretů. Lidé v pohraničí by se mohli bát toho, že dojde k nějaké revizi majetkových poměrů.“ – Takový postup už je za hranicí slušnosti.

Jan Herzmann a Martin Komárek: Proč právě

Zeman? Práh, Praha 2013, 160 s. a přílohy.

-šaradín-

Zuhause ist überall. Erinnerungen

– Kéž jsou vzpomínky vynikající novinářky, znalkyně východní Evropy a komunistického systému, i díky osobním vazbám schopné vžít se do motivací komunistů (a zatím poslední nositelky ceny Pelikán), brzy přeloženy do češtiny! Díky autorce tak důvěryhodné se dokážeme vžít do toho, jaké je to být příslušníkem menšiny, a zároveň velkého národa: Dítě jde do německé školy, ale na první straně čítanky je portrét Tomáše G. Masaryka a učí se dvoudílnou hymnu, jejíž první část začíná slovy Wo ist mein Heim, mein Vaterland, aby pokračovala Auf der Tatra blitzt und dröhnt und donnerkracht es. Lze v takové situaci být loajálním občanem, lze být Čechem – Böhme – německého jazyka, ale jak být najednou ještě Čechoslovákem? Po válce vyhnání a zas jiný domov a nová cizina, republikánské Rakousko... Novinářka, narozená v Praze, sledovala co možná zblízka Pražské jaro, polskou Solidaritu a ovšem Sametovou revoluci. Možná se nedozvíme už nová fakta, jaká v těch dobách začerstva předkládala posluchačům a čtenářům, pohled odjinud je však obohacující vždy. Mnoho nového se většina z nás i tak dozví: třeba o obdobě československé normalizace, jaká zasáhla Komunistickou stranu Rakouska; odpadlíkem se stal i autorčin manžel Franz Marek.

Barbara Coudenhove-Kalergi: Zuhause ist überall. Erinnerungen, Paul Zsolnay Verlag, Vídeň 2013.

-vb-

Miloš Havel – český filmový magnát

– Škoda legendy o barrandovském filmovém impériu! Nebylo by bez obrovských a kamsi přesouvaných dluhů, bez politické protekce za první republiky i za protektorátu, kdy je hranice mezi zájmem kultury a zájmy hmotnými přetenká. Ohavnost světa, který M. Havla obklopoval, působí tím víc, že autorka dryáčnicky nepíše, naopak – umí vyvolat (nesentimentální) soucit; onen hnus vyjadřuje třeba veršování Václava Řezáče (ano, toho od Nástupu a Bitvy!) z roku 1943 (!) v pamětní knize: „Ký to žal mé srdce jímá,/ že už musím změnit klima,/ žil jsem tu jak v žitě prase,/ chtěl bych se sem vrátit zase.“ Byli i lepší: V. Nezval, který dokázal být vděčný i s rizikem nejen J. Demlovi, ale i M. Havlovi. Nejsvětlejší stránky havlovského mikrokosmu ukazují však vnějších okolnosti: knihu velkoryse doprovodil předmluvou synovec Ivan a bolestnou četbu vydává instituce-památník druhého ze synovců.

Krystyna Wanatowiczová: Miloš Havel – český filmový magnát, Knihovna Václava Havla,

Praha 2013.

-vb-

Když nastala obleva

– Rakúske vydavateľstvo Driesch pripravilo dvojjazyčnú publikáciu Györgya Sebestyéna (1930–1990) Reise durch das Tauwetter – Když nastala obleva, a to v preklade Heleny Tesaříkovej a s ilustráciami Roberta Petschinku. Tvoria ju kapitoly venované kultúrnym, spoločenským i politickým pomerom v Československu na jeseň roku 1964. Texty pochádzajú z autorovej knihy Hráč na flétnu a fantomy. Když nastala obleva v Československu, Jugoslávii, Maďarsku, Rumunsku a v Albánii, ktorá vyšla o rok neskôr u Kurta Descha v Bazileji. Publicista, spisovateľ, scenárista a autor rozhlasových hier G. Sebestyén (z Budapešti po revolúcii v roku 1956 ušiel do Rakúska) zaznamenáva v reportážach zvyšky ťaživej atmosféry u nás, no v postupne sa demokratizujúcej spoločnosti i vzopätia tvorivého ducha na prahu debát na tabuizované témy. Sebestyén českú, slovenskú a európsku kultúru poznal a vnímal v širších historických súvislostiach. A tak stretávame plejádu osobností československých dejín: Kalandru, Horákovú, Teigeho…, ale i Muziku, Langera, Trnku a Wericha, ktorí sa každý piatok stretávali v pražskom Klube architektov, tak ako si „Pátečníci“ za prvej Československej republiky dávali pravidelné rendezvous u Karla Čapka. Reč je o kaviarni Viola, kde sa recituje Holanova Noc s Hamletom, aj o návšteve v Semafore, ktorý v tom čase uvádzal Recitál 64. A došlo aj k pražskému stretnutiu so slovenským rodákom Eduardom Goldstückerom.

Bratislavských stretnutí bolo pomenej a nepôsobili tak inšpiratívne: Novomeský chorľavel po internovaní, Mňačko sa autorovi akoby vyhýbal, Husák si kontakt neželal a básnik Smrek rozprával len o vínach. Ešteže prozaička Jaroslava Blažková dala Sebestyénovi dobrý tip: v Divadle Za rampami bola práve premiéra kabaretu Mrežovník, a to v réžii jeho hlavného protagonistu Mariána Vaneka.

Kameňom úrazu podobných viacjazyčných knižných projektov malých vydavateľstiev často býva preklad resp. transkripcia mien a geografických názvov. Pars pro toto: v nemeckej časti knihy vystupuje prozaik „Peter Kavaš“ (správne: Karvaš) a „Lyriker Anton Hykiš“, ktorý sa píše Hykisch, nehovoriac o tom, že nikdy básne nepísal. Prvý tajomník Zväzu slovenských spisovateľov v Bratislave nebol Karel, ale Karol Rosenbaum. Spojenie „in der Hradná Viňáreň“ neobstojí, keďže po slovensky je „vináreň“. Práve tak je nesprávne tvrdenie, že konferencia československých historikov bola v júni 1964 „ve Smolenici“, čiže „in Smolenice“, a nie v Smoleniciach, po česky: v Smolenicích, wenn schon, keď už.

V každom prípade ide o prepotrebnú knihu a záslužný edičný čin. O cenný príspevok ku skutočnému, nie iba proklamovanému porozumeniu, ktoré vždy mieri proti rôznym druhom predsudkov, predpojatostí, obmedzení a hraníc, odkiaľ býva, ako vieme, len na skok k nacionalizmu a iným spoločensky škodlivým „izmom“.

György Sebestyén: Reise durch das Tauwetter,

Když nastala obleva, Driesch Verlag, Drösing 2013, preklad: H. Tesaříková, 144 s.

-mah-

Karel Vorovka. Cesta matematika k filosofii

– Karel Vorovka (1879–1929) patřil k nejprůbojnějším českým filozofům meziválečného období. Využíval svých znalostí matematiky a přírodních věd k obhajobě teorie relativity. Byl však také zasvěceným vykladačem Kantovy filozofie a hluboce ho zajímal spor o smysl českých dějin. Ač byl člověkem nekonfliktní povahy, jeho myšlenky byly schopny vyprovokovat ostré polemiky, které ani s léty neztratily na zajímavosti. Byl také daleko více než většina jeho kolegů schopen vstřebávat podněty ze světa a prosazovat se i na mezinárodním fóru. Těžká choroba, které statečně čelil, mu bohužel zabránila, aby své dílo dovršil.

Monumentální monografie seznamuje čtenáře s Vorovkovým životem a dílem. Text je podložen detailní znalostí tematiky Vorovkových prací a historie české filozofie, zároveň se však dá číst téměř jako román – svědectví o pozoruhodném lidském osudu. Obsahuje ukázky z Vorovkova díla a korespondence, kompletní bibliografii jeho prací a přehled ohlasů na ně. Podoba knihy plně využívá možností, které dává současná technika, na příslušných místech se v ní setkáváme se záběry a dokumenty z Vorovkova života i s tvářemi protagonistů filozofických debat, kterých se účastnil.

Helena Pavlincová: Karel Vorovka. Cesta matematika k filosofii, Filosofia, Praha 2010,

598 s., cena 264 Kč.

-jn-

Mezi kladivem a kovadlinou. Dvacáté století v osudech literárních osobností Ruska

– Kniha ukazuje, jak se na osudech a tvorbě šesti velkých ruských spisovatelů: Gorkého, Majakovského, Šolochova, Fadějeva, Někrasova a Šalamova, projevila doba, ve které žili. Pozoruhodná je úloha, kterou v životě prvních pěti osobně sehrál Stalin (Šalamov byl pouze jednou z nesčíslných obětí stalinského systému). Případ Šolochova a Někrasova ukazuje, že diktátor dokázal někdy rozpoznat a ocenit dobrou knihu a zastat se jejího autora bez ohledu na její ideologickou kontroverznost.

Autorka zřejmě nesdílí názor nedávno publikovaný v Tvaru, že Šolochov není autorem vlastního (či: jemu připisovaného) díla. I když se tímto problémem přímo nezabývá, její obraz Šolochova jako velkého spisovatele složitého osudu vyznívá velmi věrohodně a vybízí k jeho opětnému přečtení.

Ivana Ryčlová: Mezi kladivem a kovadlinou. Dvacáté století v osudech literárních osobností Ruska, Centrum pro studium demokracie a kultury, Praha 2012, 201 s., cena 279 Kč.

-jn-

Knihy všech ročníků

Obsah Listů 3/2013
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.