Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2013 > Číslo 3 > Jana Lüth: Odešel Antonín Brousek

Jana Lüth

Odešel Antonín Brousek

Slavistika na hamburské univerzitě 80. let se až na výjimky zabývala strukturalistickým pojetím literatury. Vedoucí katedry, renomovaný znalec Puškina a vyznavač literární teorie Šklovského, Jakobsona nebo Mukařovského, odmítal pohled na tvorbu ve společenskopolitickém kontextu. Jeho literární analýzy byly fascinujícími intelektuálními hříčkami, ale chyběl jim vztah k tvůrci a jeho realitě. Tak trochu se vtírala představa věže ze slonové kosti, zesílená tím, že se zde člověk pohyboval v odosobněných prostorách účelově řešeného výškového domu z betonu. Bohemistika hrála roli popelky.

Na této často strohé akademické půdě byl Antonín Brousek nezvyklým zjevením: charismatický intelektuál, který důvěrně znal literární a kulturní prostředí šedesátých let a s rozzářenýma očima a humorem předával své obsáhlé vědomosti a zážitky studentům. Jeho přednášky hýřily vtipem a byly plné citátů a vzpomínek. Nevím, jak se mu dařilo se vypořádat s druhou částí svého úkolu, výukou češtiny. Musela to být především únavná snaha vysvětlit často nechápajícím studentům, kteří bojovali s českými pády a mnoha pro ně naprosto nesmyslnými výjimkami, záhady komplikované české gramatiky. Okruh studentů se přesto během jeho působení značně rozrostl.

Zažívali jsme Antonína Brouska jako bohéma, který žil literaturou a nadšením pro jazyk a který si rád užíval radostí života. K tomu patřila také sklenka alkoholu; teprve později jsme se dozvěděli, že bohužel někdy nezůstávalo jen u jedné. Nakonec se mu to stalo osudným.

Ještě dnes mám před očima cestu z Hamburku do Berlína, kam jsem ho v posledním období jeho tamního univerzitního působení ještě s kamarádem doprovázela na léčení. Bylo to někdy koncem roku 1989 nebo brzy poté. Cesta někdejší NDR byla dlouhá a neutěšená. A najednou se ze zadního sedadla ozval zpěv – budovatelské písně 50. let, zpívané s lehkou ironií v hlase, občas prokládané údernickými básněmi. Tehdejší doba převratů ještě umocnila jejich absurditu a komičnost. Brousek jich znal desítky. Vydržely nám na celou cestu. A působily zvláště zde, na cestě rozděleným Německem, prazvláštně.

Jana Lüth

Obsah Listů 3/2013
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.